Forbidden Love!

20. You can not go away. Not now!

Uběhl měsíc a Louis úspěšně ukončil školu nastává ten čas kdy se s ním pomalu začnu loučit, ale zatím jsem to tak neřešila času dost, ale ne zas ak moc. 

První měsíc prázdnin utekl taky rychle. Potřebuju Louisovi něco říct, ale nenacházím správná slova. Snažím se mu vyklopit jednu zásadní věc už tři dny, ale buď nás někdo přeruší nebo to zamluvím protože na to prostě nemám. Než Loui odjede jedeme celá rodina zase na chatu a já jne doufám, že se mi tam zase něco nestane. 

"My pojedeme po silnici na kole. Protože u slečny Collins nikdy nevíte kdy se rozhodne zvednout na lodi aby si dolša pro pití." Rychle se na něj otočím. 
"Kdyby jsi mi ho tehdy podal nemuselo se to stát." Vypláznu na něj jazyk, oplatí mi to a Jay se na nás nasměje.
"Dost a jeďte bude vám to trvat dýl." Řekne Jay.
"Ještě čekejte na mně." Ozve se Lott. Takže zase bez šance. Nasednu na kolo a pomalu se rozjedu. 

"Lauro kde je Louis?" Zeptá se Lottie. Ohlídnu se, ale Louiho nevidím.  Všimnu si praporku kousek za Lott, otočím se a jedu tím směrem. Lott mně napodobí a jede za mnou lesem někam hodně hluboko do lesa kde uvidím další praporek. 
"Ten blbec nám dal snad stezku odvahy." Řekne Lott a já se musím usmát. 

"Popravdě kam jsme měli namířeno?" Lott jede vedle mně tak vidím jak pokrčí rameny.
"Hale nějaká kartička a Phoebe a Daisy." 
"Holky kde jste se tu vzali?" Zeptám se. 
"Máma s Danielem nás vysadili na kraji a ujeli řekli jen ať jdeme po praporcích. " Hm.. oni aspoň dostali nějaký instrukce řeknu si. Vezmu do ruky kartičku a obrátím ji abych ji přečetla. 
"Dámy začíná vám dobrodružná cesta s překvapením a odměnou nakonec." Louise zabiju došlo mi o co jde. On jim ty štěňata nemohl dát normálně. Usměju se sama pro sebe a popostrčím holky dopředu. 

O 12 dní později.....

Týden na chatě utekl moc a pořád jsem neřekla Louisovi to co chci, ale pořád zbývají dva dny. Musím sebrat odvahu a vyklopit to. Navíc k tomu přibil jeden problém který mu potřebuju 100% říct i kdyby padali trakaře. Dvojčata i Lott jsou ze štěňat poblázněné. Fizz o tom věděla takže pro ní to překvapení nebilo. Měli jste je vidět co dělali když je našli v ohrádce, která byla přikrytá větvemi. Ušli jsme docela štreku než jsme je našli. 

Jsem s Louisem v pokoji a ničí mně ten pohled jak jeho věci postupně mizí v kufru nebo krabicích. Vzdychnu a začnu číst stejnou stránku asi po čtvrtý.
"Co tě žere?" Zeptá se. Fajn teď je čas.

"Louisi nepůjdu na vejšku půjdu rovnou pracovat jak ukončím školu. Potřebuju se osamostatnit a nevyset Jay a Danielovi na krku když ty tu nebudeš."  
"Co to plácáš nepřekážíš jim peníze si vyděláváš ne zas tak moc, ale co by se dalo čekat za roznášení letáků. Navíc jsi moje přítelkyně, nikoho nemáš a oni tě mají rádi jako svojí vlastní jen tak tě odsud nepustí." Sedne si na postel a vytrhne mi knížku z rukou. 
"Slib mi že to zvážíš a za rok přijedeš za mnou do LA." Chytí moji ruku a pohladí hřbet mé ruky palcem.
"Loui je tu ještě něco co ti chci říct." 
"Jsem jedno velký ucho." Tak jo nádech výdech. Už chci spustit, ale ze zdola se ozve Jay.
"Večeře!!" 
"Tak potom." Louis mně líbne na nos a zvedne mně z postele. Asi se zhroutím jestli to ze sebe nevysoukám. Nebo mám druhou možnost dojdu do nejbližší večerky a koupím si flašku aby to ze mně vylezlo. Ach ta ironie.....

Druhý den Louis jede odvést nějaké věci už na letiště aby byli v LA dřív jak on. Od rána ležím a nechce se mi z postele není mi dvakrát nejlíp. Žaludek jak na vodě a bolí mně příšerně hlava. Než se Louis vrátí podaří se mi usnout a probudit se až skoro na večeři. Sejdu dolu v županu a v obýváku si tam prckové hrajou se štěňaty, Phoebe žhavě něco ťuká do mobilu a Lott se baví s Louim. Najednou se na mně Louis podívá jako by vycítil, že na ně koukám. Otočí se i Lott.
"Je ti líp?" Zeptá se a já jen kývnu. Dojdu si do kuchyně nalít vosu a poprosím Jay jestli si jídlo můžu vzít nahoru. Jen kývne, seberu talíř a mizím zpátky nahoře. Za chvíli příde Louis taky s talířem a lehne si ke mně na postel. Nemám náladu se bavit  a tak mlčím a i Louis. Když se najíme dojdeme se postupně osprchovat a zalehneme do postele. Během chvilky zase spím. 

Den odjezdu...

"Lauro vstávej honem potřebuju hodit na letiště zaspali jsme." Budí mně Louis a při tom lítá po pokoji. Zvednu se a rychle se převlíknu a učešu. Na malování prdím stejně dojde na pláč tak se ani nenamáhám. Louis už je taky hotoví popadne tašku a kufr a letí ze schodů.

"Lauro ať si se rozhodla jakkoliv já si tě najdu kdekoliv a půjdu za tebou kamkoliv." Řekne v autě. Jemně se usměji na cestu přede mnou.
"Aspoň něco řekni prosím." Zaprosí a já zastavím na červené. 
"MIluju tě Louisi." Nahne se ke mně a spojí naše rty. Když se ozvou klaksony aut za námi znamená to že už je zelená a já pořád stojím. Odstrčím Louise a rozjedu se. 

Skoro běžíme letištní halou a já sbírám odvahu říct mu něco co by změnilo jeho rozhodnutí. Když Louise odbaví jdu s ním nejdál co to jde. Postavíme se proti sobě. Padnu mu okolo krku a svůj nos zabořím do jeho ramene. Snažím se zapamatovat pořádně jeho vůni protože teď ho neuvidím půl roku maximálně. Ještě jednou ho pořádně stisknu a Louis mně potom se odtáhne. 
"Musím jít. Uvidíme se brzo slibuju a moc tě miluju rozumíš nic to nezmění." Políbí mně na rty a mně se spustí slzy z očí.

"Ne nebreč prosím nechci tě naposledy vidět se slzami na tvářích pořádně se usměj." Usměju se a setřu si slzy. 
"Louisi já.. ty.." Začnou hlásit jeho let.
"Musím honem povídej." 
"Ne Loui teď nesmíš odjet. Ne teď." Řeknu zlomeným hlasem. 

"Musím vrátím se co nejdřív." Zakroutím hlavou a mávnu rukou.
"Prosím." Nabírám nové slzy. Znovu ohlásí jeho let ohlídne se a vezme tašku do ruky. Než stačím něco říct líbne mně do vlasů a udělá krok vpřed otočím se na něj a vidím už jen jak mizí v dálce. 

"Protože budeš táta." Rozbrečím se a sesypu se na kolena uprostřed haly.
Stejně tak pokračuju když dorazím domu.