coach // niall horan [CZ]

coach - {15}

|| patnáct // problémy s důvěrou ||

Pohled Alice:

„Co to s tebou sakra je, kámo?" přistoupil Liam trochu blíž k Zaynovi, ale Harry ho pro jistotu hlídal, aby mu jednu nevrazil.

Zaynovy ruce byly stále obtočené okolo mě - skoro jakoby věděl, že pokud by mě pustil, vrhnou se na něj ostatní kluci, obzvlášť Liam. Bylo mi trochu líto Zayna, že to všechno sváděli na něj, takže nebyl by asi úplně nejlepší nápad říct, že mě Zayn přesvědčoval o tom, že se mi nic nestane.

I když to byla jeho chyba, stále to byla i chyba má. Můj rozum mi přikázal, abych mu znovu věřila a šla tam. Navíc se mě celou dobu snažil uklidnit, měl by mu někdo aspoň poděkovat, že se snažil.

„Myslíš to vážně? Trpí klaustrofobií a bojí se výšek, jak jsi ji tam vůbec mohl vzít? Co všechno si tam musela protrpět! Podívej se na ní!" křičel na něj Liam.

Sundala jsem Zaynovy ruce z mých ramen a přišla blíže k Liamovi. Ostatní kluci na mě koukali, jako kdybych právě umřela. Moje nohy se stále trochu třásly a celé moje tělo bylo ztuhlé, ale musela jsem je trochu uklidnit.

„Liame, jsem v pohodě. Neobviňuj z toho Zayna, prosím," zavřela jsem oči a povzdechla si. „Chtěla jsem tam jít. Je to moje chyba. Nemyslela jsem na to, co by se mohlo stát," vysvětlila jsem mu jednoduše.

Mezitím, co jsem čekala na odpověď, jsem se podívala na Nialla. Možná jsem jen měla počkat na něj, až přijde ze záchodů, aby tu zůstal vedle Rolanda.

„Prosím, vezmi mě domů, jsem unavená," poprosila jsem. Liam přikývl a já se vyhýbala očnímu kontaktu s kterýmkoli z kluků, protože jsem nepotřebovala vidět ty zklamané výrazy, že jsem to celé zkazila kvůli mé blbé klaustrofobii.

Byla noc a nebylo tu už naštěstí tolik lidí, jako když jsme přišli, takže jsme se dostali ven rychleji než obvykle. Došli jsme na místo kousek od vchodu a chvíli tu postávali. Všichni teď pojedeme rozděleně, protože jsme měli jiný směr cesty, ale přece jen jsme se museli rozdělit jinak, než když jsme sem jeli.

„Nialle a Lousi, můžete jet společně, abyste nemuseli jet zbytečně dvakrát. Takže Alice a Rolande, vy jedete s námi," rozdělil nás Liam.

Čekala jsem, že bude spíš chtít Liam jet společně s Niallem, protože určitě teď nějakou chvíli nepotřeboval mít Zayna na očích, ale stále trval na tom, že s ním pojede. Navíc jsem s ním musela jet i já. Zaynovo auto nebylo až tak malé, jak na první pohled vypadalo, ale už jen to, že jsem musela být v jeho blízkosti, se mi zrovna nelíbilo.

Právě jsem si uvědomila, že nebude zrovna nejlehčí začít Zaynovi znovu věřit. Ne že bych mu už nikdy nic nevěřila, ale bude si muset zase trochu získat mou důvěru. Mohl být rád, že jsem celou tu situaci nesvedla na něj. Byla to sice stále z části moje chyba, ale to on mě tam přemlouval.

„Ne, mně nevadí, že pojedu dál. Alice pojede se mnou," rozhodl Niall a mě to dost překvapilo, protože to řekl jen tak zničehonic.

Zayn se ušklíbl a Harry s Louisem tu radši jen stáli po boku ostatních. Niall si ale bohužel všiml Zaynova úšklebku a netvářil se zrovna šťastně.

„Co je na tom vtipnýho? Vážně si myslíš, že pojede s tebou po tom všem?" zavrčel Niall s mnohem víc chraplavým hlasem. Zavřela jsem oči a zkřížila si ruce na prsou s nadějí, že tohle brzo skončí.

Zaynův úšklebek pomalu zmizel a při tom se stále díval na Nialla. „Co? Myslíš si, že ty tvoje připomínky změní můj názor na to, abych ji nechal jít s tebou?" bránil se Zayn.