Forbidden Love!

22.Until after school.

22. prosince

Jsem nervózní a vypadám jako bych spolkla míč poloviční míč. Koupila jsem si speciální svetry, které by bříško měli zakrýt. Pořídila jsem si i šaty které mají dost širokou sukni která začíná u pasu. Stepuju ve svým pokoji u okna a když uznám za vhodné začnu chodit sem a tam.
"Uklidni se je to jen Louis." Zasměje se Harry.

"Tobě se to řekne když před ním nic netajíš." Začnu si okusovat kůžičku u nehtů.

"Pojď uděláme test jak moc je to břicho cejtit když tě obejme." Harry ke mně přistoupí a omotá mi ruce kolem pasu.
"Je to jako by si fakt jen přibrala z toho jídla z fastfoodu ." Oba dva trhneme hlavou když slyšíme bouchnutí dveří v přízemí.
"Hlavně klid ano. Dýchej pomalu a zhluboka."
"Teď ještě ne ty blbečku až za pět měsíců." Bouchnu ho do ramene a ozve se zvonek.

"Takže jak jsme se domluvili. Prvních tři dny jste tady a já taky takže si nic nezkusí si myslím, dalších šest dní máš své dny a ostatní budeš předstírat chřipku. A myslím si že i ty knížky o hubnutí pomůžou."
"Není tak blbej." Zvonek se ozve znovu.
"Jdu a už mlč." Jdu pomalu ke dveřím a zhluboka dýchám. Naposledy vydechnu a otevřu dveře. Hned jak jsou dveře celé otevřené padnu mu kolem krku a nechci ho pustit. Začne mi obsypávat polibky celí obličej. Začnu brečet a tahat ho z chodby dovnitř. Když ho pustím políbí mně normálně.
"Ahoj zlato." Je tak jinej tolik se změnil. Vlasy má delší a tváře propadlejší.
"Jíš vůbec něco?" Pozdrav obejdu a vybalím na něj hned to co mi příde pod nos.

"Jím míň to ano, ale stačí mi to. Za to ty si se rozjela. Je to tak akorát." Prohlídne si mně a usměje se.
"Nemáš žádej zadek a to se mi nelíbí." Vystrčím spodní ret.

"Ale jdi ty je pevnější než před tím sáhni si." Začne do mně z boku šťouchat prstem.
"Ehmm.. Ahoj Loui." Harry si odkašle a postaví se na roh vedle skříňky na boty.

"Harry!" Křikne na něj a jde se s ním přivítat.

Večer sedíme u televize a já se tulím k Louimu. Jeho obětí mi chybělo moc, ale musím dávat pozor na to by se moc nedotýkal mého břicha. Jsem šťastná že je tu a začínám zvažovat jestli mu to náhodou nemám říct, ale on nemůže zahodit jen tak školu.
"Půjdeme si lehnout ne je pozdě." Řekne Louis a koukne na hodiny. Taky na ně kouknu a na nich je čtvrt na dvanáct.
"Jdeme ." Zvednu se a rychle utíkám do pokoje kde se převlíknu do černého, dlouhého, volného trika a zalehnu do postele.
"Ty si nějaká rychlá ne?"

"Jo no chce se mi spát." Usměju se na něj.

"Myslel jsem že byjsme mohli dělat něco jinýho." Zvedne jedno obočí.

"Já nemůžu." Sklopím oči.

"Aha dobře nic se neděje." Příde ke mně a pohladí mně po tváři. Obejde postel alehne si vedle mně. Otočím se na něj a zkoumám jeho obličej jako bych ho nikdy neviděla.

"Jsi unavený?"
"Docela ano. Ten let docela vyčerpá může za to ten posun času." Semkne rty těsně k sobě že mu skoro nejsou vidět. Potom je povolí a usměje se.

"Jsi jiná. Tak strašně moc krásná Lauro. Nemůžu se na tebe vynadívat."
"Dej pokoj vůbec mi to nesluší."

"Ale jo kila na víc ti slušej." Uculí se a já ho bouchnu.

"Ne ne vypadám strašně."
"Už mlč moc ti to sluší." Přisune se blíž a spojí naše rty.

31. prosince

"No tak Lauro pohni!!" Lott na mně volá z obýváku. Jede nakoupit nějaký věci.

"Říkala jsem ti že mám chřipku že nikam nemůžu." Vylezu ze dveří na chodbu a zakřičím na ní.

"Je to jen kousek a sama to nepotáhnu je toho moc, Máma chce nakoupit plno věcí." Zakřičí na mně na zpět.
"Loui jeď se sestrou." Opravdu mi není dobře a dostala jsem rýmu takže to se za nemoc dá považovat.

"Nemůžu je mi taky špatně asi jsem to od tebe chytil." Převalí se v posteli.

"Ha včera večer ti nic nebylo." Posatvím se před něj.
"Pojedu když pojedeš i ty. Chci s tebou strávit každičkou minutu."
"Fajn." Řeknu a sáhnu po bundě. Bundu si navlíknu na svetr ze soby a vyjdu na chodbu. Louis je hned za mnou.

"No to je dost tak padejte do auta řídím já." Oznámí nám Lott.

"Ne pojedu já je to namrzlí a mám strach že by jsi neudržela auto na silnici." Vezme ji klíčky a jde ven.

Když procházím regáli v obchodě zabočím doprava a ocitnu se v oddělení s věcmi pro miminka. Prohlížím si všechny různé lahvičky, misky, dudlíky a oblečky. Padne mi do oka jeden s nápisem "Jsem maminky andílek" Je bílí a na zádech má křídla.

"Jednou bude potřeba." Uslyším Louise. Otočím hlavu na levou stranu a podívám se na něj.

"Jo jednou jo."

"Až uděláme oba školu." Když to řekl píchlo mně u srdce. Říkala jsem, ale že je to blbost mu o tom říkat chce dodělat školu a sám mi to teď potvrdil. Vrátím body na věšák a chytnu ho za ruku.

"Jo přesně až po škole." Dám mu pusu na tvář a zmizíme z ráje pro miminka.

"10,9.." Posledních pár vteřin do začátku novýho roku všichni stojíme na zahradě a čekáme až oblohu rozzáří nespočetně světel.

"7,6.." Jsem ráda že jsem v obklopení tak skvělých lidí a hlavně že je tu se mnou Louis.

"4...3...2...1 Štastný nový rok." Zakřičíme všichni na jednou a hned potom se mi Louis přilepí na rty.
"Jak na nový rok...." Začnu..

"Tak po celí rok i když jsme od sebe hodně daleko." Doplní Louis.

2. Ledna

Vezeme Louise na letiště vrací se zpátky a nejraději bych odletěla s ním.
"Budu se snažit dorazit na Velikonoce." Já doufám že ne protože to by mně viděl s pupkem, ale přesto řeknu.
"Doufám v to zlato a nezlob mi tam." Bylo mi zle z toho že mu lžu protože až se vrátí já už nebudu tak kde jsem. Políbím ho a ustoupím od něj.
"Žádný slzy, takhle se mi líbí loučení." Kdyby jen věděl. Ještě jednou mně políbí obejme Jay, popadne kufr a mizí mezi lidmi. S Jay se vydáme zpět k autu.

Když mě Jay vyhodí před mým bytem rozloučím se s ní a vyběhnu schody co nejrychleji. Cestou sem sem se rozhodla udělat jednu věc který by mně nenapadla za normálních okolností. Pojedu za Louisem a řeknu mu to.