Forbidden Love!

27. It was all my fault.

Pohled Louise. ...

Byl jsem tak šťastný když jsem to stihl a mohl vidět jak můj syn přichází na svět. Laura si pocelou dobu porodu myslela že je tam s ní Harry a když jsem si sundal roušku z pusy a promluvil na ní byla překvapená, že tam jsem. Chtěl jsem odejít, ale ona řekla ať zůstanu. Jistě že jsem ji poslechl a dnes je vyzvedávám z porodnice Lauru a malého Samuela. Laura na tom jméně trvala a mně to vlastně vůbec nevadí jsem rád že aspoň trochu se mnou mluví. 
"Dobrý den jsem tu pro slečnu Collins." Řeknu sestře za pultem.

"Oh jistě už čeká. Víte jaký je to pokoj ?"

"Ano jistě, děkuju."  Rychlím krokem se vydám ke dveřím číslo osm. Když je otevřu Laura sedí na posteli a kojí malého.

"Promiň." Řeknu, zavřu dveře a otočím se zády k Lauře. 
"V pořádku jsem u konce. Pán už je nadlábnutej." Když se na ni otočím neskutečně ji to sluší. Strašně moc dospěla a ten jeji úsměv. 
"Louisi?" Promluví na mně.
"Jo?"
"Můžeme jít už mám všechno." 

"Fajn dobře." Vezmu ji tašku a usměju se na ní. 

Když už sedíme v autě a jedeme směr její a Harryho byt oba mlčíme. 

"Ukončil jsem studium v LA." Vyděšeně se na mně podívá. 

"Od září nastupuju tady na školu." Trochu ji povolí vyděšený výraz v obličeji. Nakoukne dozadu jestli je s malým všechno  v pořádku a zpátky a podívá se zpátky na mně. 

"Ale proč? Proč jsi zahodil příležitost studovat na takoví škole?" 
"Protože jsem chtěl být u rodiny a co nejblíž tobě." Vzdychne. 

"Nemusel si to dělat kvůli mně."

"Je mi to jedno vzdělání budu mít tak i tak né takové, ale nějaké bude." 
"Aby jsi věděl nebudu ti zakazovat vídat Sama, můžeš ho kdykoliv vidět, kdykoliv ho navštívit, ale nevrátím se k tobě Louisi. Nepůjde to tak snadno." Píchlo mně u srdce když to řekla. 
"Dobrá, ale dáš mi ještě šanci prosím?" Koukne s okýnka a nic neříká. Mlčí celou cestu k bytu kde bydlí. Před dveřmi už přešlapuje Harry a ten jeho přítel. Hned jak uvidí moje auto seběhne dolu a hned otevírá zadní dveře.

"Ježiši ten je rozkošnej a ty malí ručičky podívej se Liame." 
"Aby jsi se neroztekl." Řene Laura a Harry se na ni zamračí. 

"Koukám humor ti zůstal. Ahoj Loui." Až teď mně pozdraví. Vezmu její věci a jdu za nimi dovnitř.

"Všechno jsme připravili. Vymalovali jsem a sestavili postýlku." Harry ji začne zasypávat informacemi a to se mi nelíbí i když se Laura usmívá. Než se stačím ozvat udělá to Liam.
"Broučku to by stačilo uvidí to sama a ta postýlka nám trvala snad věčnost než jsme ji dali dohromady." Tentokrát se i já zasměju. 
"Louisi zdržíš se?" Zeptá se mně Harry. Laura se na mně podívá.
"Ne asi pojedu domu pozítří se zastavíme s Jay se podívat na Sama. Mějte se asi už půjdu." Podívám se na Lauru. 
"Louisi zůstaň tu je to tvůj syn a navíc nechci aby jsi jel pryč chci aby tě vnímal už od začátku." Kývnu na Lauru a sundám si bundu. Jdu za ní po schodech až do pokoje který je na modrošedivo vymalovaný a podle šablon udělané hvězdičky a na druhé straně lodičky. 
"Jestli chceš zavolej Jay a ostatním ať se přijedou podívat chci si hodit sprchu a vybalit si." 

"Jo dobře a neboj pohlídám ho." Kouknu na malého Sama do postýlky a usměju se na něj. 
"Fajn tak jo."  S těmito slovy opustí pokoj a já vytáhnu mobil a napíšu mámě kam mají přijet, ale napíšu že to bude lepší až zítra. Najednou začne Samuel brečet. Bože co teď? Mám ho pochovat? Rozhodnu se tak že si ho vezmu do náručí a trošku s ním houpat a mluvit mu nesmysli. Jako že jsem jeho táta, ať nebrečí že bude mít vrásky, že je to nejkrásnější miminko, který jsem kdy viděl. Když přestane brečet tak se s ním posadím do křesla a hraju si s jeho malou rukou.

"Jsi můj malej andílek, teda až po tvojí mamince, která pro mně znamená všechno a nevím co bych dělal kdyby mi nedovolila tě vídat. Věř, ale táta dokáže přesvědčit mamču aby mně měla ráda tak jako před tím a budeme všichni pohromadě." Dám mu pusu na čelíčko a nějak mi ztěžknou víčka. Z ničeho nic usnu i s malým v náručích. 

Pohled Laury...
Když vykoupaná a vybalená přídu zpátky do pokoje malého Sama spatřím snad to nejsladší na světě. Louis spí s malým Samem v náručích v křesle. Je čas na krmení. Vezmu opatrně malého od Louise a posadím se s ním na stoličku kde ho nakrmím a vrátím zpátky do postele. Podívám se na spícího Louise a nevím jestli ho vzbudit nebo ho nechat spát. Je pět hodin co bude dělat večer? Šťouchnu do něj prstem. 

"Louisi vstávej." 
"Jo kolik je hodin?" 
"nevím jak dlouho spíš, ale bude za chvíli večeře podle vůně co jde ze zdola." Louis oatevře zděšením oči. 
"Kde je Samuel? Neupustil jsem ho že ne?" 

"Neboj bezpečně jsem ti ho vzala nakrmila a dala do postýlky. Buď v klidu." Promne si oči a vstane. Podívá se do postýlky usměje se a odejde. Musím vypadat jako idiot když se směju jako bych viděla Santu i když je teprve červenec. 

Po večeři se Louis vypaří od stolu jako pára nad hrncem a mně hned jasný kam. Najdu ho zase u postýlky Samuela. Chvíli ho pozoruji než promluvím. 

"Proklínala jsem tě co jsi mi to udělal, když jsem měla bolesti." Opřu se o futro a čekám až se na mně otočí. 

"Promiň, ale stejně jednou by jsi si tím prošla." Stoupne si naproti mně. 
"Koupelna bude zatím volná teda než se tam nensáčkuje Harry někdy tam jsou oba. Bejt tebou jdu hned teď připravím ti peřinu budeš spát na gauči jestli ti to nevadí?" Louis se zasměje když se zmíním o tom že někdy jsou kluci společně ve sprše. 

"Ne v pohodě půjdu..." Obejde mně a já popojdu k postýlce. 

"...a Lauro."

"Ano?" 
"Chyběla jsi mi." Zmizí za rohem a já vykouknu na chodbu. 
"Ty mně taky." Louis mně, ale už neslyší protože je zavřený v koupelně. 

"Jsi jak malá odpusť mu." Hučí do mě Harry dobrých deset minut.

"Harry pochop to nejde to tak snadno." 

"Nezapomínej že to ty jsi byla které tajila před Louisem že čekáš dítě." Harry se zvedne a odejde. Má pravdu vlastně za všechno můžu já.