„Tak co, jak to vzal?“ Povzdechla si Ema, když jsem se Zaynem dorazila zpátky na zahradu. Všichni najednou zbystřili a přestali dělat to, co předtím – uklízet.
„Říkal, že bude vpořádku, ale chce být nachvíli sám, takže..“ Zmkla jsem a ostatní jen přikývli. Chápali to a věděli, co příjde, protože všichni byli u něj, když se tehdy ti dva rozešli. Oni byli první, za kterými Niall šel, když se to po telefonu dozvěděl. Šel k nim hledat útěchu a podporu a oni mu ji poskytli.
Přesunula jsem pohled na Zayna vedle mě svírající můj pas.
„Chtěla bych dneska zůstat s ním. Ten salon asi nevýjde.“ Sykla jsem.
„Dobře.“ Přikývl chápavě. „Přesunu to na jindy, neměj strach.“
Vytáhl mobil a začal psát smsku, pravděpodobně tatérovi.
„Jdeme poklidit zvířata.“ Kývl na ostatní Liam a já se tiše zasmála. Nikdy bych nečekala, že tohle řekne člen nejslavnější hudební skupiny na světě.
A tak jsem tam zůstala jen já a Ema, spolu s hromadou dek a prázdnýma kelímkama všude kolem nás.
S povzdechem jsem dosedla na jednu z židlí a prohrábla si vlasy. Pomalu se začínalo oteplovat a slunce už dávno vyšlo nad obzor.
„Včerejšek byl fajn.“ Odmlčela se a zohnula se pro jednu z dek, kterou následně začala skládat.
„To teda. Tyhle večery jsou nejlepší.“ Zasouhlasila jsem, ale pak se zasekla v pohybu.
„Co se vlastně včera stalo?“
„Kdy?“ Podívala se na mě s podzdvednutým obočím.
„Když jsme spali.“
„Co myslíš?“
„Muselo se to stát, když jsme spali, protože než jsme šli spát, tak bylo všechno při starém a když jsme se probudili, tak bylo něco jinak.“ Mé rty se stočily do úšklebku, když jsem uviděla, jak Ema prudce zrudla a sklopila pohled.
„Tak to vyklop.“ Pokrčila jsem rameny. Nechápavě ke mně zvedla pohled.
„Tak jste spolu, nebo ne?“
„Ono je to složité.“ Pokrčila nos. Takže jsou spolu.
„To je super!“ Zakvílela jsem.
„Počkej, ty to nechápeš.“
„Co?“
„My spolu jsme i nejsme.“ Vydala ze sebe tiše, jakoby se bála, jestli to vůbec říct.
„Tak to fakt nechápu.“ Zatřepala jsem hlavou.
„Prostě-“ Nadechla se. „Rozhodli jsme se tak, že jsme stále nejlepší kamarádi, akorát i něco víc, takže spolu vlastně nechodíme, ale chováme se, jakobychom chodili.“
Nechápavě jsem se na ni podívala.
„Myslíš kamarádi s výhodami?“
„Dalo by se to tak říct, ale ty 'výhody' neber jen jako sex. Prostě.. prostě nás berte jako nejlepší kamarády, kteří se mají trošku víc rádi.“ Její pohled napovídal tomu, že se do toho zamotala už i ona sama.
„Dobře, víc složitější už být nemůžete.“
„Vyhovuje nám to.“ Pokrčila rameny a pustila se do skládání další deky.
„Počkej a co k němu teda cítíš?“
„Mám ho ráda. Moc.“ Odpověděla prostě a já přikývla. Ok, tohle nechápu a nikdy chápat nebudu, ale tak, když jim to vyhovuje, proč ne.
