Forbidden Love!

24.Messages

Pohled Laury...
Nevím co dělat a kam jít nemám nikoho. K Deakinum se vrátit nemůžu protože tam mně najde a hned jak to Louis zavolá Jay tak mně nepustí pryč. A teď nejspíš půjdu do hotelu nebo opravdu nevím kam. Vezmu do ruky telefon a vytočím Harryho..
"Harry?" Řeknu uplakaným hlasem když to zvedne.

"Co se děje?" Vychrlí ze sebe.
"Louis...on...měl tam jinou..nevím co dělat."

"Hlavně se moc nestresuj není to dobře a okamžitě jeď zpátky na letiště a nech si vyměnit letenku na nejbližší let zpátky do Anglie."
"Dobře...." Odmlčím se. "... a Harry?" 
"Ano?" 
"Pomůžeš mi zmizet daleko abych ho nepotkala?" Sednu si na obrubník už dostatečně daleko a čekám co Harry řekne.

"Nerad, ale jo. Mám jednu možnost kam by jsi mohla jít." 
"Fajn díky uvidíme se brzy." 
"Jo a hlavně buď v klidu." Ukončím hovor a hned si na internetu začnu hledat číslo na taxi, které mě doveze k autobusu. 

V letadle se opřu o okýnko a koukám na skoro západ slunce nad LA. Ano musela jsem tu čekat na druhý let protože neměli v prvním místo. Aspoň jsem se trochu podívala po okolí. Celou dobu jsem na to nemyslela až teď když jsem v letadle. Začnu brečet a hladit si bříško. Nechápu jak mohl. Sakra vím alkohol je svině to vím i sama. Miluju ho a vím že on miluje mně, ale nedokážu mu to odpustit né hned, ale nevím jestli se s tím dokážu vyrovnat. Mám jen Harryho tomu jedinému můžu věřit. Potom mám malou Megan za kterou jsem nebyla od vánoc. Byli jsem za ní ještě s Louim. Nevím co dělat abych na to nemyslela. Nejdřív vyndám knížku, chvíli si čtu. Položím knížku a chci poslouchat písničky. Hned u třetí to vypnu protože mi tam skočila smutná písnička. Uběhli teprve tři hodiny. To znamená ještě devět. Nakonec si zase položím hlavu na okno a usnu během deseti minut. 

V  Londýně....

Na letišti poslušně čeká Harry vypočítal si to nejspíš přesně. Hned mu padnu okolo krku a začnu znovu brečet. 

"Mrzí mě to. Jsi v pohodě?" Zakývám že ne. 
"Chci za Megan odvezeš mně tam zítra? A co jsi vlastně vymyslel. Nečekáš dlouho?"
"Ne nečekám dlouho. Odvezu tě za ní a teď si sedni potřebuješ se hodit do klidu a odpočinout si povím ti to cestou nasedej." Kývnu a nastoupím do auta. Harry dá tašku do kufru a sedne za volant. 

"Tak že. Jelikož se stěhuju za pár měsíců přímo do centra do bytu který je velký pro mně samotného takže půjdeš se mnou.

"Chci jít hned. Nechci čekat potřebuju vypadnout z dosahu Jay a ostatních." 
"Po všem co pro tebe udělali? Pomohli by ti určitě i teď." 
"Ne Harry nepatřím do jejich rodiny." Harry sklopí hlavu a nastartuje auto. Celou cestu domu mlčíme.

Později večer...

Za Mgan jsem byla, ale byla na výletě. Nemohla jsem na ní čekat. Chtěla jsem po Harrym odvést do centra do toho bytu že tam budu měsíc sama než se přistěhuje.

"Abych nezapomněla mám pro tebe objev." Usmeju se konečně na Harryho v autě. 
"Jo a kdo to je?" Zeptá se a neodtrhne zrak od silnice před sebou. 
"Jmenuje se Liam je mu stejně jako tobě a mám ti na něj číslo. Napíše ti až se vrátí z LA." Zamávám mobilem jeho směrem. 
"Prosim tě kde jsi na něj narazila?" 
"V letadle je strašně fajn bude se ti líbit. Kde jinde asi." 

"Máš fotku?" Podívá se na mně. 
"Ne, ale mně můžeš věřit ne?" 

"No dobře dej mi to číslo do telefonu." Protočí očima a přeřadí si. Když nebudu šťastná já může být aspoň někdo jiný. Hned na to napíšu Liamovi. 

Já: Řekla jsem mu o tobě a nevěří mi. Poslal by jsi mi svojí fotku chtěl by tě vidět :D 

Uvědomím si že bude spát protože v tuhle dobu je v LA večer no co tak napíše později a já fotku přepošlu Harrymu. 

"Už tam budeme?"

"Ještě půl hodiny po dálnici a potom čtvrt hodiny v centru."Zatočí volantem a bouchne se do ruky. Něco zamrmlá a já se tomu zasměju, ale tak aby to neviděl. Zabrnčí mi mobil a myslím si že je to Liam kterýho jsem probudila zprávou, ale Liam to nebyl. 

Jay: Lauro kde jsi? Mám o tebe strach proč si nám neřekla že čekáš miminko?

Fajn Louis už jim to musel dát vědět a Jay bušila na naše dveře v bytě kde nikdo není. Rozmýšlím se jestli jí odepsat nebo ne. Rozhodnu se ji odepsat. 

Já: Jsem v pořádku.

Nic víc nenapíšu a mobil hodím do tašky a dívám se z okna na rozmazané okolí. Harry jede docela rychle, ale ne zas tak aby to bylo nebezpečné. Chci se uvelebit, ale příde mi další zpráva. Tentokrát to byl Liam.

Liam: Děkuju za budíček. Promiň že to tak trvalo, ale nemohl jsem vybrat jakou fotku poslat. :D 
Já: Promiň nějak jsem si to neuvědomila.. A děkuju až se vrátíš napiš zajdeme na kafe všichni tři a aspoň vás seznámím ;)
Odepíše hned.

Liam: Rád :)

Odhodím telefon a uvelebím se na sedadle a zavřu oči. 

Usnula jsem a Harry mně budí už před bytem. 

"Dneska tu zůstanu s tebou a pořád ti brnčel telefon. Přesněji 5x." Řekne a vystoupí z auta. Vezme mojí a svojí tašku a čeká než vylezu. 

"Mimochodem mám fotku Liama." Mrknu na něj. On však protočí očima a jde ke dveří, které odemkne klíčem. 

"Vítej v novém domově." Konečně se zasměje a položí tašky na zem.

"Nříkal jsi o bytě náhodou?" Divím se kde to jsem je to malí dvoupatroví domek.

"Jo vypadá to tak. Jsou tu dohromady tři pokoje, dvě koupelny a samo obývák a kuchyní. Pro dva to bude bohatě stačit a i za tři."

"Harry si fakt skvělá kamarádka." Obejmu ho a on se zasměje. 

"Ok fajn ukaž mi toho kluka teda." S radostí vyndám mobil a najdu fotku od Liama. Když ji najdu podám mobil Harrymu. Rozzáří se mu zorničky a usměje se od ucha k uchu.

"Je to fešák líbí se mi. Jak že se jmenuje?"
"Liam." Vezmu si od něj mobil zpět. 

"Kdy že se uvidíme?" 
"Jsi zvědavej. Myslím si že ti co nejdřív napíše a buď se domluvíte vy dva sami nebo vám to dohodnu já." Mrknu na něj a posadím se. Rozhodnu se podívat na ty zprávy. Všechny od Louise. Povzdychnu si a otevřu první.

 Louis: Miluju tě...

Louis: Odpustíš mi někdy?
Louis : Vysvětlím to...

Louis: Chci vrátit čas...

Louis: Lauro prosím chci svojí dceru nebo svého syna vidět vyrůstat, chci tě držet za ruku až budeš rodit, chci všechno prožívat s tebou. Prosím odpusť jsem nehoráznej idiot vím to, uvědomil  jsem si o co jsem přišel.. Miluju tě Louis

Z očí se mi začnou kutálet slzy. Nedokážu mu odpustit takhle rychle. Nechci ho vidět možná budu chtít zapomenout, ale nepůjde to. To malí mi ho bude připomínat.