Forbidden Love!

32. Just say yes!

Další dny to šlo úplně stejně do té doby než jsem se vrátili zpět do Londýna kde nás všichni přivítali jako by nás neviděli roky. Harry se hned vrhl na malého Samuela a neviděla jsem ho až do večera. Liam i Harry trvali na tom že si musím odpočinout po letu. Louis ten jak si vybalil tašku zmizel někam až do večera. Musel si prý něco zařídit. Neřekl mi co a jsem na něj docela naštvaná. Říkal jak si to spolu užijeme a přitom jsme se denně viděli tak čtyři hodiny celkem. Pořád jsem přemýšlela nad tím co mi chce říct. Ten den když se vrátil večer se šel osprchovat a hned spát. Já jsem si povídala dole s Harrym o tom jak se setkal s rodiči Liama. Přiletěli druhý den hned po nás. Berou ho jako vlastního a strašně si ho prý oblíbili. Když jsem si šla i já lehnout Louis potichounce pochrupoval. Než jsem usnula pozorovala jsem ho jak spí. Moc jsem ve tmě neviděla, jen obrysy tváře a to mi bohatě stačilo. Nevím co bych dneska dělala kdyby mně tehdy Louisova rodina  nevzala z kláštera. Po různých otázkách, které jsem pokládala sama sobě jsem usnula.

Týden po té.....

Už nevím co dělat Louis se chová nějak odtažitě. Déle jak týden jsme se ani jednou nemilovali. Příde odpoledne z přednášek tak na hodinu a jde do práce. Chápu chce se starat o svého syna o mně, ale dřív se tak nechoval. Tedy do té doby než Amanda porodila. Co udělá večer je že se nají, pošmajchluje malého a jde spát. Se mnou prohodí pár slov. Chybí mi starý Louis. 

Dneska by měl přijít dřív a tak jsem mu nachystala večeři na stůl a Samuela dala spát taky dřív. Liama a Harryho jsem poslala ven a řekla jim ať se vrátí tak v osm. Potřebuji si s Louisem promluvit. 

Když přišel šla jsem za ním na chodbu. 
"Ahoj." Řekla jsem. On zvedl hlavu a usmál se.
"Ahoj, kde je malej?" Zandal boty do skříně  a bundu pověsil na háček. Potom přistoupil blíž a dal mi rychlou pusu.
"Spí dala jsem ho spát." Podíval se na mně. 
"Měl jsem mu číst." Zatvářil se smutně.

"Jo, ale myslela jsem že by jsme mohli spolu pojíst a promluvit si, udělat krásnej večer." Rychle jsem to zamluvila. 
"O čem chceš mluvit?" Zastavil se před gaučem. 
"To teď nech a pojď se najíst je o ještě teplí." Jenom kývl na souhlas a odebrali jsme se do kuchyně. 

"Takže..." Řekl a otřel si pusu když dojedl a pokračoval.
"Bylo to výborný, ale teď k věci o čem chceš mluvit?" Tak jo nadechla jsem se a spustila.

"Chováš se divně...." Odmlčela jsem se.  "....Od té doby co jsme se vrátili z LA. Moc se mnou nemluvíš a nemluvně o tom, že si se o nic dlouho nepokusil. Předtím sem tě od sebe nemohla odehnat. Ne že by mi to vadilo, ale prostě nechápu tvoje chování v poslední době." Jen seděl a ani nemrknul. 
"Já vím chovám se jako vůl, ale prostě mě něco trápí. Né, že trápí, ale  spíš mám strach." Řekne a podívá se mi přímo do očí.

"Co tě trápí ?" Zeptám se ho.
"Buď tu a nikam nechoď." Oběhl někam pryč a za chvíli byl zpátky. 

"Chceš vědět proč jsem se tak choval?" Jen jsem kývla protože jsem věděl že chce abych poslouchala a nic neříkala. 
"Tak jo fajn buď dneska a nebo nad nikdy se k tomu nedostanu. Nepředstavoval jsem si to takhle ale prostě to asi jinak nepůjde." Louis přišel až ke mně a kleknul si na obě kolena věděla jsem co bude nejspíš následovat. Začali mně pálit oči a mlčela jsem, nechtěla jsem to zakřiknout a ani se nijak jinak tvářit. Zachovala jsem si neutrální výraz stejně jako Louis který byl přímo u mně. Vůbec bych nečekala tohle že tohle se stane. Potom Louis šáh do kapsy u kalhot a vyndal krabičku, kterou otevřel. Blýskaví prsten kterej sem spatřila musel stát mění a řekla jsem si že tohle na ruce prostě nosit asi nebudu chtít, protože mně kvůli němu může kdokoliv přepadnout. 

"Lauro já snažil jsem si ti to říct už na pláži v LA, celou dobu co jsme v LA byli. Když jsem to ze sebe nedostal, dostal jsem strach z odmítnutí a bál jsem se tě zeptat. Vlastně ani nevím proč, byl jsem špatný z toho že jsem se věnoval jen Amandě s mojí dcerou a nebil s vámi jak jsem sliboval. Chci, ale aby jsi věděla že v životě v mí životě budete jen ty a Sam. Sem tam občas i malá, ale hlavně mi. Proto se tě chci zeptat." Chvíli mlčel, podíval se na mně, na prsten a zase na mně.
"Lauro vezmeš si mně?" V tu chvíli jsem nevěděla co říct protože se mi tváře zalili slzami.
"Já nevím co říct." Řekla jsem a utřela si tváře.

"Jen řekni ano!" Odsunula jsem židli, klekla si a padla mu okolo krku.

"Ano Loui. Ano!!" Louis měn zmáčkl tak silně že jsem myslela že mi vymáčkne orgány z těla, ale hned po chvíli stisk povolil a spojil naše rty do dlouhého polibku. Hned jak jsme se od sebe odtáhli mi navlékl prsten na ruku.
"Jsem tak šťastněj ani nevíš jak." Pohladil mě po tváři a přitiskl si mně k sobě. Brečela jsem a mám za to že i Louis popotahoval a né od toho že by měl rýmu. 
"Tak jo teď to je říct těm dvěma a ostatním." Řekne Louis a v tom bouchnou dveře. 
"Jsme doma doufáme že nejdeme moc brzy." Slyším Liama a Harryho jak se směje.

"Né jdete právě v hod!!"Zakřičí Loui. Přijdou oba dva a divně se zatváří když nás uvidí na kolenou na zemi. 
"Co vyvádíte?" Začne Harry. S Louim se postavíme a otočíme se oba čelem k nim. Já se okamžitě začnu zubit. Krátce se podívám na Louise, který chytí moji ruku a natáhne ji směrem k nim. 
"To jako vážně?!!" Zapiští Harry a směje se od ucha k uchu. Zakývám na souhlas a hned mi skočí okolo krku. Liam nic neřekl jen stál s otevřenou pusou a civěl. Probudilo ho to až když Harry tleskl a šel obejmout Louise. Hned potom jsem tě dvěma dala jídlo a posadila se s Louisem do obýváku kde jsme si užívali jeden druhého.