Z pohledu Belly:
Když jsme se Zaynem vyšli z kola, všichni byli pryč a nikdo známý nebyl na obzoru, takže nám opět všichni utekli. Tohle je domluva.
Zašmátrala jsem rukou v kabelce a vytáhla z ní mobil, abych se mohla kouknout na čas, mezitím co Zayn vedle mě postával s rukama v kapsách.
Bylo 1:42 a všechno bylo v plném proudu. Sice už tu nebylo tolik lidí jako před půlnocí, ale pořád jich tu bylo hodně, třičtvrtina už úplně na mol. My jsme si dali slib, že se nikdo neopijeme a taky to všichni dodrželi, teda, doufám.
„Jste to vy??“ Ozvalo se najednou za náma a my se oba v reflexu otočili.
„Bello!“ Zavolal ještě hlasitěji, když zjistil, že jsem to já a přidal do kroku.
„Chrisi, jak se máš?“ Objala jsem se s ním na přivítanou.
„Ehm, jo, mám-mám se skvěle.“ Poškrábal se na hlavě.
„Že jsme tě tu vůbec neviděli.“
„My jsme byli s kámoši někde jinde, kde byl trošku větší klid.“ Pousmál se a já přikývla.
„Ehm, mohl bych ti jít vystřelit růži? Samozřejmě kamarádskou.“ Dodal se smíchem a přesunul pohled na Zayna, kterému moc do smíchu nebylo, protože na něj koukal, jak kdyby jej chtěl na místě zabít.
„Jo jasně, ehm..“ Poškrábala jsem se na krku a otočila se na Zayna s otázkami v očích, který byl stále zticha.
„Jen jdi, támhle jde Liam, tak půjdu za ním.“ Promluvil po deseti sekundách a já přikývla, přitom se k němu nahnula a vlepila mu pusu na líco.
„Jsi tu i s Mayou?“ Zeptala jsem se, když jsme mířili ke střelnici.
„Byl jsem, ale teď už je asi doma. Pořád je jí přece jen patnáct.“
„Neříkej mi, že tam byla s váma.“
„Proč? Nedělali jsme nic špatného.“ Ohradil se.
„To, že jsi hulil, jde poznat i ve tmě.“ Protočila jsem očima.
„Ona nic neměla, byla jen doprovod.“
„Stejně by jsi ji nikam takhle neměl tahat. Myslím, že má na tohle čas.“
„Já ji nikam netahám, ona jde sama.“
V tu chvíli jsme dorazili ke střelnici. Možná bych si s Mayou měla promluvit, ale tak zase je to její život a pokud o tom ví její rodiče a dovolují jí to, tak proti tomu asi nic neudělám, což mě štve, protože v takovém věku by se takhle neměla scházet se skupinkou devatenáctiletých kluků, kteří jí tam můžou udělat bůhví co, protože ona sama vypadá tak na sedmnáct.
„Tady máš.“ Vyrušil mě z myšlenek jeho hlas a já na něj zaostřila, když stál přímo předemnou s širokým úsměvem a růží v ruce.
„Děkuju moc.“ Přijala jsem ji a zastrčila si vlasy za ucho.
„Jedeš už s náma domů?“
„Ne, jdu zpátky za klukama. Jen jsem se tu chtěl stavit. Kvůli tobě.“ Sykl a já zaraženě přikývla.
„Zvládneš dojít sama, nebo tě mám doprovodit?“ Zeptal se nervózně a poškrábal se na zadní části hlavy.
„To je dobrý, užij si noc.“ Pousmála jsem se a na rozloučenou ho objala.
Když jsem přišla na to místo, kde jsme stáli předtím, už tam stál Liam i s Niallem a Harrym.
„Měli by jste sehnat ostatní.“ Houkla jsem na Liama, který přikývl a začal v kapsi lovit mobil, mezitím co já vytáhla ze své kabelky i druhou růži a obě je vzala do jedné ruky, aby se mi nepoškodily.
