Louis's POV..
Jsou to čtyři dny co jsem s Laurou doma sám a všechno se vyvíjí skvěle má mně ráda a zatím si nevzpomněla na to jak mně nenáviděla a na to jak jsem byl na ní hnusnej.
"Loui pojď do kina na ten nový horor." Zaprosí a já si vzdychnu. "Horory nemusím." Odpovím jí a ona skočí ke měn na gauč. "Hale žádný prudký pohyby." "No jo." Zakňučí. "Nebuď padavka a pojď zvu tě." Řekne a udělá psí obličej. "Nemáš to jak zaplatit." Podívám se na ni a ona se směje. "No udělali by jsme to tak ty by jsi to zaplatil a až budu mít peníze vrátím ti to." "Ani náhodu. A víš co padej se oblíct za deset minut ať si zpátky dole." Vyskočí ze sedačky jak malé dítě.
"Je zima." Řekne v půlce cesty do kina. "Měla jsi se víc oblíct." Protočí očima a zrychlí chůzi. "No nepočítej s tím že ti půjčím mikinu." "Ty si mi, ale gentleman." Odfrkne si a zasměje se. Chvíli uvažuji o tom jestli ji jí mám dát nebo ne. Nakonec usoudím že ne protože jsme skoro v kině.
"Másloví a slaný popcorn" Laura diktuje co si dáme a já ji jen pozoruji jak je úžasná. "Jdeme?" promluví u mého ucha a já nadskočím. Nevšiml jsem si že je až u mně. "No jasně. Dej mi něco pomůžu ti." Vezmu od ní lahve s pitím. Popcorn chce nést sama prý bych ho ještě rozsypal. Málem se to stalo jí když jsme byly v sále a první schod nebyl osvícený tak skoro zakopla a hodila tlamu na schodiště. Už nevím jak bych to vysvětloval Jay že se ji něco stalo když byla zase se mnou.
Ten horor se jmenuje "zhasni a zemřeš" Super jsem víc vyděšenej než ta holka v tom filmu. Nehty zarývám do sedačky a sedím jak kdybych měl za zády pravítko. Laura ta se v sedačce válí jak v křesle doma. Najednou se začne smát a šťouchat do mně. "No tak uvolni se jako doma ne?" Pořád se směje a nejspíš zadržuje výbuch smíchu. "To se ti snadno řekne." Hodím po ní vražedný pohled. Když odvrátí pohled znovu na plátno narovná se a chytne mně za pravou ruku. "Je to lepší?" Zeptá se a já kývnu že jo. Lhal jsem, ale snažil jsem se uvolnit tak jak říkala. Nemohl jsem si pomoct a místo filmu jsem sledoval Lauru. Vždy když čekala že se něco stane krčila obličej a přizavírala oči. Mezi očima se ji tvořila vždy vráska. Měl jsem chuť ji políbit, ale věděl jsem že by to nebylo vůbec k dobru.
Laura's POV...
"Nebyl zas tak špatný." Řeknu když vylezeme z kina. "Nebyl, ale příště s tebou půjdu raději na nějakou slaďárnu něž na horor." Začne se smát a já obdivuji jeho bílé zuby. Za čtyři dny jsme se dost spřátelili a já Louise beru spíš jak nejlepšího kamaráda. Zatřesu se zimou když procházíme přes silnici do parku kudy bude cesta kratší domu. Louis se na druhé straně silnice se Louis zastaví a sundá si bundu a potom mikinu. Mikinu po mně hodí. a Bundu si zase navleče. "Dík." Pípnu a navlíknu se do mikiny.
"Takže kdo byla ta holka která tě okouzlila." Zeptám se ho a Louis jako by se zarazil . "No jedna taková prostě, ale je to zamnou někdo mi otevřel oči a ukázal mi pravdu." Jemně se usměje a pokračuje v cestě. "Kdo ti co ukázal." "Si moc zvědavá." Řekne a sedne si na lavičku. Já zůstanu stát. "Podváděla mně a já to přehlížel." Sednu si k němu a obejmu ho. "Ani nevíš jak moc mi záleží na tom že spolu vycházíme dobře." Odtáhl se a zadíval se před sebe. "A mělo by to snad být nějak jinak?" Podívá se na mně a zakroutí hlavou. "Možná.." Zarazí se. "Chci ti říct pravdu. Před tím jsme se k sobě nechovali moc dobře." Snažím se všechno srovnat v hlavě. "Neviděli jsme se poprvé v nemocnici, ale hned ten den co jsi přijela k nám domu." Začne se mi všechno přemítat v hlavě. Louis, Eleanor, teta prodloužený víkend na chatě. Moje city k Louisovi. "Nechci aby jsme se k sobě chovali ošklivě, chci aby jsme spolu vycházeli normálně jako kamarádi." Podívá se mi do očí a já si na všechno vzpomenu. "Louisi vzpomněla jsem si na to jak jsme se k sobě chovali. Taky nechci aby jsme na sebe štěkali jako psi." Louis si mně přitáhne k sobě a spojí naše rty. Jeho rty jsou tak jemné a měkké. "To je tak nechutný." Ozve se před námi. Hned poznám ten hlas a Louis taky. "Co chceš Eleanor." Štěkne Louis se na ni podívá. "Nic jen fuj líbat se se svojí sestrou." "Je nevlastní." Procedí skrz zuby. "Stejně je to nechutný." "Ty máš co řikat." Vstane a postaví se proti ní. Vstanu taky a chytím ho za rameno. "Louisi klid půjdeme ano." "Nepleť se do toho." "Budu." Odseknu a odtáhnu ho dál. Eleanor na nás zamává a ušklíbne se.
"Proč si mně prostě nenechala ji něco říct." Zuje si boty a hodí bundu na věšák, která spadne. Seberu ji, pověsím a jdu za Louisem do obýváku. "Protože má pravdu tohle není dobrý." "CO není dobrý sakra." Posadí se na gauč a kouká před sebe. "Ty a já nefungovalo by to. Nakonec by nám stejně zakázali být spolu." "Sakra Lauro kdo tady mluví o tom že spolu budem. Přál bych si to a ano vím to nejde to, ale prostě..." Schová si tvář do dlaní. "Budeme prostě spolu normálně vycházet." Řeknu a opřu se o sedačku. "Já to, ale nedokážu. Nedokážu utnout svoje city k tobě." "Budeš muset nebo to nedopadne dobře. Dojdu k němu a obejmu ho. "Fajn tak tohle prosím už nikdy nedělej. Neobjímej mně." Saka já ho miluju, ale nesmím nedovolili by to...
ČTEŠ
Forbidden Love!
FanfictionSedmnáctiletá Laura, která byla po smrti svých rodičů daná do sirotčince který řídí jeptišky. Laura nechce být v klášteře s jeptiškami. Nebaví jí nudný život a nechce tam dále být. Jednoho dne se rozhodne utéct, ale po jednom dni na svobodě ji chytí...