Ikdyž dneska Ema vyhrála a nemusela dělat večer večeři, byla semnou v kuchyni a pomáhala mi vařit pro ty blázny. Dohromady nás bylo v domě sedm, protože kluci pozvali na jídlo i Chrise a nikdo jiný se mi v kuchyni jako výpomoc nenabízel, takže se toho dobrovolně ujala Ema.
Zrovna když jsme loupali asi desátou bramboru, dotancoval z obýváku do kuchyně Liam s Iphonem v ruce, z kterého zrovna vyhrávala „Thinking about you“ od Calvina Harrise. Hned za ním Harry s taktéž tanečními kreacemi, které byly až vtipně sexy.
„No tak holky, odvažte se!“ Chytil Liam Emu za ruku, druhou jí vytrhl z ruky bramboru, položil ji na linku a začal se s Emou vlnit uprostřed kuchyně. Ta se jen smála a užívala si to.
„Já jdu radši otevřít.“ Zakroutila jsem hlavou a vydala se pryč z kuchyně, když se zničeho nic ozval domovní zvonek.
Ruce jsem si po cestě ještě utřela do zástěry a zastrčila si pramínky vlasů, co mi nedržely v drdolu, za ucho.
Kdo by to tak mohl být v 10 hodin večer? Harriet s Georgem se vrací za tři dny, nebo se snad něco stalo?
Plná očekávání jsem otevřela dveře a ztuhla v pohybu. Okamžitě se mi nahrnuly slzy do očí a na tváři se mi vytvořil šťastný úsměv, když jsem spatřila blonďaté vlasy, pomněnkově modré oči a drzý úsměv s kuframa kolem sebe.
„Nialle!“ Nečekala jsem na nic a pořádně ho objala.
„Bello. Strašně ti to sluší.“ Zasmál se a pevně mě k sobě tiskl, mezitím co mě jemně hladil dlaní po zádech. Neviděli jsme se strašně dlouho. Snad od Vánoc. Pro mě to byla dlouhá doba. Kluci vůbec neměli čas, protože pořád nahrávali nebo někam jezdili a jediného, koho jsem z nich viděla, byl Zayn.
„Tolik jsi mi chyběl.“ Sykla jsem a nechtěla se ho pustit. Byl to jeden z mých nejlepších kamarádů a tolik pro mě znamenal. Vážně mi hrozně moc chyběl. A teď už byl konečně tady.
„Jak se máš?“ Odtáhla jsem se od něj s úsměvem a snažila se smířit s tím, že už vedle něj neuvidím Michelle, která ho dělala nejvíce šťastným.
„Už skvěle.“ Usmál se.
„Tak pojď dál! Všichni budou určitě nadšení.“ Sehnula jsem se pro jeden kufr a vtáhla ho do předsíně. Niall poslušně šel zamnou.
Chvilku jsem počkala, než si svlékl zelenou mikinu a zůstal jen v černém uplém triku a džínách a pak už jsme se konečně vydali do obýváku.
„Koukejte kdo dojel!“ Zakřičela jsem přes celé přízemí a patro a jen pozorovala, jak Zayn s Louisem sbíhají schody a Liam, Harry, Ema a Chris vychází s úsměvem z kuchyně.
„Brácho!“ Nahrnuli se k němu okamžitě kluci a všech pět se schoulilo do objetí. Byla to tak dojemná chvíle. Už přes čtyři roky nejlepšími kamarády a pořád si tak skvěle rozuměli.
Ema popošla ke mně a spolu semnou sledovala hlouček smějících se puberťáků strkajících do Nialla uprostřed.
Pochvilce se od něj konečně odtáhli, když Niall začal prosit, že už nemůže dýchat. Jeho úsměv na tváři pořád neopadával. Byl rád, že je tu. S náma.
„Emo. Tebe jsem neviděl celé roky. Změnila ses.“ Stáhl si ji do svého objetí.
„Doufám, že k lepšímu.“ Zasmála se a Niall s ní. „Samozdřejmě, že k lepšímu.“
„A tohle. Tohle je můj brácha Christopher.“ Představila svého bratra, který celou dobu stál kousek od nás s rukama v kapsách a usmíval se.
