Forbidden Love!

9. Wow!

Druhý den mě probudil dětský smích a hřejiví pocit na obličeji. Když jsem otevřela oči zjistila jsem, že ten hřejiví pocit způsobuje sluníčko, které prochází skrz okno. Ten smích šel od dvou malejch cácor který stáli u postele a pozorovali mně a Louise jak spíme. "Co tu děláte?" Zeptám se jich a trochu se pohnu abych se dostala z Louisova sevření. "Máte jít na snídani." "Jak dlouho tu jste?" "Dlouho protože tohle je jak zázrak kterej se vidí jednou za sto let. Nehádáte se a ležíte v klidu vedle sebe." Odpoví mi Phoebe. "Aha no tak já ho vzbudím a jsme tam za chvíli." Jen kývnou a obě odejdou potichu dolu. Otočím hlavu zpět k Louisovi a chvíli ho pozoruju. Potom do něj jemně strčím. Nejdřív zkřiví tvář, potom se usměje a pomalu otevře oči. Chvíli se ještě směje když se na mě dívá, ale potom mu úsměv z tváře zmizí. "Tohle se nikdo nedozví ano?" "Myslím že to bude problém. Dvojčata tu byli..." "S nimi promluvím." Řekne a vstane. Já se posadím a pozoruji ho. Jako tělo bez duše si vyndá nějaké oblečení ze skříně a zmizí z pokoje. "No fajn." Řeknu nahlas a plácnu sebou zpátky do peřin. 

U snídaně ani jeden z nás nepromluvil. Přišlo mi to směšný . položila jsem misku od celeráliích do dřezu a odebrala jsem se do pokoje. Našla jsem si čisté oblečení a zalezla si do koupelny kde jsem na sebe pustila teplou vodu a o všem jsem přemýšlela. Proč se Loži choval včera večer úplně jinak a ráno bylo zase vše při starém? Upřímně se v něm nevyznám. Vylezla jsem ze sprchy , osušila jsem se a hodila na sebe šortky a obyčejné tričko. Když vyjdu na chodbu srazím se s Louisem.

"Dávej bacha laskavě." Zaječí. "Co ti zas přelítlo přes nos hmm..? Večer si normální a ráno se chováš jak kretén." Bez jediného slova mně obejde a zavře se v koupelně. Tak to si ze mně dělá prdel. Snažila jsem se být milá , ale jak chce.

"Lauro jeď s Louisem a Harrym ano. Sejdeme se v restauraci." Křikne na mně Jay. No super ti bude něco. Obleču si záchranou vestu a počkám na Harryho a Louise než prídou ke člunu. Jay a ostatní už vyjely. Už je vidím jak jdou a něčemu se smějí . Když mně Louis zahlidne tak se mu úsměv ztratí jako ráno. Harry byl opakem, jeho úsměv se rozšíří a začne se radovat že jedu s nimi. Nalezu do člunu a čekám něž do člunu vlezou i oni dva. Louis odstrčí člun víc na vodu a nasedne. Každý popadneme pádlo a začneme pádlovat. Musím říct že Louis vypadá v té věstě směšně. Mlčela jsem abych si nedělala zbytečně problémy. 

Už jedem po vodě půl hodiny a já nikde před námi nevidím ostatní asi jsem hodně pozadu. Ještě ke všemu je docela teplo což není na počasí v září v Anglii zvykem. Sundám si mikinu a mám na sobě jen tílko.  "Harry prosím tě podal by jsi mi láhev?" Poprosím Harryho. "Loui podáš ji tu láhev máš ji vedle sebe." "Musím pádlovat." Neváhám a zvednu se z  místa a opatrně přecházím až k Louisovi. Popadnu láhev a vracím se zpátky. V tu chvíli člun do něčeho narazí a já ztratím rovnováhu a spadnu do vody. Potom si pamatuju jen čtyři ruce a tmu. 

"Halo no tak probuď se." Slyším chraplaví hlas, ale přitom tak jemný. Na tvářích cítím tlak a na hlavě štiplavou bolest. Otevřu oči a nade mnou klečí Harry. Podle jeho výrazu je asi rád že jsem se probrala. "Co se stalo?" Jsou moje první slova. "Spadla si do vody a udeřila se o kamen do hlavy. Byla si mimo asi deset minut. S Louisem jsme  tě potom vytáhli a.. " Nedořek a objevil se Louis. Spíš přiběhnul.  "Naši jsou tu za chvíli." Kouknul na mně a vypadal jako by se mu ulevilo. "Jsi v pohodě?" "Jo jen mě bolí hlava." Harry někam odběhne a nechá mě tam s ním samotnou. Rozhlídnu se a zjistím že jsme  na břehu někde u nějakého lesíka. "Nedivím se dala jsi si pořádnou šlupku asi. Ještě ti teče krev." Vyndá kus nějakýho hadru dojde ho namočit a vrátí se. Hadr mi dá na hlavu k té ráně. Hadr odendá a trochu se odtáhne. "Kolik ukazuji prstů." Zeptá se a zvedne tři prsty. " Tři." "Fajn vypadá to že jsi v pohodě. Ukaž ještě ti to otřu." Přiblíží se ke mně a začne mi utírat krev. Potom zatlačí na ránu a já syknu. "Bolí?" Né vůbec. Zakývám že jo. Pozoruji ho jak se soustředí na tu ránu a ani si neuvědomím, že na mě mluví. "Lauro halo!!" Mává mi druhou rukou před obličejem. "No?" "Ptal jsem se jestli nechceš napít?" Zase jen kývnu a hlavou mi projede ostrá bolest. Louis odskočí pro láhev a podá mi ji. Napiju se a vrátím mu ji. "Pořád ti to teče bude to chtít zašít." Řekne a otře mi čelo. Najednou se mi zadívá do očí a jako by všechno okolo nás nebylo, nic neexistovalo jen já a Louis. Z ničeho ni se přitiskl svými rty na moje. Byla jsem zaskočená a jediný co mi proběhlo hlavou bylo "Wow." Ze začátku jsem nespolupracovala, ale nakonec jsem se zapojila. Vyrušilo nás bouchnutí dveří od auta. Louis se rychle postavil a nevěděl co dělat. Já jen dál zmateně seděla a koukala jak k nám jdou dvojčata a Jay. 

Po prohlídce v nemocnici kde mi zašili ránu na hlavě jsme se vrátili zpátky do chaty. Byla jsem unavená ani nevím z čeho, ale doktor říkal že bude normální že jsem utrpěla lehký otřes mozku. Smrděla jsem jako ryba a tak jsem se došla vysprchovat. Hned potom jsem si vlezla do postele a přemýšlela co měla znamenat ta scénka s Louisem. Co ho to popadlo? Má holku. Nechápu jeho nálady jednou je jak pes a po druhý je hodnej a líbá se se mnou. Otočila jsem se k oknu a pozorovala jak si venku Louis hraje s prckama a směje se jako sluníčko na hnoji. Je možný že já k němu něco cítím? Nebo on ke mně a proto se tak ke mně chová? Upřímně byli by to divný jsem jeho nevlastní sestra nebylo by to možné aby jsme spolu tvořili pár, ale všechny tyhle úvahy jsou k ničemu když nevím co se mu honí hlavou. Třeba to byl jen zkrat. Ani já nevím pořádně co k Louisovi cítím. Ze všeho toho přemýšlení jsem usnula a nechala si zdát o tom jaké by to bylo kdyby vedle mně každou noc Louis usínal tak jako včera.