Forbidden Love!

28.We'll help you.

Louis mi neskutečně moc pomáhá s malým. Je to už skoro měsíc co je tu Louis s náma a pořád jsem se přes to nepřenesla. Nevím jak k Louisovi mám zase začít něco cítit.

Vzdychnu a hodím ovladač na televizi vedle sebe na gauč malí usnul, Harry a Liam jsou zavřeni v pokoji a Louis na něčem dělá. Nemám co dělat a televize mně nebaví.
"Zvedej se!" Zavelí Louis a já se na něj líně podívám.
"Louisi nic se mi nechce." Louis se ke mně natáhne a zvedne mně.
"Jdi se obléct jdeme ven."  Usměje se.
"Malej spí co budeme dělat venku."
"Bavit se jako rodiče na to moc času už moc mít nebudeme."
"Sam  se může probudit." Namítnu. Louis ke mně udělá krok a chytí mně za boky a mnou projede hřejiví pocit.
"Jsou tu kluci. Postarají se o něj a mléko mají v lednici kdy měl hlad." Celou dobu se mi dívá do očí a drží za boky jako by se bál aby jsem mu neutekla. Po dlouhé době jsem se podívala do jeho očí a zase se v nich ztratila.
"Tak fajn, ale jestli jednou zavolají jedeme domů aby bylo jasný." Sundám jeho ruce a obejdu ho abych se mohla připravit.
" Za pět minut jde  zpátky." Utíkala jsem nahoru hned jak jsem byla mimo dohled Louise a radovala se. Rychle jsem se převlékla, přečísla vlasy a zase seběhla dolů kde už byl připravený vyrazit.

Pohled Louise...
"Ne ne na to nejdu víš že mám strach z výšek." Protestuje že nevleze na řetízkoví kolotoč.
"Nic se ti nestane je to bezpečné." Řeknu jí.
"Už jsem řekla a bojím se výšek ." Nafoukne se a zkříží ruce na prsou.
"Se mnou se ti nic nestane." Natáhnu k ní ruku. Podívá se na mojí ruku a protočí očima. Pomalu vezme moji ruku a nechá se odvést až k sedadlem. Celá se třese a je vidět že má strach. Pomalu si sedne a ihned se připoutá. Řetízák se pomalu rozjede směrem nahoru. Když se začne pomalounku točit Laura mně chytne za ruku a silně ji stiskne. Když už jsme výš její stisk sílí. Usměju se a pozoruji její tvář. Její výraz se mění z vystrašeného na klidný a oči ji září radostí.
"Tak co? " Zeptám se jí. 
"Není to tak strašné a to si naplánoval dobře ten západ slunce je nádherný." Přestanu se na ni dívat a rozhlídnu se. Má pravdu k to kouzelné. Laura stále drží moji ruku. Když se na ni znovu podívám dívá se i ona na mně.
"Děkuju." Pípne. 
"Za co prosím tě?"
"Za všechno." Pustím její ruku a svoji dlaň dám na její tvář.
"To já  to děkuju že můžu být s váma a pomáhat ti." Laura se natáhne a rukou si mně přitáhne za mikinu k sobě blíž a v okamžiku moje rty lákají ty její. Po takové době je úžasné zase cítit její rty na těch mých. Nevím jak dlouho jsme se líbali, ale pomalu jsme začínali klesat zpátky dolů. Když to i Laura pocítila chtěla se odtáhnout, ale přitáhl jsem si ji zpět. Když jsme byli zpátky dole přestali jsme a bez jediného slova jsme slezli ze sedačky a šli jsme směrem k lavičce.
"Nemáš chuť na cukrovou vatu?" Prolomím  ticho a Laura jenom kývne na souhlas. Nechám ji tam a jdu pro tu vatu. Celou dobu se usmívám a když se vracím zpět všimnu si že i Laura se usmívá.
"Děkuju." Řekne když ji dám vatu.
"Chceš jet nebo ještě překonat na něčem strach?"
"No.." Odmlčí se
"... jdeme na autodrom."  Její úsměv se rozšíří. Pomůžu ji sníst vatu aby jsme šli na autodrom.

Pohled Laury....
S Louisem jsme si podvečer a kousek večera užili a zablbli jsme si po dlouhé době a zase na delší dobu. Abych se vyjádřila k té puse. Nevím co to do mně vjelo, ale prostě jsem měla potřebu Louise políbit. Jeho rty mi chyběli. Než jsem si lehla zkontrolovala jsem Sama jestli v klidu spí. Spal jak zařezanej prý celou dobu co jsme byli pryč. Teď jen čekám kdy se probudí  abych ho nakrmila. Musím začít chodit do práce. Už nemám dost peněz na to abych nakoupila další věci pro Sama. Když přemýšlím co budu dělat ozve se hrom a já ztuhnu. S chůvičky se zatím neozývá žádaný pláč. Když pokojem proletí světlo od blesku a ozve se další hrom dveře mého pokoje se otevřou
Ve dveřích stojí Louis. Rychle přistoupí k mé posteli a já mu odkryji kus postele aby si lehnul. Pochopí a lehne si, okamžitě se k němu přitisknu. Louis mně začne hladit po zádech. Nasaju jeho vůni a pomalu vydechuji. S každým dalším hromem se čím dál tím víc tisku na Louise a pořád žádný pláč. Obdivuji jak malí může spát. Pomalu mi těžkou víčka a vydávám se do říše snů. Jako poslední cítím Louisuv polibek do vlasů.

Ráno. ..
Vstanu z postele kde ležím sama. Přetáhnu se a uvědomím si že malej nedostal večer najíst. Vyběhnu z pokoje do pokoje k Samovi.  V postýlce není tak jdu domů kde ho najdu ve spárách Harryho.
"Si ještě doma? Jé malej v pořádku?"
Harry se na mně podívá.
"Mám dnes volno. A ano je napapanej a přibalený. Snědl toho docela dost."
"Nedivím se od včerejška jak usnul nedostal chudinka najíst. Kde je Louis?" Vezmu si malého od Harryho.
"Od té doby co opustit tvůj pokoj a nakrmit Sama někam šel ven prý něco shánět. A neboj než jste včera přišli dali jsme mu najíst."
"Aha" Harry se na mně zajímavě podívá.
"Jste spolu?" Vychrli ze sebe.
"Ne jen u mně byl protože byla bouřka ví že se ji bojím."
"Tohle nezakecáš." Ušklíbne se.
" Sme na začátku stačí? Uvidíme jestli to dáme dohromady teda podle toho jestli s já budu chtít." Řeknu a otočím se na odchod. Domovní dveře se otevřou a Louis vejde dovnitř.
"Ahoj." Pozdravím ho.
"Ahoj chceš ho pohlídat aby jsi se převlékla?"
"Ne to je dobrý vezmu ho sebou a dám ho když tak do peřin." Než dalšího slova odejdu nahoru. Místo toho abych se převlékla lehnu si se Samem zpátky do postele. Malej se ke mně tiskne a pomalu zase usíná.
"Byl jsem si najít práci."
"Nemusel si musíš dodělat školu."
"To ty taky máš měsíc se to naučit a do té doby ti s malým pomůžu jak jen bude třeba. Kluci nám taky pomůžu aby jsi měla čas na učení." Poradím se a vstanu jdu k Louisovi a objemu ho.
"Děkuju. "  A po druhé za dvacet čtyři hodin se spojí naše rty.