coach // niall horan [CZ]

coach - {3}

|| tři // štětkovské drama v Targetu + zápletka ||

Pohled Alice:

„Kolik je tomu klukovi? Mluvíš stále o tom samém, kterého vidíš akorát kouřit a pořád si na něj stěžuješ? Jak se jmenoval? Oh, jo, Zayn," vyptávala se Alexis, která seděla na přední části prodejního pultu.

Zatřásla jsem hlavou. „Ne, ne tenhle! Mluvím o fotbalovém trenérovi od bráchy, vždyť víš, má blonďaté vlasy a je vážně hezký, už jsem se o něm zmiňovala," snila jsem tam, hledíc do stropu.

„On je blonďatý? O můj bože, Alice, vždyť víš, jak se mi blonďatí kluci líbí!" vypískla Alexis, byla naprosto unesená mými slovy. Poslední dobou stále pokukovala po klucích, kteří byli blonďatí. Nechápala jsem proč.

„Ale počkej, kolik mu je? Je to trenér tvého bráchy! Doufám, že nemluvíš o žádném starém chlapovi s nadváhou!" vyděsila se Isa, nadzvedávajíc své obočí.

Protočila jsem očima. „Nejsem si jistá. Není to tak, že bych přišla a hned se zeptala, ale vypadá podobně starý jako já. To je ten důvod, proč o něm mluvím."

„To není špatný."

„Taky jsem zapomněla dodat, že mě pozval na bráchův zápas, který se hraje dneska. Nejdřív jsem z toho moc nebyla nadšená, ale pak mě přesvědčil, když řekl ''měla by si přijít, kvůli mně", to jsem nemohla odmítnout."

„U la la, jedna z nás bude nejspíš brzo zadaná," drkla do mě Isa. Škádlila mě jako vždycky, když jsme mluvily o nějakém klukovi. Isa se rozhodla kašlat na chlapy a jen je obdivovat. Byla to jen její věc, držela se od té doby, co se rozešla se svým posledním přítelem.

Sedla jsem si na židli a dala si pramínek vlasů za uši. „Až na to, že on má přítelkyni a, um, řekl mi, že její táta mu hodně pomohl, získat tuhle práci a tak... takže moje šance jsou velmi malé," řekla jsem napůl smutně a napůl vtipně.

Isa se jen koukla na své zlaté hodinky, a když zpozorovala čas, vykulila oči. „Přestávka skončila už před pěti minutami! Máme už dávno pracovat, jdeme na to!" křikla, otevřela dveře a odešla.

Stoupla jsem si a prošla dveřmi kousek ode mě. Opravdu jsem všude chodila pozdě, konečně jsem si to mohla přiznat.

Připnula jsem na své tričko cedulku s mým jménem. Usmála jsem se na každého zákazníka a postupně si je volala, podle toho, jaké číslo měli. Nezáviděla jsem jim to čekání.

Začněme tento den dobře.

+++

„Alice!" otočila jsem se na Joshe, manažera tohoto obchodu, který stál vedle mě. „Musím Vám vyměnit směny s Isou a taky Vás potřebuju na zákaznický servis. Isa má teď spoustu práce, vrací peníze zákazníkům," vysvětlil mi.

Přikývla jsem, šla jsem směrem k zákaznickému servisu a uviděla jsem tu Isu. „Děkuju, že to za mě vezmeš, ti lidé jsou tak nároční!" řekla docela naštvaně.

„Jen se neboj," zasmála jsem se a šla dovnitř.

Byla jsem překvapená, že si zákazníci nestěžovali na své výměny. Jen přišli, dostali peníze a zase odešli. Až na tuhle osobu, která pro to neměla pochopení.

„Dobrý den, co pro Vás můžu udělat?" zeptala jsem se mile vysoké brunetky stojící naproti mně. Dobře, ne tak úplně vysoké, to dělaly ty podpatky. Nějak mi její divné, nepovedené obočí říkalo, že se tu bude chtít dohadovat.