Forbidden Love!

34. End ♥

Pohled Louise...
Uběhl rok od svatby. Narodila se nám krásná holčička, která je krásná  celá po mamince. Přesně před půl rokem mi přišel dopis. "Pane Tomlinsone vaše dcera Alex Tomlinson bude odebrána z péče své matky za zanedbávání výchovy a dalších důvodů psychického stavu matky. Z Amandy se stal blázen a tak nejsme čtyři, ale jen nás pět já, Laura, Sam, Summer a Alex. Přestěhovali jsme se do většího domu na kraj Londýna. Máme se skvěle a Lauru miluju víc a víc každým dnem. Děti nás dělají šťastnými a k životu nám nic nechybí. Našel jsem si výbornou práci a hlavně svoji rodinu. 

O 15 let později pohled Laury...

Vše uběhlo strašně rychle od doby co děti začali chodit do školy. Zrovna sedím v práci a každou chvíli sleduju hodiny. Budu mít padla a půjdu domu za svými poklady. Promnu si spánky a začnu balit věci ze stolu do tašky. Když vstanu ze židle srovnám si sukni a vyjdu z kanceláře. Zrovna v tu chvíli se mi začne zvonit telefon.
"Ano u telefonu Laura Tomlinson." 
"Dobrý den paní tady policie Tomlinson vaše dcera byla zadržena."
"Počkat cože? Co jak co Summer vyvedla?"
"Ne Summer nic ale Alex ano. Přijeďte si pro ni na stanici."
Policista mi nadiktoval kam přesně mám jet pospíchala jsem jak jen to  šlo. S tou holkou jsou jen problémy. 

Vystoupím z auta a jdu svižným krokem dovnitř stanice. Vejdu dovnitř kde už stojí strážník a hned se dá se mnou do řeči. Dozvím se že Alex ukradla zlatý řetízek. 
"Ještě jednou něco takového udělá půjde no nápravného zařízení." 
"Rozumím pane." Policista odejde a já se posadím a dám si hlavu do dlaní a zhluboka vydechnu. To už je po druhé co ukradla nějakou dražší věc. A to nemluvím o jejím kouření marihuany a vztahu mezi námi. Napíšu rychlou sms Louimu, aby byl v obraz. Ani nečekám na odpověď a mobil hodím do kabelky. Najednou se otevřou dveře a z nich se vyřítí černovlasá holka s otráveným obličejem. Nepodívá se na mně a ani nepromluví. Projde okolo mně ven a mně nezbývá nic jinýho než slušně říct na shledanou a zahanbeně  odejdu. Alex stojí u auta zahleděná do mobilu a když uslyší, že jsem auto odemkla hned nasedne. 

Tak jo deset minut cesty uběhlo a ani jedna jsme nepromluvili. 
"Uvědomuješ si co jsi udělala?" Zeptám se jí, ale odpovědi se mi nedostane.
"Je ti jasné když to uděláš znovu půjdeš do nápravného zařízení." Zase ticho.
"Faj nemluv si se mnou, ale už se vším skonči ano!" Řeknu vyšším hlasem.
"Nemusím s tebou mluvit a vůbec neříkej co mám přestat dělat a co ne. To je pořád dokola nejsi moje máma tak se klid jo." Zastavím na červené. 
"Nemůžu za to že tvoje máma se o tebe nestarala a svěřili tě tátovi, nemůžu za to, že mně nenávidíš." Pomalu se rozjedu, už jsme jen kousek od domu.
"U Amandy mi byli určitě lépe jak u táty."

"Jak to můžeš vědět?" 
"Jsem s ní v kontaktu 4 roky." Čtyři roky nevíme že spolu komunikují, já ani Louis o tom nevíme. Teda myslím, že oba dva o tom nevíme. 
"Napsala mi jak to bylo. Nebylo to, že by se  o mně nestarala nebo jak vy říkáte byla psychicky na dně. Nenechali jste mně u ní vzali jste si mně ona mně uměla vychovávat a nebyla žádná blázen. Chci k ní u vás nechci bejt."
"Šla by jsi do Děckého domova nebo kláštera a to bych ti nepřála. Vím jak se cítíš když vyrůstáš někde jinde než se svojí pravou matkou, ale co Louis tvůj táta. Nejsi s ním spokojená?"
"Ne chi zpátky k mámě." Poslední slovo co řekla a já zastavila před domem. Ještě chvíli jsem tam seděla dokud se neotevřeli dveře a nevykoukl z nich Louis. Když mně zahlídne zavře dveře a jde ke mně do auta. Sedne si a těžce vydechne.

"Nechci jí vrátit Amandě a ani nechci aby šla někam do nějakého zařízení. Vyčetla mi, že jsem nechal Amandu s ní samotnou a šel za tebou sem zpátky. 17 holka a řekne mi tohle." Zaboří hlavu víc do sedačky a já ho chytím za ruku. Pevně mi ji zmáčkne a zavře oči.
"Musíme něco zkusit něco udělat. Loui jestli chce k mámě pust ji na návštěvu aby věděla jak s mámou bude vycházet." 
"Bude tam chtít zustat vím to Amanda ji přesvědčí. Alex je stejná jako ona budou si rozumět. Už se nevrátí." Pohladím ho po rameni druhou rukou.
"Nikdo neříká, že už ji nikdy neuvidíš pořád je v tvé péči."
"Jen do dospělosti." Vzdychne. 
"Loui to zvládneme jako všechno ostatní. Uvidíš že se vrátí." Otevře oči a podívá se na mně.
"Máš pravdu zvládneme." Nahne se ke mně a políbí mě.

Tři dny na to Alex seděla v letadle do LA. Louis se smířil s tím, že Alex jede pryč až už ji nebude možná vídat každý den. Uběhl týden a Alex se neozvala, uběhl měsíc, rok, další rok a další. Tři roky a ani jedna zpráva nic. Louis už to přestal řešit v polovin druhého roku co Alex odešla. Během druhého roku jsem totiž Louimu porodila další dceru, kterou si hýčká a brání. Samuel se bude příští rok vracet z vysoké školy  jako absolvent a Summer bude nastupovat do třetího ročníku. Byli jsme sami a tak to přišlo udělali jsme si další štěstí, které nám bude dělat společnost a určitě i radost dalších pár let.

Tak a je to u konce  :(
Jsem ráda že jste příběh čety a doufám, že se vám líbil :) 

Děkuju všem za votes a krásné komentáře ♥♥ 

Info: V pondělí nebo v neděli přidám další část rozepsaného příběhu "My young boss"  :) 

Ivy.Bee ♥