Uběhl už měsíc a zítra chce vědět sestra Antonie moje rozhodnutí. Buď zůstanu u Deakinu nebo půjdu šupem do kláštera. Už jsem se rozhodla dřív, ale zatím jsem to nikomu neřekla. Jay se mi zdála sneska nějaká celá smutná. Asi si myslí že jsem se rozhodla vrátit se do kláštera a to jen kvůli Louisovi protože se nemáme rádi. A Louis si to myslí, že se tam vrátí, ale to se mílí nenechám si vzít svojí druhou šanci. Nějak jsem si ty lidi oblíbila i když jsem první dny přemýšlela o útěku někam pryč od nich. Ale řekla jsem si pro oni mě mají rádi a já mám ráda je. Ať se třeba s Louisem pozabíjíme, ale neopustím rodinu která mě vysvobodila a mají mě rádi jako svojí vlastní dceru.
Večer před dnem kdy řeknu svůj verdikt jsme si s Lott, Phobe a Daisy zašli do kina na pohádku Zootropolis. Byla to docela sranda a po dlouhé době se kouknout na pohádku bylo docela zvláštní. Po kině jsme si zašli ještě na zmrzlinu, protože na to malé holky trvali. Hned jak jsme došli domu jsme se vykoupali a šli do svých pokojů. Ještě před tím než jsem šla spát mě přišla navštívit Jay. "Jdu ti dát jen dobrou noc a ať si se rozhodla jakkoliv vždycky u nás budeš mít dveře otevřené. Moc sem si tě oblíbila a všichni tě máme rádi." "Jo já vím, ale až na Louise." "On tě má rád, ale nechce si to přiznat." "Myslíš?" "Ano myslím si to a teď dobrou noc zítra je velký den pro nás a hlavně pro tebe." Pohladí mě po vlasech a odejde z pokoje. Zachumlám se do peřiny a přemýšlím nad tím jestli Jay mám pravdu. Jestli mě opravdu Louis má rád. Já ho možná ráda mám, ale jak se on chová ke mě chovám se k němu i já. A když tu zůstanu bude to muset přetrpět a vydržet. Snad jednou spolu budeme vycházet normálně jako bratr a sestra. Sice jako nevlastní, ale to je fuk. Nebo aspoň jako kamarádi.
Ráno mi budík zazvoní v půl sedmé. Protřu si oči a posadím se a rozhlídnu se po pokoji. Zvednu se z postele a dojdu ke skříni odkud vyndám roztrhané kalhoty, bílé triko a černo bundu. Do všeho se převleču a jdu do koupelny kde si vyčistím zuby, jemně se namaluji a vlasy si učešu a svážu do culíku. Když jsem připravená sejdu dolu do kuchyně kde už je Jay, Daniel a Lott. Sedenu si ke stolu a Jay mi dá na talíři tři palačinky. "Děkuji." "Není za co a už jez." Kývnu a pustím se do palačinek. K palačinkám dostanu ještě kakao a sušenku. Usměju se nad tím a dojím poslední palačinku. Vypiji kakao a sušenku nechám, protože bych ji do sebe už nenacpala. Poděkuju za snídani a kouknu se na Lott, která se netváří moc šťastně. Pohladím jí po ruce a povzbudivě se na ní usměju. Zvednu se od stolu a jdu si obout boty. Hned zamnou dojdou Jay a Daniel. Všichni tři vyjdeme ven a nasedneme do auta.
Celou cestu do kláštera ještě zvažuji všechny pro a proti, jestli se nemám rozhodnout ještě jinak. Nakonec na to přestanu myslet a definitivně jsem rozhodnutá zůstat u Deakinu. Když jdeme autem z rádia hraje moje oblíbená skupina Green Day. Nepamatuji si kdy naposledy jsem si poslechla nějakou písničku od nich. "Prosím zesílili by jste to trochu." Poprosím a Jay otočí kolečkem doprava. Pobrukuji si text písničky a pozoruji venkovní okolí. Kdy písnička skončí Jay rádio ztlumí a moje pobrukování utichne. Jsem zvědavá jak se bude sestra Antonie tvářit až mě po měsíci uvidí. Zastavili jsme před klášterem a vylezli jsme s auta. Společně jsme šli dovnitř. Když jsem vešla do haly všichni se na mě dívali s pootevřenou pusou. Šla jsem směrem do kanceláře sestry Antonie. Vím že by spousta holek tady chtěl být někde jinde a ne tady a taky se normálně oblékat. Když jsem došla ke dveřím zaklepala jsem a počkala až nás pozve dál. "Pojďte dál." Ozve se a já otevřu dveře. Když vstoupím sestra Antonie si mě začne prohlížet. "Lauro ráda tě vidím a vás také." Kývla směrem k Jay a Danielovi. "Posaďte se a povezte mi jak se Laura chovala poslední měsíc." "Laura je moc hodná slečna. Rozumí si hodně s naší dcerou Lottie a i dvojčata ji mají rádi. Moc nám pomáhá s malými. Akorát si nepadla do oka s naším nejstarším synem a prostřední dcerou. Jinak je normální, hodná a mi už jen čekáme na to jak se rozhodla." Sestra Antonie se na Jay dívá jako by ji snad ani nevěřila to co povídá. "Dobrá Lauro jak si se rozhodla?" "Sestro Antonie dlouho jsem se rozhodovat nemusela hned druhý týden jsme věděla, že chci nadále být u Deakinu. Oblíbila jsem si je mám je ráda a když jsem si nesedneme s Loisem věřím že se to časem napraví, ale jinak je mám všechny ráda jako by to byla moje pravá rodina. Vidím na nich že oni mě mají rádi a to co pro mě udělali nebo spíš co za mě utratili peněz i když si to nezasloužím. Vidím jak mě mají rádi. Proto jsem se rozhodla, že zůstanu členem rodiny Deakinu." Jay mě objala a popotáhla. "Dobrá tedy už mám připravené papíry. Prosím podepište je tady." Podala a ukázala kolonku kde to má Jay a Daniel podepsat.
"Oficiálně si naše dcera." "Ano a jsem za to moc ráda, že jste to vy. Nedokázala bych si představit být u někoho jiného. Měla jsem štěstí když jsi pro mě přišel když jsem u tekla." "No jinak bych tě ani nepoznal a neměl takovou další skvělou dceru." Usměje se na mě a potom na Jay. Všichni zase nasedneme do auta a jedeme domu. Po cestě si zase pobrukuji random písničky které ani neznám a mám skvělou náladu, že mám konečně novou rodinu a lepší život. Akorát se teď obávám toho jak to bude se školou. Bojím se tam jít, ale na druhou stranu poznám nové lidi. A myslím si že Louis nebude nadšený že bude sdílet stejnou školu se mnou.
Když dojedeme před dům vidím jak Lott sedí na schodech a šťourá se klacíkem v květináči s kytkami. Když zaregistruje auto zvedne hlavu a pozoruje ho. Skla jsou černá takže dovnitř nevidí. Nechám nejdřív vylézt Jay a Daniela. Když se Lott zvedá a chce jít domu vylezu z auta a zařvu na ní se smíchem. "Blondýno postrádáš někoho?" Jak mě uslyší otočí se a běží ke mě a obejme mě. "Bože víš jak jsem se bála že jsi tam zůstala." "A ty si myslela že se tam vrátím a nechám tě tu napospas tvému bratrovi?" Zasmějeme se a pustíme se. "Zabiju tě příště hned vylez z toho auta." "Žádné příště už nebude." Řeknu a jdeme do domu. Když přídeme do chodby je tam Louis. "Vrátila si se." "Ano už jsem oficiálně tvoje sestra." Ušklíbne se, projde okolo mě a mizí někde venku. Já si jen oddechnu že po dlouhé době mám domov a pravou rodinu.
ČTEŠ
Forbidden Love!
Hayran KurguSedmnáctiletá Laura, která byla po smrti svých rodičů daná do sirotčince který řídí jeptišky. Laura nechce být v klášteře s jeptiškami. Nebaví jí nudný život a nechce tam dále být. Jednoho dne se rozhodne utéct, ale po jednom dni na svobodě ji chytí...