Forbidden Love!

31. Tell you something

Louis mně začne mačkat v náručí a hlasitě se smát.

"Není to úžasný?" Zeptá se mně a podívá se na mně.
"Jo je páni skvělí. Takže co teď bude?" 
"Pojedu s vámi na hotel a potom do nemocnice vrátím se brzo neboj." Naděje na týden spolu užívat si jeden druhého se ztratil.
"No tak Lauro trochu úsměvu prosím. To co jsem řekl doma jsem myslel vážně takže hned jak přijedu zpět budu se věnovat vám." Pohladí mně po rameni.
"Dobře a už pojď jsem utahaná a stejně se mnou dneska nic nebude takže to nevadí když se zdržíš." Louis popadne tašky a mojí ruku a pomalým krokem mně vyvádí ven z letištní haly. 

Sedím sama v hotelovém pokoji a přepínám z kanálu na kanál. Nebaví mně dívat se na televizi a Samuel spí. Kouknu se na hodiny a zjistím že uběhla teprve hodina co  Louis odešel. Začnu si klást otázky typu.. "Za jak dlouho se vrátí? Dorazil tam ? Vrátí se vůbec zpátky?" Začínám šílet a propadat panice a nevím kvůli čemu. Jo vzpomínám si před ani né rokem ještě jsem ty dva našla spolu v posteli, ale měla bych sakra přece Louisovi věřit. Přejdu k oknu a pozoruji ulici, která je plná lidí s telefony v ruce, nákupními taškami nebo lidé co do sebe vráží, ale ani jeden se nezastaví aby se jeden druhému omluvili. Jaký by bylo žít tady za velkou vodou. Byl by tu život jiný? Asi ne nedokázala bych si představit život bez otravného Harryho a Liama. Chybí mi a to jsem je neviděla ani né den dá se říct. Odejdu od okna k pohovce kam se pohodlně položím a zavřu oči. Dospím to co jsem nenaspala při letu.

Probudí mně hlazení po vlasech. Když otevřu oči přede mnou je usmívající  se Louis.

"Vyspala jsi se dobře?" Zeptá se. Já si okamžitě sednu a rozhlídnu se po pokoji. 
"Kolik je hodin?" Šáhnu po telefonu a displej mi ukáže 16:15 spala jsem čtyři hodiny. 

"Kdy jsi přišel?" Konečně směřuju otázku na Louise.
"Asi před dvěma  hodinami. Samuel je vedle neboj vzbudil se když jsem přišel a tebe jsem budit nechtěl." Jsem mu za to vděčná odpočinula jsem si a mám dá se říct i lepší náladu.
"A jak si se měl, co tvoje dcera?" 
"Je nádherná moc krásná." Začne lovit v zadní kapse svůj mobil. Něco v něm hledá a potom mi ukáže fotku miminka.
"Jo je moc hezká máš pravdu." Usměju se a vstanu. 
"Co takhle večeře?" Nabídne Louis.
"Jo bodla by jsem docela vyhládlá, ale co Samuel?"
"Vezmeme ho sebou znám restauraci kde mají stoličky pro mimča." Příde ke mně a ruce mi položí na boky. Stojíme těsně u sebe a bez jediného slova a přísahám celých pět minut jen na sebe koukáme a mlčíme. Nakonec Louis promluví.
"Za tři dny jdu na testy jestli je malá moje. Amanda proti tomu neměla žádnou námitku."
"Co budeš dělat když bude tvoje?"
"Nic budu jí platit peníze a občas ji navštěvovat."
"A když ne?"
"Tak mi to bude jedno jednoho potomka mám kterej je zaručeně můj takže budu spokojenej." Říká to jako by snad měl být Samuel někoho jinýho.
"A kdo ví taky  třeba  né poslední." Úsměv se mu roztáhne od ucha k uchu a mně je jasné kam tím míří. 
"Aby bylo jasno mám hlad na tohle bude času dost večer. Jdu pro malého a pro bundu čekej, teda pokud se nejdeš převléknout." Odstrčím mu ruce a odkráčím do ložnice kde už zdálky začnu šišlat na mého syna, kterého dostatečně obléknu a vezmu si svoji bundu a jdu zpátky. Louis čeká opřený o zeď. Když mně vidí hned se ošije a vyjede s kočárkem. 

Po včerejší večeři a procházce jsme usnuli hned jak jsem přišli na hotel všichni tři. Zrovna ležíme na pláži, na dece a mezi sebou máme sama. Hrajeme si s ním a smějeme se tomu jaké grimasy náš syn dokáže na tváři vytvořit. Louis pořád píše zprávy nejspíš s Amandou. Nevím vadí mi to i nevadí. Čekala jsem něco takového i když říkal, že budeme ten týden tady já, on a Sam. Jo neříkám že by se třeba během toho týdne narodila jeho dcera, jen jsem nečekala že to bude hned jak do LA přijedeme. 
"Nechceš vodu nebo zmrzlinu, něco k jídlu?" Vytrhne mě Louis z mích myšlenek.
"Všechny tři možnosti nejsou špatný." Skousnu si ret a Louis si klekne. Nakloní se ke mně a políbí na čelo. Potom odběhne ke stánku který je docela daleko.
"No to mně podržte Laura Collins. Nečekala bych tě že tě tu potkám." Pisklaví hlas moji nemilované sestřenice. Otočím se abych se ujistila, že je to ona. 
"Eleanor!!" Falešně se usměju.
"Co ty tu děláš?" Zeptám se. Neodpovídá a podívá se na deku.
"Máš dítě? S kým neříkej , že s Louisem." Pobaveně se zasměje.
"Jo s Louisem nezdá se ti něco?" 
"Né jen ví o tom?" Se zvednutým obočím se na ní podívám.
"Ví je tu se mnou je..." Přeruší mně hlas mé kamarádky.
"Eleanor tak pojď." Dojde k nám a podívá se na mně.
"Lily?"
"Lauro." Zvednu se a jdu k ní a pevně ji obejmu.
"Bože jak se máš co tu děláš a hlavně co tu děláš s ní?" Koukne se na Eleanor která je zaneprázdněná telefonem.
"Chodí s bráchou jsme tu na dovolený s rodiči a vůbec máš dítě? Máš ho s Louisem nebo co povídej."
"Hale bude to na dlouhý povídání číslo máš stejný?" Jenom kývne.
"Jak dlouho tu budete?"
"Ještě týden."
"Dobrá zavolám ti a sejdeme se šlo by to třeba pozítří? Vypadá to že budu mít čas se s tebou sejít a všechno ti povím."
"Dobře já pujdu mně se a pozdravuj Louise." Ještě na mně mávne a doběhne Eleanor. Sednu si zpátky na deku a během chvilky je tu Louis.
"Kdo to byl?" Zeptá se a podá mi zmrzlinu a ostatní položí na deku.
"Máš štěstí vyhnul si se Eleanor." Louis zvedne obočí.
"Neblázni to byla ona?" Sedne si vedle mně. 
"Jo a ještě Lily, Eleanor totiž chodí s bráchou Lily." Louis se napije a koukne na mně.
"Změníme téma potřebuju ti něco říct na něco se tě zeptat." Usměje se a pohladí mně na ruce. Očkem mrkne na Sama a potom vrátí svůj pohled na mně.  Já lížu zmrzlinu a jsem zvědavá co z něho vypadne. 
"Víš už dlouho ti to chci říct a možná teď je vhodná chvíle." Začne prstem kroužit po mé dlani.

"Jak to říct prostě...." V tu chvíli mu zazvoní telefon. Louis ho vezme. Chvíli mlčí nic neříká a potom řekne jen "Dobře." Když ukončí hovor podívá se na mně.
"Tak ti to dopovím jindy doprovodím tě na hotel a  musím za Amandou do nemocnice potřebuje nějaký věci a její máma je někde mimo LA. Poprosila mně j..." Přeruším ho já.
"V pořádku dobře řekneš mi to jindy. Půjdeme?" Louis kývne zvedne se, zvednu se i já a vezmu Sama a Loui složí deku. Ruku v ruce odcházíme na hotel. Když jsem na hotelu sama přemýšlím co mi chtěl říct. Mám obavy aby to nebylo něco špatného. 

Tadáááá po sto letech :D je tu další část :-) 
Snad se líbí a omlouvám se za pauzy ve psaní :) 

Ivy.Bee♥