Forbidden Love!

26. Boy.

Další měsíc je pryč a to znamená že se blíží den s velkým D na začátku. Začala jsem si uvědomovat že mi chybí rodina Deakinu a hlavně Louis. Myslela jsem si že to bez něj vydržím, ale asi ne. Když vidím lásku tich dvou chybí mi to a mam s toho deprese což není v těhotenství dobře.

Ležím v posteli a rozhoduji se jestli mám napsat Lott. Louis by měl být doma.
Já: Lott?
Lottie: No konečně si se ozvala!! Jak ti  je?
Já: O mně se bavit nebudeme. Jak se máte vy a co Louis?
Lottie: My se máme dobře, ale bez tebe špatně hlavně Louis. Myslí si že si na něj už zapomněla tak se snaží taky zapomenout. Řeší to tím nejhorším způsobem. Našel si nějakou holku která je příšerná. Snaží se smířit s tím že neuvidí svoje dítě vyrůstat.

Zaskočí mně to co Lott napsala a z oka se mi spustí slza.
Já: Nezapomněla jsem na něj jen prostě mně zklamal.
Lottie: On si to uvědomoval, al ty jsi mu nedala šanci si s tebou promluvit.
Já: Uvědomuji si to a lituju toho, ale nebudu se mu plést do života jestli chce zapomenout.

Zaklapnu počítač a se slzami v očích se za zabalím  do deky a snažím se usnout.

Pohled Louise....
Celé to snažení se s Každou spojit bylo zbytečné  a proto jsem poprosil Harryho aby mi podával informace jak se má a jak se cítí. Nikdy mi nenapsal adresu kde bydlí. Když mi jednou napsal že chce zapomenout  že už mně nechce ve svém životě skončil jsem se vším. Chci taky zapomenout a smířit se s tím že dítě které jsem zplodil neuvidím vyrůstat. Začal jsem chodit z Amandou asi největší blbost. Měl jsem raději utápět smutek a stesk v alkoholu než hledat lásku  k jiné holce. Je poslední měsíc co Laura bude dítě nosit uvnitř sebe. Možná už  jen pár týdnů nebo dnů přesně to vypočítaný nemám. Tak moc jsem si přál být u porodu, ale nakonec budu sedět doma a čekat až mi příde zpráva  od Harryho že jsem tátou a jestli mám chlapečka nebo holčičku.
"Loui?" Její hlas už mi leze krkem ona celá už mně nebaví.
"Nerozmyslel jsi si to?"
" Ne přestupuju do školy v Londýně a nic nezmění moje rozhodnutí." Podívám se na ní a ona se ušklíbne.
"Ani já?." Připlazí se mi na klín. 
"Ne ani ty o víkendu odmítám do Londýna a ty už se mně nesnaž kontaktovat. Zabal se a běž odsud zkazila jsi toho dost." Odstrčím ji a jdu se vysprchovat. Těším se až budu doma.

Sobota...
"Louisi konečně jsi tu." Obejme mně mám.
"Taky jsem rád."
"Pojď uvařila jsem ti tvoje oblíbené jídlo najíš se." Vejdu do domu a položím tašky.
"Nebudu jíst nemám hlad."
"Musíš něco jíst." Pohladí mně po rameni. A v tu stejnou chvíli mi zazvoní telefon. 

Harr:  Jestli o to stojíš a jsi v Anglii přijeď co nejrychleji do nemocnice Sv. Anny budeš táta!!!!

Na nic nečekám popadnu klíče a rychlím krokem jdu k autu. Ta nemocnice není tak daleko tak to snad stihnu. 

Pohled Laury....
Dneska je mi celí den špatně a nevím co se se mnou děje. 
"Hale pojď se s náma koukat na Bambiho. " Zavolá na mně Liam.
"Tak mně pojď zvednout." Zavolám se smíchem.
"Počkej zavolám si jeřáb." Objeví se ve dveřích.
"Si milej." Vypláznu na něj jazyk.
"Chcete pomoct?." Ve dveřích najednou stojí Harry.
"Jo sám to nezvládnu."
"Kecale jeden." Harry do něj šťouchne loktem a já se jim jenom směju. Chytnou mně každý za jednu ruku a zvednou mně z postele.
"A je to." Řekne Harry. Najednou ucítím silnou bolest v podbřišku  a mokro v kalhotách. Chytnu se za břicho a vyšetřením výrazem se podívám na ty dva. Harry hned pochopí.
"Jdu pro tašku Liame odveď ji do auta."
Liam mně chytne okolo pasu jednou rukou a druhou mně drží za jednu mojí. Když popojdu příde další ostrá  bolest.
"Auuu." Syknu a Liam se mně snaží uklidnit. Akorát když jsme u dveří je u nás i Harry.
"Kluci prosím rychle já to nevydržím."
Bolest je příšerná už  to chci mít za sebou. Naloží mně do auta a Harry sedne za volant. 
"Harry nečum do telefonu a startuj." Zařve na něj Liam.
"Už jedu už jedu." Šlápne na plyn tak že pneumatiky zapískají. 

"Jak je to ještě daleko?!!!!" Zakřičím na ně, ale věřte teď to jinak nejde. Bože Tomlinsone proklínám tě co jsi mi to provedl. 
"Už budu parkovat už to bude." Uslyším Hyrrho.
"Dojdu pro vozík čekejte." 
"Pohni!!" Teď už zakřičím a myslím to vážně. 
"Lauro hlavně dýchej z hluboka a snaž se být v klidu ano." Chytnu Liama za límec. 
"Přála bych si aby jsi si to zkusil!!!" Zapřu se rukou o sedačku přede mnou. Otevřou se dveře a Harrym mně začíná podepírat a dostávat ven z auta do vozíku. Modlím se by to bylo za mnou. Když mně Harry doveze na recepci vezme mně od Harryho sestra a běží se mnou chodbou k lítacím dveřím, které otevře jiná sestra. Zastaví se se mnou až před mnečími dveřmi. 
"Chci aby tam se mnou šel Harry."Řeknu sestře. Otočí se na kluky. 

"Dobře Lauro přídu za tebou až půjdeš na sál." Cože ono to ze mně ještě nevyleze řeknu si a najednou se ocitnu v pokoji na posteli. Ani nevím jak. Ještě  půl hodiny se trápím a konečně příde doktor a odveze mně i s postelí pryč z pokoje. Věřte mi ty bolesti jsou fakt k nevydržení. 

"Dobře tlačte slečno."

"Ne kde je Harry." Najednou se otevřou dveře a Harry v nich celí zahalený pláštěm čepicí a rouškou. Stoupne si za mně a chytne mně za ruku. 

"Tak slečno tlačte je na čase." Zatlačím a vím že až tohle skončí budu se muset Harrymu omluvit že jsem mu drtila tak ruku. Harry mně začne hladit po vlasech a doktor řekne ať znovu zatlačím. Zopakuji to ještě několikrát a potom už slyším v  uších dětský pláč. Sestra mi podá moje mimčo do náručí.
"Máte chlapečka." S očí se mi spustí slzy štěstí. Už teď vypadá jako Louis. Bože bude mi ho tolik připomínat. 
"Harry podívej." Řeknu.

"Zvládla jsi to s skvělá." Uslyším a myslím že normálně sním. Kouknu se tam ke by mně stát Harry a místo něj tam stojí Louis a brečí. 
"Louisi?" 
"Ne nic neříkej půjdu."

"Prosím zůstaň chci aby jsi tu byl." Usměje se a lehne si vedle mně. Oba brečíme a prohlížíme si našeho syna. Sem ráda že tu Louis je a mohl tohle prožívat se mnou a už vím předem komu za to mám poděkovat.