coach // niall horan [CZ]

coach - {6}

|| šest // možná jídlo bude naše vždycky ||

Pohled Nialla:

„Vy jste si objednal hot dog a velkou Coca-Colu?" zeptala se prodavačka a koukala na mou účtenku. Přikývl jsem a ona mi podala jídlo.

„Děkuji."

Došel jsem ke stolu, abych si sem na chvíli dal věci, a sedl si, přemýšlejíc.

Myslel jsem, že já a Alice bychom si mohli užít dnešní večer, ale jak jsem mohl vidět, asi jsem se spletl. Doufal jsem, že se brzo rozejdu s Natalií, pak začnu Rolanda trénovat častěji, jak jsem mu to slíbil, a to samozřejmě znamenalo, že bych měl víc příležitostí trávit čas s Alicí.

Ale spletl jsem se. Její přítel mě zarazil, měl docela velké svaly, to mě trochu vyděsilo. Pamatuju si, jak mi říkala, že nikdy neměla pořádný vztah a že na to ani nikdy nebyla. Byla expert ve lhaní. Zvlášť, když odmítla mé pozvání, aniž by mi o tom řekla? To nebyla věc, kterou jsem taky dělal, ale já taky lhal mé vlastní přítelkyni, takže jsme na tom byli dost podobně.

„Nialle," otočil jsem hlavou a přímo přede mnou stála Alice.

Ve své levé ruce držela středně velké pití a v pravé ruce svírala několik čokoládových tyčinek. Zvedl jsem pohled na ni a ona mi oplatila můj pohled stydlivým úsměvem a začala mluvit. „Uh, co tady děláš?" zeptala se.

Vrátil jsem svoje pití zpět na stůl a povzdechl si, než jsem jí vůbec odpověděl.

„Co dělám tady, nebo co vůbec dělám tady celkově?" zeptal jsem se. Bylo mi jedno, že jsem odpověděl na otázku otázkou. Myslím, že moc dobře věděla, že jsem sem přišel na film, dokud se ona nerozhodla, že se mnou nepůjde a nenechala mě jít samotného.

„Oh, myslím, co děláš tady... tak sám," odpověděla a opřela se o roh stolu, trochu nervózně.

„Čekám, až začne film," ukázal jsem směrem k plátnu, kde byl nápis:

R | 22 JUMP STREET | 10:00PM

Alice ze sebe vydala jen tiché „aha", otočila se směrem k nápisu a pak zase ke mně. Vypadalo to, že se chystala něco říct, ale já si toho nevšiml, dokud jsem ji poměrně hrubě nepřerušil.

„Už bych radši měl jít. Film začíná za pět minut," řekl jsem, pobral si svoje věci a chtěl vyrazit směrem k sálu.

Alice tu jen dál v tichosti stála a měla sklopený pohled dolů ke svým nohám. Čekal jsem, jestli něco řekne, ale nic neřekla - jen tu stála, a tak jsem se pomalu vydal směrem k tmavému sálu. Zatřásl jsem hlavou, když jsem si uvědomil, co jsem to právě udělal, a když jsem se chtěl k ní vrátit, už byla opět vedle mě.

Pohled Alice:

Nenech ho odejít Alice, nenech to takhle.

Má mysl mi říkala, ať ho zastavím, ale to bych vypadala jak blázen; bylo by to podruhé, co jsem za ním dolezla. Na druhou stranu, nikdy jsme neměli tak krátký rozhovor, skoro to vypadalo, že se mě chce zbavit? Ne, to není pravda... jeho film opravdu začínal, takže vážně musel odejít.

Ne, musím to udělat. Já byla ta, co ho odkopla.

Moje nohy se pohybovaly ve stejném tempu, abych ho dohnala. V některých okamžicích se lidé dokonce otáčeli za mnou, ale to mě vůbec nezajímalo. Vlastně jsem udělala přesný opak toho, co dělá holka, když kluk utíká pryč. A nebylo to tak špatné, jak jsem předpokládala.