Z pohledu Emy:
Procitla jsem se ze snu a rychle zamrkala víčky, načež je do široka rozevřela. Všude kolem se rozprostíralo temné šero a jediné, co jsem slyšela byly dva hlasy. Konkrétně hlas Harryho a Louise?
Nebyla jsem si jistá, ale i tak jsem se nesnažila pohnout a zaostřila na oblohu nademnou, kde se třpytilo miliony hvězd. Zajímalo mě, o čem se asi tak mohli ti dva bavit a zároveň štvalo, že jsem nedokázala rozpoznat slova, které vypouštěli ze svých úst.
Po asi dalších dvou minutách hovoru najednou oba ztichli a něčí kroky se začaly přibližovat směrem sem, takže jsem okamžitě zavřela oči a dělala, že spím.
Dotyčná osoba bez jediného slova zaplula pravděpodobně do svého spacáku, protože jsem slyšela zapínající se boční zip. A pak už bylo ticho.
Čekala jsem asi další tři minuty na to, abych zaznamenala jakýkoliv pohyb nebo hlas, ale když se nic nedělo, znovu jsem otevřela oči a opatrně, abych nikoho nevzbudila se zvedla do sedu.
Prohrábla jsem si rukou vlasy, poupravila si kapuci od mikiny a zaostřila před sebe na osobu sedící na dřevěné lavičce zády k nám.
Věděla jsem, že je to on. Už podle bílé mikiny, která zářila i v téhle tmě do dálky.
Chvilku jsem zapřemýšlela, jestli si nejít zpět lehnout a spát, ale věděla jsem, že stejně neusnu a tak jsem opatrně vysoukala celé své tělo z dek a se zavrávoráním se postavila.
Nejistě jsem kráčela jen v ponožkách po měkké trávě a vložila si obě ruce do kapes.
Na moment jsem se zastavila před lavičkou a koukala na jeho záda a natažené ruce opírající se o sedící prkno lavičky.
Pak jsem se nadechla a tiše dosedla na volné místo vedle něj. Zaznamenal moji přítomnost, ale kupodivu neřekl ani slovo.
„Nemůžeš spát?“ Sykla jsme tiše, abych navázala konverzaci. Když bylo mezi námi ticho, cítila jsem se trapně. Potřebovala jsem, aby na mě mluvil, protože v poslední době jsem od něj směrem ke mně neslyšela skoro ani jednu větu.
„To ty energy drinky.“ Uchechtl se a já si oddychla. Proč?
A zase ticho. Sakra.
Nenápadně jsem po něm mrkla očkem a zjistila, že má hlavu zvednutou do vrchu a s lehkým úsměvem pozoruje hvězdy. Udělala jsem to samé, co on.
„Všechny ty hvězdy se zdají, jakoby byly stvořeny hned po boku sebe, ale přitom mají mezi sebou neuvěřitelnou vzdálenost.“ Zatřepala jsem hlavou, vyndala ruce z kapes a opřela se o desku lavičky stejně, jako Louis.
„Jsou si k sobě tak blízko, ale zároveň tak daleko.“ Řekl nechápavě a já přikývla. Bylo to nevysvětlitelné.
Tiše jsme tam seděli a pozorovali oblohu, když v tom jsem ucítila jeho dlaň pokládající na můj hřbet ruky a jeho prsty vplouvající do mezer mezi těmi mými.
Ucítila jsem teplo, které se táhlo od mé ruky až do celého těla a s úsměvem si skousla ret.
Jeho hlavu najednou sklopil dolů a já uviděla, jak i on měl skousnutý ret a na tváři lehký úsměv. Potřebovala jsem nějak navázat konverzaci, teď hned.
„Chudák Niall.“ Řekla jsem až moc přehnaně s potěšením v hlase. Jen on, prostě, byla jsem hrozně šťastná, že jsem tu v tuhle chvíli byla právě s ním.
„Já, kdybych byl na jeho místě, absolutně bych nevěděl, jak se zachovat.“ Zvedl ke mně pohled a s úsměvem zatřepal hlavou.
„Asi to bude pro něj šok. Zatajit to před ním ale nemůžeme.“
„Kdo mu to řekne?“ Podíval se na mě zrovna v tu chvíli, co já na něj a oba jsme zároveň odvrátili pohled.
„Ehm.. asi Bella. Poslední dobou je tu pro něj a on pro ni a myslím, že ona to dokáže co nejlíp zformulovat a hned to na něj nevybalí.“ Odkašlala jsem si a podívala se před sebe.
„Dobře.“ Odpověděl prostě a opět nastalo ticho. Uvědomila jsem si, že jsou jeho prsty pořád propleteny s těmi mými a snažila se moc neusmívat.
„Můžu být zítra tvůj doprovod?“ Zeptal se najednou s nejistotou v hlase a já se na něj zaraženě podívala.
„Ty můžeš vždycky, jsi pořád přece můj nejlepší kamarád.“ Vydala jsem ze sebe a jeho oči potkaly ty mé.
Neuběhly ani dvě sekundy, od toho, co jsem tuhle větu vyslovila a jeho rty narazily na ty mé. Bože, my už se zase bezdůvodně líbáme?
Spolupracovala jsem, ikdyž jsem to zaznamenala až po chvilce, když už se odemě s úsměvem odtahoval.
Nejistě jsem ho pozorovala a on pozoroval mě. Na tváři mu pohrával úsměv a já se usmála taky.
Jeho levačka najednou opustila tu moji ruku a nejistě si přisedl blíž ke mně, přičemž ruku obmotal kolem mých ramen a tím si mě přitáhl blíž k sobě, takže jsem skončila s mou hlavou položenou v ohbí jeho krku.
Nervózně jsem sklopila pohled k mým prstům, s kterými jsem si začala hrát a pozorovala, jak se k nim připojují jeho prsty a lehce se otírají o ty moje.
Vůbec jsem netušila, co tohle všechno znamená, ale líbilo se mi to. A hodně.
„Měli by jsme jít spát.“ Zašeptala jsem a tím pocítila příjemný pocit na mých rtech, díky polibkům, které mi dal před ani ne pěti minutama.
„Ještě ne, prosím.“ Sykl a zabořil se nosem do mých vlasů, které určitě museli úžasně vonět po kouři z barbecue. Super.
„Chci, aby to mezi náma bylo stejné, jako předtím.“ Zvedla jsem hlavu a jeho oči se setkaly s těmi mými.
„Bude, slibuji.“ Řekl a jemně mě políbil na nos.
V tu chvíli jsem se zvedla a postavila se před něj. Nechápavě se na mě podíval a svěsil ruce kolem svého těla.
Zasmála jsem se.
„Co chceš?“ Zeptal se se smíchem.
„Ty víš co.“ Vyšpulila jsem spodní ret a následně se usmála.
„Ne, nechceš.“ Snažil se mě přesvědčit o opaku.
„Ale ano, prosím.“ Zaprosila jsem.
„Víš jak to dopadlo naposled, tohle už nikdy nebudeme opakovat.“ Zatřepal hlavou se smíchem a já znova vyšpulila ret.
Bylo to něco, co jsme dělali na začátku léta. Viděli jsme to na internetu a hrozně moc se to chtěli naučit. Jeden člověk stojí a druhý údělá před něj stojku, přitom se nohama zahákne o jeho pas a vyšvihne se do vrchu, přičemž ho druhý chytne a vlastně skončí s nohama obtočenýma kolem jeho pasu.
Bohužel, když jsme to dělali naposledy, tak to dopadlo tak, že jsem Louise kopla nohou, spadl, já spadla na něj a prohlásil, že už to nikdy dělat nebude.
„Vždyť to ani nemohlo bolet.“ Protočila jsem očima a skřížila si ruce na prsou.
„Jo, tebe možná ne. Ty jsi dopadla na mě.“ Rozhodil rukama a já se rozesmála.
„Jdeme spát.“ Zvedl se se smíchem, obtočil ruku kolem mých ramen a vydali jsme se tiše zpátky k ostatním.
Zalezla jsem pod deku a to samé udělal i Louis, přičemž se ještě natáhl přes Bellu a rty se dostal až těsně k mému uchu.
„Dobrou noc.“ Zašeptal mi do něj a pak mi vtiskl motýlí polibek kousek od ucha.
„No dobrou.“ Odtáhla jsem ho odemě, když měl stále obličej u mého ucha a s úsměvem na rtech usnula.
Tak tu po dlouhé době zase máte Emouise a doufám, že jste happy, protože já jo, protože oni mají tak zvláštní vztah až se mi to neskutečně moc líbí ^^
A už tu usínám a to je teprv 20:24, gosh
