Forbidden Love!

21. Room-mate.

Čím víc jsem to tajila před Lott a hlavně před Jay mi z toho bylo zle a trapně. Nikdo nechápal moje nálady, ale stejně si mysleli že je to z toho že je Louis pryč. Hned třetí den jsem si našla brigádu abych měla peníze a mohla si najít byt. Je polovina listopadu a já jsem ve třetím měsíci. Není to na mně zas tak vidět tak s tím nemám zatím problém ve škole ani u Deakinu. Díky skvělé brigádě mám dost peněz na to abych si našla byt někde poblíž centra. Drží mi ho uz 14 dní a čekají než se nastěhuju. Zatím jsem o tom Jay neřekla, ale chystám se to udělat dnes hned jak přijdu za školy.

Zrovna je první hodina a já musela na záchod protože se mi zvedl žaludek z neznámého zápachu.
"Lauro jsi tu?" Uslyším Harryho. Ano je tu protože  se rozhodl si dát poslední ročník znovu nenašel si směr kterým chce v životě pokračovat. Zvednu se od misí a vyjdu z kabinky.
"Co s tebou je poslední dva měsíce jsi jako na jehlách?"
"Nemůžu ti to říct." Opřu se o umyvadlo a uvolním se.
"Mám takovou teorii. Jsi bledá sníš toho víc jak nikdy předtím. Zvracíš v týdnu třikrát a přibrala jsi. Si těhotná že?" Žasnu nad tím jak si to dokázal srovnat v hlavě.
"Přesně." Pípnu.
"Hádám Louis o tom neví?" Zakroutím hlavou.
"Neměla jsem odvahu. Nechtěla jsem mu zkazit tu šanci že by kvůli mně zahodil stipendium a nešel studovat dál. Aspoň on může mít spokojený život."
"Počkej tím chceš naznačit co? Jakože se to Louis nedozví?"
"Ne a jestli mu to řekneš spolu jsme skončili."
"Víš že na vánoce přijede."
"Vím prostě si vezmu volnější tričko a bude to,ale nebude to vědět nechci aby si zkazil budoucnost." Vzdychne a přejde ke dveřím.
"Půjdeme? " Znovu kývnu a udělám krok v před.

Tak jo už to ví jeden člověk. Abych se přiznala ulevilo se mi trochu. Cestu autem flákám a jedu moc pomalu že mi cesta domu trvá hodinu. Jsem poslední dobou zpomalená a dost utahaná. Zamířím rovnou do kuchyně kde je většinou Jay.
"Ahoj." Pozdravím ji a sednu si ke  stolu.
"Ahoj. Dáš si omáčku?"
"Dobře. Potřebuju s tebou něco probrat." Jay mi nandá a sedne si naproti mně.
"Povídej." Pobídne mně. Hluboce se nadechnu.
"Potřebují pomoct přestěhovat. Čeká na mně byt  kousek odsud." Jay překvapivě zamrká.
"Lauro několikrát jsme ti říkali  že nám tu nevadíš."
"Potřebuju se osamostatnit. A navíc chci jít na vysokou a ta je v centru budu to mít blíže. Auto od vás  koupím na splátky když  to půjde,ale nechci vás tu otravovat." Jay vzdychne.
"Kdy přesně chceš pomoct že stěhováním?"
"Tuhle sobotu. Ale Louisovi to neříkej. Řeknu mu to sama."
"Slib mi jen že na vánoce budeš u nás."
"To ti slíbit můžu." Jay mně pohladí po ruce a vstane od stolu a já začnu jíst.

Hned jak zalezu po jídle do pokoje zazvoní mi telefon. "Louis." Šeptnu a jdu pro telefon a je to opravdu on. 
"Loui?" 
"Lauro nemůžu spát už mi chybíš. Mám sto chutí se sebrat a odjet domu jen aby jsem tě viděl."
"Loui taky mi chybíš." Snažím se zadržet slzy. 

"Musíš to vydržet ještě tři neděle a uvidíš mně a měl by jsi spát určitě je tam pozdě."
"Máš pravdu půl čtvrtý. Jen prostě potřeboval jsem tě slyšet. Až budu mít pauzu zavoláme si přes video hovor i vidět tě chci. Fotky nestačí a nějak tě Jay vykrmuje měl bych ji napsat ať ti nedává jíst." Zaměje se do telefonu a já ztuhnu. 
"Jo to jo bude to, ale i tím že jsem přestala běhat. Nemám tu motivaci." 
"Ani nevíš jak moc tě chci obejmout Lauro." Rozbrečím se. 
"Já tebe taky." Kňuknu. 

"Rád jsem tě slyšel." 

"Já tebe taky." Potom rychle ukončím hovor a sesypu se na zem a brečím jak smyslů zbavená. 

Sobota...

"Tohle je poslední krabice." řekne Daniel když vstoupí do mého nového domova. 
"Děkuju moc si vážím pomoci." Usměju se na něj.

"Ale víš kdyby jsi to nezvládala můžeš se kdykoliv vrátit k nám." 

"Vím." 
"Dobře já pojedu Jay ti zavolá večer." 
"Nemusíte mít strach nebudu tu přece sama." Harry mně ukecal že tu chce být se mnou a dát na mně pozor. S nájmem půjdeme na půl oba máme brigádu tak nám zůstane i víc na jídlo. 
"Ale stejně volej." Mávne na mně a zmizí na schodišti. Všude plno krabic a nevím co si s nimi počnu a jak to tady poskládám 

Asi za hodinu dorazí Harry a já sedím v obložení balíčků z fastfoodu co je na rohu. 
"Pane bože." Jsou jeho první slova když mně vidí. 
"Takhle to panděro za měsíc neschováš." Položí si tašky a zvedne mně. 

"Mám pocit že povyrostlo za čtyři dny až moc." Povzdychnu si a vyhrnu tričko. 
"Ježíš to je roztomilí." Harry se culí na moje břicho. 

"Hale dost jdeme vybalovat nic jsem neudělala. Máme toho dost aby jsme to stihly do neděle večer."
"Mám hlad." 
"Máš to na lince buď rád že jsem se do toho taky nepustila." Vezmu krabici s nápisem "koupelna" a jdu do do koupelny. 

"Ano Loui?" Promluvím do telefonu.

"Nespíš doufám?" Zeptá se. 
"Ne proč voláš?" Nechápavě řeknu. 
"Proč si se odstěhovala a nic mi neřekla? A jak to že mi ani Harry nic neřekl nebo Jay? Musím se to dozvědět od Phoebe, která skoro brečí do telefonu že jsi od nich odešla. " 
"Chtěla jsem ti volat dneska, ale předběhl jsi mně. A nemůžu vyset tvé rodině na krku když tam ani nejsi Loui. A Jay i Harryho jsem prosila ať mlčí že ti to chci říct sama." Protřu si spánky.

"Kde bydlíš přijedu za tebou o týden dřív." 
"Proč? Nemusíš je tu Harry. Neměj strach choď do školy a uvidíme se za tři týdny ano?" Řeknu klidně.
"Na vánoce budeš u nás?" 
"Budu neměj strach  už se mi chce spát zavolám až se probudím nebo napíšu." Chci to položit. 

"Lauro jestli se něco děje nechám všeho a budu s tebou." 
"Ne nic se neděje nebo snad jo já jsem v pohodě jen mi prostě chybíš." Utnu to a potom dodám. 

"Miluju tě Loui." 

"Víš že já tebe taky dobrou noc zlato." Ukončí hovor a já zabořím hlavu do polštářů. Nevím jak to pude dál nechci aby Louis zahodil školu kvůli tomu že bude táta. Mám dvě možnosti vyklopit mu to a vymluvit mu návrat nebo prostě potom někam zmizet.