Byla horká středeční noc a já ležela na zahradě za stodolou v trávě a mobilem si svítila na knížku, kterou jsem právě četla. Kolem mě pofukoval teplý letní vánek a slyšela jsem šum jezera, které se rozprostíralo předemnou. Obloha byla temná, ale jasná, takže bylo vidět milony hvězd. Milovala jsem tyhle chvilky a hodlala jsem si jich užít co nejvíce to jde, protože tohle v rušném Londýně opravdu nezažijete.
Přejížděla jsem očima po řádcích, až jsem se nachvíli zastavila a položila již zavřenou knížku na mé břicho. Zahleděla jsem se na oblohu.
Pořád se mi dokola v hlavě promítalo to, abych Zaynovi konečně řekla pravdu o tom, co se bude dít po tomhle létě. Že se rok neuvidíme a budeme to muset nějak vydržet. Ale pak mi na mysl zase skočil vztah Michelle a Nialla. On byl v Anglii, ona v Americe a jejich láska vyhasla jako svíčka. Tohle mě děsilo. Děsil mě fakt, že by se tohle mohlo stát i nám. Nikdy jsme od sebe nemuseli být takhle daleko. Jsme zvyklí, že se vidíme i čtyřikrát do týdne a pořád si rozumíme. Slzy se mi začaly tlačit do očí. Zvedla jsem se dosedu a prohrábla si rukou vlasy. Byla jsem najednou tak bezradná.
V tu chvíli mi někdo zakryl dlaněmi oči a následoval ten nejkrásnější smích. Jeho smích.
Rozesmála jsem se a odtáhla jeho ruce z mého obličeje, přitom jsem je potáhla dopředu, takže se jeho tělo na mě zezadu natisklo.
„Neruším?“ Sykl a dal mi motýlý polibek na ucho. Jen jsem zatřepala hlavou a opřela se bokem hlavy o tu jeho. Už rok mi způsoboval motýlky v žaludku, bylo to neskutečné.
„Všichni v domě už usnuli a Harriet mi řekla, že jsi tady.“ Cítila jsem oddálení jeho těla od toho mého a pak vzhlédla dovrchu, protože se postavil předemě.
„A tobě se zase nechce spát, ale ráno tě neprobudí ani klakson.“ Podzdvedla jsem s úsměvem obočí a natáhla k němu ruku, takže mě postavil na nohy.
„A proto mě miluješ, hm..“ Přitáhl si mě k sobě a já si skousla spodní ret. Okouzloval mě každým dnem čímdál tím víc.
Jeho ruka sklouzla na můj zadek, lehce ho vzala do své dlaně a stiskla.
„Zayne, nech toho.“ Řekla jsem polohlasem. Nutil mě vzdychat a hlavně se chtěl přesvědčit o tom, že má nademnou v tomhle kontrolu.
„Nech čeho?“ Zavrněl a přesunul se ústy k mému krku, kde mě začal líbat. Přestávala jsem se ovládat.
„Víš, že nemůžu, tak brzdi.“ Rozesmála jsem se, protože to z části i lechtalo a odtáhla se od něj na půl metra.
„Jak já nesnáším tyhle dny.“ Zatřepal hlavou a já se k němu znova přiblížila. Lehce jsem ho dlaní pohladila po strništi a pousmála se. Vpíjeli jsme si do očí, ale po chvíli jsme je oba zavřeli, protože jsem se mými rty přitiskla na ty jeho. Byla to jen taková lehká a rychlá pusa, přesto z ní sršila láska a upřímnost.
„Už tě vůbec nemám sám pro sebe.“ Vyšpulil spodní ret a udělal psí oči. Nejradši bych ho snědla, fakt že jo.
„Ale prosímtě.“
„Je to pravda. Najednou tě každý potřebuje u sebe a já začínám na všechny žárlit.“
„I na George?“ Rozesmála jsem se a Zayn semnou. „I na toho.“ Tak to bylo špatný, hodně špatný. Ach jo, já ho vážně miluju.
„Tak pojď semnou.“ Navrhla jsem.
„Kam?“ Podzdvedl obočí, ale byl rád, že jsem alespoň někdy i s ním osamotě.
