Forbidden Love!

5. School/ Aunt?

"Louisi vezmi Lauru sebou autem." "Co ne udělá mi akorát ostudu." Jo další měsíc uběhl jak voda a je tu první školní den Lott je nemocná takže jedu jen já s Louisem do školy. Ten odmlouvá že ne už od rána co vstal. "No tak Loui neudělá ti ostudu.""Ale já už vezu Harryho." "Auto máš dost velké takže se tam Laura vejde." "No fajn." Louis protočil očima a vstal od stolu popadnul tašku a šel ke dveřím. "Hodně štěstí ve škole a držím palce." "Půjde to skvěle teda doufám." Jay mi upraví trošku vlasy  a pohladí mě po rameni. "Jdeš už příšero?" "Sklapni!!" Zavolám zpátky na Louise. To by nebyla Jay aby nějak nezareagovala. "No tak dědi přestaňte a Louisi jeď opatrně." "No jo." Zavolá na ní Louis z chodby a já se jdu obout. "Pohni." "Hale nechme žít ano? Máme dost času." "Nemáme musíme pro Harryho." "A to netrefí do školy sám nebo co?" "Trefí, ale je to kamarád. Ty, ale nepočítej s tím že tě budu vozit každý den do školy." "Neboj zítra už trefím a budeš ode mě pokoj." "To jsem rád." Ušklíbne se a otevře dveře. Jak já ho nesnáším bože a to jsem si myslela že ho mám trochu ráda. Když nastupujeme do auta vlezu si dozadu aby neměl kecy. Připásám se a doufám že mě po cestě nezabije. 

Harryho jsme už vyzvedli a musím říct Louis řídí docela v pohodě akorát nadává pokaždý když chytne červenou nebo před námi jede někdo pomalu. Harry byl celou cestu zticha. Neodpověděl ani na jednu otázku Louisovi když se ho na něco ptal. "Už tam budeme." Zeptám se a Harry konečně promluví. "Už jen jeden blok a jsme tam." Usměje se na mě ve zpětném zrcátku a já mu úsměv oplatím. Jak Harry říkal přejeli jsme jeden blok a stáli jsme před školu. "Tak teď doufám že si poradíš sama?" "Neboj do ředitelny trefím číst umím." Louis si odfrkne a vyleze. Vylezu co nejrychleji z auta a jdu dál od něj abych mu neudělala ostudu. Když jdu bránou na školní dvůr každý se po mě kouká. Neunikne mi ani to že se na Louise přilepí nějaká bruneta  na jehlách. Myslela jsem si že je Gay když celé prázdniny trávil s Harrym. No možná jsem se spletla. Vypadá to že Louis bude něco jako hvězda týhle školy. Hraje fotbal takže bude i kapitán fotbalového  týmu. Dál se nerozhlížím a jdu najít ředitelnu. "Počkej!!" Někdo na mě volá. Když se otočím zjistím že je to Harry. "Ano co potřebuješ?" "Dovedu tě do ředitelny je to tu komplikovaný." "Fajn dobrá." Následovala jsem Harryho ven z budovy. "Kam to jdeme?" "No do ředitelny je ve druhý budově." "Aha. No hale můžu se tě na něco zeptat?" "Ano povídej." "Proč největší část tvého volného času trávíš s idiotem jako je Louis?" "Není takovej debil a nechápu  proč se k sobě takhle chováte. A no jak to říct Louis je něco jako můj obránce. Všichni si tady ze mě na škole v prváku dělali srandu z mého chování a mé orientace." Takže jsem se zas tak nemýlila. "S Louisem se známe od školky takže jsme nejlepší kamarádi už hodně dlouho. Když jsem přišel na to že jsem Gay, Louis to vzal v pohodě a nijak to neřešil, neodsuzoval mě za to, ale ostatní ano."" A proč se ke mě chová hnusně? Když se chová dá se říct normálně ke všem okolo?" "Nevím, podle mě mu na tobě něco vadí." "Mohl by jsi mi zjistit co?" "Jo mohl a proč ty se k němu chováš taky tak hnusně?" "Jak se ke mě chová on tak já se budu chovat k němu." "Aha dobře. No jsme tady ředitelna je ve druhým patře hned naproti schodům." "Děkuju ti Harry a kdyby si měl nějaký problém stačí říct ano?" "Dobře budu si to pamatovat měj se Lauro." "Ty taky Hazz." Rozloučili jsme se a já vešla do budovy kde se nachází ředitelna. 

První dvě hodiny byli o tom samým. Všechny různý pravidla a informace co se bude dít v průběhu školního roku. Nemohla jsem si nevšimnout že se mnou do třídy chodí ta co se ráno plazila po Louisovi. "Jak si říkala že se jmenuješ?" Promluví na mě. "Jsem Laura Collins, proč se ptáš?" "Já jsem Eleanor Calder. Jen že jsem tě někde už asi viděla." "To je možný ráno před školu." "Řeknu ti jedno ruce prč od Louise ano." "Neboj se nedotknu se ho a navíc by to bylo divný  jsme jeho nevlastní sestra sice jen papírově, ale to je fuk. Klidně si ho nech." Mrknu na ní  a zvednu se abych se přemístila do jiný učebny. "Lauro Collins co tu dopekla děláš!!?" Zakřičí na mě někdo přes celou chodbu. Tím jak na mě dotyčná zavolala se na mě podívali všichni dokonce i Louis. "Lily Adamsová?" Běžela jsem za  ní abych ji objala. "Jak co tu děláš?" "Jedna rodina si mě vzala do péče tak jsem tu." "To je fajn. mrzí mě že ti ten útěk nevyšel." "A víš že trochu jo. Ten strážník co pro mě byl u vás doma je můj něco, no prostě nevlastní táta." "Tak to je super a mají nějaký děti?" "Jo a obávám se že jednoho z mích nevlastních sourozenců znáš." Prstem ukážu na Louise. "Si děláš srandu školní hezounek je tvůj brácha?" "Nevlastní." Zdůrazním a podívám se na něj. "Říkáš školní hezounek? Viděla jsem i hezčí kluky než je on. " "Jo, ale znáš to fotbaloví hráči no. A kort když je to kapitán. Někdy mi svým chováním leze krkem." "No a to ani netušíš jak leze krkem mě když s ním sdílím jeden dům." Lily se zasměje. "Hale budu muset letět na hodinu, tak snad odpoledne." "Jo jasně fajn." Zamávám jí a jdu na svojí hodinu. 

Když jsem úspěšně dojela domu povídala jsem si chvíli s Jay o tom jaké to bylo. Řekla jsem ji o Lily a o nišem jiném sem ji nepovídala. "Lauro večer příde rodina Louisovi přítelkyně na večeři tak se nějak hezky uprav ano." "Dobrá." Zavolám ještě než zalezu do pokoje. Takže večeře s neznámými lidmi. Super!!. Dojdu navštívit Lott jak se má a jak ji hlavně je. Od pátku měnila barvi ze žlutý na zelnou, ze zelený na bílou a takhle to jde dokola. "Jak ti je?" "Líp a co ve škole." "Super docela to šlo. Zjistila jsem že tam chodí i moje kamarádka z dětství." Lott posmutněla. "Neboj nenechám tě napospas žralokům." "Děkuju." Usměje se a zakašle. "Měl by jsi jít aby jsi to nechytla." "Jo dobře potom ti přinesu čaj." "Fajn." Zavřela jsem dveře a vlezla jsem si do pokoje. Našla jsem si něco na sebe na tu večeři a položila si to na postel. 

Právě pro mě byla Fizzy, že už jsou tu a že mám být za dvacet minut dole. No netvářila se moc šťastně. Obleču si na sebe modré jeansy a vezmu si k tomu světle růžoví svetřík. No je to spíš taková lososová ale to je fuk. Vlasy si hodím na jednu stranu a vyjdu z pokoje. Když jdu po schodech slyším smích a nějaký povídání. "Počkejte až ji uvidíte je to moc milé děvče." Uslyším Jay jak mě chválí. Když dojdu až dolu zůstanu stát mezi obývákem a chodbou. Když vidím ženu co tam sedí ztuhne mi krev v žilách. "Lauro?" "Teto Vivienne?"Promluvíme na sebe  " Tak tohle je to hodné děvče o kterém jsi mluvila?" "Ano vy se znáte?" "Ano jistě je to dcera mé sestry která nežije." Jay se na mě podívá. "Tak proto jsi mi přišla povědomá." Zapojí se do toho Eleanor. "Nemůžu uvěřit tomu že si si osvojila tohle dítě, které je drzé a ještě ke všemu může za smrt svých rodičů." V tu chvíli jsem dostala vztek jako nikdy jindy. "To není pravda. Nemůžu za to že měli autonehodu." "Ale ano můžeš kdyby pro tebe nemuseli jet tak by se to nestalo." Rozbrečela jsem se a utekla jsem do pokoje nehodlám tohle poslouchat a ještě s ní jíst u jednoho stolu. Slyšela jsem jak za mnou někdo volá, ale nevnímala jsem to. Zamkla jsem se v pokoji a brečela. Někdo mi začal bušit na dveře a volat na mě. Podle hlasu jsem poznala že je to Louis. Tak ten mi tu chyběl. "Nech mě na pokoji Lousi. Běž večeřet a mě nech bít." Bouchání ustalo, ale můj pláč ne. Ano je pravda že pro mě tehdy rodiče jeli do školy protože kvůli náledí a sněhu nejezdili autobusy. 

Ten den jsem už nevečeřela usnula jsem v tom co jsem měla na sobě a nechala jsem všechny ať na mě volají, ale marně chtěla jsem být sama. Tak jako jsem byla sama dva roky v klášteře.