„Tak a co budeme dělat teď?“ Rozpřáhl se Harry rukama, když jsme scházeli schody do přízemí. Byli jsme tu první den, což znamenalo, že máme volno a práce začne až od zítřka. Nesnáším pondělky. Fakt že jo.
„Chci vás tady provést po okolí.“ Zakvílela Ema nadšeně a já si jen všimla, jak Harry protočil očima. Jo hošánek, bude si muset zvyknout, že tu nejsou kluby, jeho pochybní kamarádíčci ze všech koutů světa a ta jeho zábava, která baví jenom jeho.
A tak jsme se teda vydali kolem farmy, kde jsem zahlédla nějaké prasátka a slepice, až dozadu za dům, kde stál obrovský seník plný sena.
Celou dobu jsem měla se Zaynem propletené prsty na rukách. Líbilo se mi, že tu byl semnou. Celou dobu, celé dva pohodové měsíce.
„A teď příjde to nejúžasnější.“ Vypískla Ema a už se hnala někam za seník, neznámo kam. Jen jsem zasmála a následovala ji, čímž za sebou táhla Zayna a ostatní kluky.
Chvíli jsme šli kolem nějakého plotku, pak kolem stromů a nakonec jsme zastavili na onu místě. U rybníka. Bylo to tady nádherné. Všude rostlo rákosí a po ozářené vodě od slunce se spokojeně plavily kachny a kačeři. Úplně vlevo jsem si všimla malé lodičky zaháklé o břeh, aby neodplula.
„Ráj, že ano?“ Nadechla se Ema a rozpřáhla ruce, aby se protáhla.
„To abychom rovnou otestovali vodu, no ne?“ Houkl vedle mě Harry a já jen zachytila, jak si sundává triko a běží po břehu do vody. To samé i ostatní kluci.
„Nejdeš zlato?“ Otočil se na mě Zayn, mezitím co už si taky sundával vrchní část svého oblečení. Nějak mi začalo být horko při pohledu na jeho tělo. Jako vždy.
Jen jsem tupě zatřepala hlavou, protože jsem ze sebe nemohla nic vydat a tak se jen pousmál a rozběhl se za ostatními do vody.
„Myslíš, že tu s nima ty dva měsíce vydržíme?“ Otočila se na mě s otázkou Ema, když jsme stáli pořád na tom samém místě. Jen jsem pokrčila rameny s úsměvem na tváři při pohledu na ty paka, vzájemně se topící ve vodě. „A to ještě nejsou všichni.“
„Je mi Nialla líto.“ Sykla a já přikývla. Jen abych vám to objasnila. Michelle a Niall se před dvě měsíci rozešli. Když jsem tehdy volala Michelle, jak je na tom, vcelku hodně brečela, ale vypadala, že je s tím smířená, ale Niall byl na tom vážně špatně. Byla to jeho první velká láska a musela skončit kvůli vzdálenosti. Možná si říkáte, že už jsou to dva měsíce, no a co. Ale není to tak. První měsíc Niall žeprý vůbec s nikým nekomunikoval a vyhýbal se médiům. Teď už je na tom o moc líp, ale nevím jak moc, protože jsem ho za tu celou dobu ani jednou neviděla osobně. A pak že nejsou kluci vůbec citově založení. Vztahy na dálku prostě nemůžou fungovat a to se u nich projevilo.
„A co ty? Už je nějaký na obzoru?“ Šťouchla jsem ji lehce ukazováčkem do ramena.
„Jo, možná tak můj bratr.“ Nahodila nezáživný obličej a já se musela zasmát.
„A co Louis?“ Sykla jsem a zachytila, jak mě zpražila nechápavým pohledem.
„Na táboře jsi po něm celou dobu jela, ne?“
„Bello, on má holku.“
„Ty vážně nekoukáš na bulváry, že?“ Protočila jsem očima.
„Ne, protože jsou to bulváry.“ Pokrčila ramenama.
„Elounor už asi půlroku není, zlato.“ Překřížila jsem si ruce na prsou.
„I tak.. no a co. Už mě stejně tak moc nepřitahuje, jako před rokem.“ Zatřepala hlavou a já musela znovu protočit očima.
„Na konci léta si to povíme.“
U rybníka jsme skončili celé odpoledne. Nakonec do vody dostali i mě s Emou a to jen v podprsence a kalhotkách. Super ne? Stejně jsem tam byla celou dobu obtočená kolem Zayna a užívali jsme si jeden druhého. Miluju léto. Prostě miluju léto.
Pak jsme jen tak leželi na břehu a snažili se usušit se, což šlo vcelku snadno, protože sluníčko vážně pražilo, až to bylo nepříjemné.
„Co tu sakra děláš?“ Rozespale jsem se natáhla po lampičce na nočním stolku a rozsvítila ji, když se mi naskytl pohled na rozespalého Zayna klečícího na mé straně postele se zoufalým výrazem na tváři. Na sobě měl jen šedé tepláky a horní část těla nahou.
„Nemůžu spát. Harry pořád chrápe nebo mluví ze spaní a to se vážně nedá.“
„A proč nejdeš spát k Liamovi a Louisovi?“ Prohrábla jsem si vlasy a zívla. Nejradši bych ho teď zabila. Zítra nám začíná práce a on mě vážně musí budit teď v tuhle hodinu. Vlastně jsem ani nevěděla, kolik bylo hodin, ale to je jedno. Byla jsem pekelně unavená z celého dnešního dne.
„Protože..“ Sekl se a já nechápavě podzdvedla obočí.
„Protože s tebou se mi usíná nejlíp.“ Roztomile se usmál a já se musela začervenat snad všude. Jeho rozespalý obličej a ještě ten úsměv k tomu. Jo, nejradši bych ho sežrala.
„Vždyť jsme spolu nespali tak půl roku.“
„Myslím tím v posteli. Vedle sebe.“ Dodala jsem rychle, když se mu rozšířili zorničky a jeho roztomilý úsměv se proměnil v chtivý.
„A já myslím, že by jsme to měli napravit. Oba dva způsoby.“ Prohrábl si vlasy a já ho okamžitě praštila rukou do ramena, až zavrávoral a málem ztratil rovnováhu a spadl.
Hlavou jsem otočila doleva, abych se koukla na spící Emu vedle mě a odhadla, velikost volného místa.
„Tak pojď.“ Posunula jsem se blíž k Emě a pozorovala, jak nadšeně vklouzává pod peřinu. „A zhasni prosím tu lampičku.“
V tu chvíli byla v místnosti opět tma a já se otočila k Zaynovi zády, čímž si mě k sobě přitáhl, obmotal ruku kolem mého těla a lehce mě políbil na kůžičku za uchem, což pěkně zalechtalo. „Dobrou zlato.“ Popřál mi a já se znovu propadla do říše snů.
Probudila mě ukrutná žízeň, která nechtěla zmizet. Tahle noc bude snad nekonečná. Lehce jsem se vykroutila ze Zaynova objetí, který spal pořád s náma v jedné posteli. Potichu jsem ho překročila a dopadla nohama na podlahu, která hlasitě zavrzala, ale naštěstí to nikoho nevzbudilo.
Potichu jsem se vytratila z pokoje, přeběhla celou chodbu až ke schodům, které jsem rychle seběhla a namířila si to přímo do obýváku propojeného s kuchyní. Ještě než jsem se však dostala do kuchyně můj pohled spočinul na rámečku s fotkou, položeném na menší skříňce hned vedle okna.
Lehce jsem ji vzala do rukou a namířila ji na okno, z kterého alespoň trochu prosvítalo světlo z lampy venku. Na fotce byla podle všeho malinká Ema a žeby její bratr? Mohli chodit tak do školky. Seděli tam na lavičce, drželi se za ruce a smáli se. Byla to nádherná fotka. Ti dva musí mít vážně skvělý vztah.
„Nejsou roztomilí?“ Ozvalo se najednou zamnou tišše a já rychle položila rámeček zpět na své místo a otočila se na osobu zamnou. Byla to Harriet. Asi ji taky něco vzbudilo, nebo prostě nemůže spát. Jen jsem nejistě přikývla.
„Vždycky drželi při sobě.“ Usmála se na fotku.
„Teď už nedrží?“
„Drží, ale co se jejich rodiče rozvedli, nějak si přestali rozumět.“
„Třeba jen oba dospěli.“ Stočila jsem svůj pohled zpět na fotku.
„Jednou k sobě zase najdou cestu.“ Znova se pousmála, pak se otočila a odkráčela pryč z místnosti.
Ještě chvíli jsem koukala na onu fotku, ale pak jsem se vydala do kuchyně pro sklenici s vodou a zahnala důvod toho, proč jsem byla v tuhle hodinu vzhůru.
