„To se neumíš ozvat, mladá dámo?“ Uslyšela jsem ustaraný hlas mé matky a ušklíbla se.
„Promiň, ale vůbec tu není čas na vyřizování telefonátů.“ Lehce jsem zalhala. Vlastně jsem si od neděle vůbec nevzpomněla, že bych měla mé mamce volat. A to dnes byl pátek. Strašně to letí. Půlka července za námi.
„To vidím.“ Protočila jsem očima a dál nanášela pravou rukou řasenku na oči, mezitím co jsem druhou rukou držela mobil u ucha.
„Potřebovala jsi něco důležitého?“ Zeptala jsem se, aby to zase nevypadalo, že mě starosti mé mamky vůbec nezajímají.
„Slyšet hlas své jediné dcery.“ Odpověděla mi a já se pousmála.
„Dobré ráno.“ Houkl na mě někdo ode dveří a já v zrcadle uviděla rozespalou Emu, která když pochopila, že telefonuju, s úsměvem přikývla a opustila koupelnu, přičemž jsem jí ještě stačila odpovědět.
„Kdo to byl?“ Ozvala se do telefonu.
„Ema.“ Přešla jsem s řasenkou na druhé oko.
„Už jsi jí o tom řekla?“ Zeptala se mě a já se zastavila v pohybu. Kartáček jsem oddálila od mého oka a zaostřila na sebe v zrcadle.
„My se pravidelně nevídáme, takže je to vlastně jedno, jestli o tom bude vědět, nebo ne.“
„Ale pořád je to tvoje kamarádka, měla by jsi ji o tom říct a všem ostatním taktéž.“ Ach jo, nesnášela jsem, když měla moje mamka pravdu. Hrozné na tom bylo to, že měla pravdu vždycky.
„Zayn to už ví.“ Objasnila jsem jí a na druhé straně nastalo sekundové ticho.
„A co?“ Odmlčela se po chvilce.
„Podporuje mě v tom a oba si myslíme, že to zvládneme.“ Pokrčila jsem rameny a vložila si mobil mezi ucho a rameno, abych uvolnila i druhou ruku a mohla řasenku zašrubovat a položit na své místo.
„No vidíš, zlato, bude to vpohodě.“ V její hlase šla slyšet láska.
„Ne nebude.“ Sykla jsem. Pořád jsem věděla, že je na tom něco špatně a nemám nikam jezdit a radši odjet s klukama na turné do Austrálie. Vždyť tam bych si mohla taky najít nějakou práci a vydělávat. Alespoň na dobu, než by kluci odkoncertovali. Ale na druhou stranu v tom nechci nechat Destiny samotnou. Plánujeme to už přes rok. Takový podraz jí nemůžu udělat.
„Omlouvám se, ale musím pospíchat do práce. Tak mi taky někdy zavolej.“ Omluvila se a já přikývla. „Dobře, měj se.“ Zavěsila jsem a otočila se, abych vyšla z koupelny, kam zrovna vcházela Ema.
„Kdo to byl?“ Ptala se hned.
„Mamka.“ Odpověděla jsem s úsměvem a zamířila chodbou do pokoje, abych si tam zanesla svou kosmetickou taštičku a mobil.
Vlasy jsem si přehodila na jedno rameno a rozešla se po schodech do přízemí. Samozdřejmě, že všichni spali a Georg z Harriet už byli dávno na poli, takže to bylo jako vždy na mně udělat snídani.
„Mayo?“ Zastavila jsem se v půlce kuchyně, když jsem zahlédla brunetku sedící na lince s mobilem v ruce. Když mě uviděla, vycenila zuby do úsměvu a popřála mi dobré ráno.
„Co tady děláš?“ Zeptala jsem se jí překvapeně. Vypadalo to, že se tu chovala jako doma.
„Posílá mě Chris.“ Řekla úplně vklidu, mezitím co jsem vytáhla z lednice nějaké máslo a ovoce.
„Počkej, proč?“
„Mám vám říct, že se jde zítra do klubu. Liam to už žeprý odhlasoval za všechny.“ Koukala jsem na ni jak na vyoranou myš.
