Forbidden Love!

17.You must not!

Náš plán probíhal skvěle. Ráno pro nás přijel kamarád Louise a jeli jsme na letiště. na letišti jsme byli hodinu a potom ohlásili že se nikam nepoletí kvůli špatnému počasí.

"Vyjde to jindy." Řekne Louis a povzbudivě se na mně usměje. 

"To doufám." Taky se  na něj usměju a nasedneme do taxíku. 
"Ale štve mně to né že ne. Mohl jsem si dát pauzu od školy a hlavně celej ten čas být s tebou." 
"To můžeme být celí dnešek." Vezmu ho za ruku a propletu si s ním prsty a chvíli oba mlčíme. 

"Ale třeba nám ten nahoře nepřeje aby jsem spolu byli." Začne Louis. Volnou ruku mu položím na čelo a chvíli ji tam přidržím.

"Co děláš?" Nechápavě se na mně dívá.

"Jen jestli jsi nechytnul boží  horečku." 
"Si střevo." Sundá moji ruku a dá mi pusu. 

Vylezeme před domem a směju se vtipu co mi čte Louis z mobilu. Odemkneme dveře a položíme tašky na zem. Chci jít do kuchyně, ale zastaví mně Louisova ruka. Přitáhne si mně k sobě a přisaje se mi na rty. Usměju se a ruce si spojím za jeho krkem. Nadzvedne mně a já mu omotám nohy okolo pasu. Stoupne na první schod a trochu zavrávorá, vybere to a chce pokračovat. Najednou se ozve jeho a moje jméno. 
"Loui, Lauro?" Hlas Jay jako by nás oba paralyzoval a koukáme jeden na druhého. Louis mně položí a podívá se na Jay. 

"Mami já ti to vysvětlím." Jay naznačí ať jdeme za ní. Dojdeme až do jídelny kde se posadíme za stůl. Já s Louisem na jednu stranu a Jay na druhou. 

"Tohle nesmíte." 

"My víme, ale kdo dokáže změnit naše city?" Zeptá se Louis.

"Nikdo, nechápu to nenáviděli jste se a teď mi chcete říct že se máte až tak rádi? A navíc tohle je zakázané. nemáte sice stejnou krev, stejný rodiče, ale ty papíry vám to prostě nedovolí." Kouknu se ji do očí které se ji lesknou. 

"Jay nikdo, ale neřiká že nám to vydrží. Bůh ví co bude za měsíc nebo za týden." Řeknu a podívám se na Louise, který vypadá zklamaně. 

"Nevím co vám na to jinýho říct jen to že by jste tohle neměli, ale opravdu v budoucnu by to nemuselo být bez problému." 

"Co by jsme podle tebe měli dělat?" Zeptá se Louis.

"Zapomenout." Myslím že jsem slyšela asi špatně jak mám sakra zapomenout na to že Louise miluju?

"Mami to po nás nemůžeš chtít. Jsme už dospělí" Řekne trochu vyšším hlasem Louis. Potom se otočí na mně a dojde mu že 18 mi bude až příští rok v květnu. 
"Tak jen já no." Řekne a položí lokty na stůl a zajede si rukami do vlasů. Svojí ruku mu položím na rameno a otočím se na Jay. 

"Jay milovala jsi někdy někoho natolik že by jsi pro něj obětovala cokoliv?" Louis se narovná a dívá se na ní. Jay neví co říct. 
"Daniela miluju a udělala bych pro něj cokoliv." Podívá se na Louise, který kouká vyděšeně na mně asi mu došlo na co myslím. 
"Lauro ani na to nemysli." Řekne Louis a konečně se na něj podívám a dívám se mu do očí. 
"Je to jediná možnost a vídali by jsme se." 
"Počkej Lauro já tě nechápu." Řekne Jay. 

"Prostě mně vrátíte odkud jsem přišla. Tedy aspoň když to tak bude tak někam jinam kde mně za půl roku pustí a budu moct chodit do normální školy." 
"Lauro, ale já to nechci aby jsi šla pryč." Louis mně chytí za ruce.

"A vidíš snad jinou možnost? Musí to jít když se mně Jay z Danielem vzdají náš vztah může fungovat normálně. Už nebudeme nijak spoutaný." Chvíli se podívá jinam a potom na Jay. 

"Tenhle rok končím Lauro a ty budeš ve škole ještě rok. Já půjdu nejspíš na vejšku pryč a ty budeš pořád tady a někde sama. Lepší bude když zůstaneš u nás a nikam nepůjdeš." Odmlčí se. 
"Půjdu já máme ještě ten byt v centru ne?" Jay kývla.
"Nemůžu po tobě chtít aby jsi opustil rodinu a nic se tím nevyřeší." 
"Jsem idiot." 
"Přijde mi Laury možnost jako nejlepší. Pokud to má cenu a vy dva budete i potom pořád spolu. Může se stát cokoliv." Jay se narovná na židli a čeká co řekneme. 

"Takže to znamená že se s Laurou budu vídat ve škole a ty nebo Daniel nám nebudete zakazovat být spolu?" 
"Ano do té doby než odjedeš na vysokou. Tedy pokud půjdeš." Louis se na mně podívá. 
"Bude to dobrý." Řeknu a pohladím ho po ruce.

"Budu to, ale snášet blbě." 

"Pokud spolu plánujete budoucnost Loui je to nejlepší řešení." Louis sklopí hlavu.

"Tak fajn." Vstane od stolu a jde pryč.
"Nepůjdeš za ním?" Zeptá se Jay. 

"Ne potřebuje být sám. Musí si to srovnat v hlavě a vstřebat to." 
"Páni znáš mého syna lépe než já." Chvíli mlčí a žmoulá utěrku v ruce.

"Opravdu to chceš udělat?"

"Ano udělám pro to vše abych mohla být s člověkem kterýho miluju."
"Nebojíš se že si na vás budou ve škole ukazovat?" Vzdychnu a opřu se celou dobu jsem byla narovnaná.

"Mám z toho obavy, ale kdo to vlastně věděl skoro nikdo jenom pár lidí." 
"Dobrá tedy zítra to vyřešíme." Jay vstane od stolu a přejde ke kuchyňské lince. Vstanu a jdu nahoru. Zamířím si to k Louisovi do pokoje. Stojí u okna a kouká ven. Když vycítí moji přítomnost otočí se.

"Zařídíme to tak aby jsi mohla být v normální škole a aby jsme spolu trávili nějaký čas. Toho času nebude tolik, ale bude to muset stačit." 

"Jo." Řeknu a sednu si na postel.

"Víš co jsem nestihli?" 
"CO?" Zeptám se.

"Pořádně jsme se spolu nezřídili." Louis se zasměje a sedne si vedle mně.

"To se časem napraví." Kouká na mně a zastrčí mi pramen vlasů za ucho. Jemně přejede prstama po mojí čelisti. Nadzvedne mi bradu a spojí naše rty. 
"Miluju tě Lauro a počkám na tebe i kdyby to mělo trvat šest let." 
"Chlap ve filmu by řekl do konce života, ale tohle taky jde." Začneme se smát a svalíme se do peřin. Přitulím se k Louisovi,  hlavu položím na jeho hruď a zaposlouchám se do rytmu jeho srdce.