coach // niall horan [CZ]

coach - {32}

|| třicet dva // překvapení ||

Pohled Alice:

Další ráno jsme s Niallem odvezli Liama na letiště, protože musel letět zpět do Londýna, a mně nebylo vůbec dobře. A nebylo to kvůli tomu, že Liam už znovu odlétá. Bylo mi špatně celkově.

Hned, co jsme s Niallem nastoupili do auta, mi začalo být hrozné horko, nejspíš od teploty, začala se mi motat hlava a bylo mi nevolno. Nebylo to vůbec příjemné, nevěděla jsem, jestli to bylo kvůli tomu, že jsem měla hlad, nebo protože jsem v noci vůbec nic nenaspala.

„Je ti dobře, zlato?" pohlédl ke mně rychle Niall.

Polkla jsem a zhluboka se nadechla. „Upřímně, ne," zavřela jsem oči.

„Musíš mít hlad. Kousek odtud je McDonald, chceš tam jít nebo-"

„Prosím, jen tam jeď," vydechla jsem, nenechajíc ho dokončit větu. Nechtěla jsem ho takhle přerušovat, ale opravdu mi nebylo dobře a prostě jsem chtěla někde zastavit.

Niall zabočil doprava a pomalu zaparkoval. „Jsme tu."

Znovu jsem se zhluboka nadechla a pomalu vystoupila z auta. Snažila jsem se ignorovat tu nevolnost, ale nešlo to. Když jsme s Niallem vešli dovnitř, jediná věc, které jsem si všimla, byla vůně smaženého jídla a celkově McDonaldu, což mi udělalo ještě hůř.

„Oh-" zardousila jsem se.

Niall se na mě okamžitě podíval. „V pohodě?"

Než jsem mu mohla odpovědět, má ruka pustila tu jeho a pár sekund na to už jsem se ocitla u nejbližších toalet a drasticky zvracela do záchodu. „Oh, kurva," zaklela jsem si sama pro sebe.

Minulý týden mi takhle bylo pořád, nejspíš jsem měla chřipku, ale všechna nevolnost pár dní po tom zase zmizela. Nechápala jsem, že hned pár dní na to můžu být zase nemocná, to je snad nemožné.

Spláchla jsem záchod, zvedla jsem se z podlahy a přešla k umyvadlu. Naštěstí tu nikdo jiný nebyl. Rychle jsem si opláchla ústa a vytáhla si z tašky žvýkačku.

+++

„Už je ti líp? Objednal jsem ti tvoje oblíbené jídlo, třeba se ti udělá lépe," usmál se Niall, když jsme se posadili k nejbližšímu stolu.

Usmála jsem se nad jeho rozkošnými činy a podívala se dolů na mé jídlo. V hlavě jsem si nafackovala, že jsem už vůbec neměla hlad, protože to bylo snad moje neoblíbenější jídlo na světě. „Jsem v pohodě. Asi se mi jen vrací ta nemoc z minulého týdne," zamumlala jsem a odsunula od sebe jídlo dál.

„Ou, to tě ta chřipka musela pěkně chytnout. Divím se, že ještě taky nejsem nemocný. Byl jsem s tebou skoro pořád a ani známka po nemoci," zasmál se a ujedl pár ze svých hranolků.

„Protože jsi výjimečný," zavtipkovala jsem.

Zčervenal. „Pro mě jsi výjimečná ty. Přemýšlela jsi už, že bys zašla k doktorovi, abys zjistila, co ti je?" navrhl a já rychle zakroutila hlavou.

„Ne a ani tam nejdu. Nenávidím to tam, stejně by mi stoprocentně řekl, že to za pár dní zmizí a to je vše."

„Dobře, sněz něco, zlato. Nemám rád, když nejíš," znovu ke mně přisunul jídlo a já okamžitě zakroutila hlavou.

„Už teď vím, že jestli to sním, bude mi znovu špatně," povzdechla jsem si.

Niall našpulil rty. „Aw, lásko. Nelíbí se mi tě takhle vidět, co kdybych ti došel pro pomerančový džus? Moje mamka mi ho vždycky dávala, když mi bylo špatně, a pak mi díky tomu bylo líp," usmál se a pevně držel mou ruku.