„Opravdu to chceš udělat?“ Zeptal se mě už asi po dvacáté, zrovna když jsme seděli v menším fastfoodu za stolem a cpali se tortillami.
„Zayne, přestaneš se mě už konečně vyptávat?“ Hodila jsem po něm zoufalý pohled a usrkla si brčkem z kelímku Pepsi coly.
„Promiň, jen víš, že mi na těhle věcech záleží.“
„Vím.“ Nadechla jsem se, „A proto jsem se rozhodla to udělat.“
„Vždycky jsi byla odpůrcem tetování.“ Podzdvedl obočí s úšklebkem a já protočila očima a kopla ho pod stolem do nohy.
„Lidé se mění, názory se mění.“
„Hlavně si tam prosímtě nevytetuj nějakou kravinu bez jakéhokoliv smyslu.“
„Neboj se.“ Přikývla jsem a znovu se zakousla do tortilly.
Vytáhla jsem mobil z peněženky a koukla se na čas. Ukazoval 12:10 odpoledne.
„Na kolik že tam máme být?“
„Nějak kolem jedné hodiny.“
„Na internetu bylo napsáno, že je otevřeno až od dvou.“ Koukla jsem na něj nechápavě.
„To studio vlastní můj kámoš, takže nás vezme předběžně.“ Přikývl a opřel se o opěrátko židle.
„Opravdu máš kamarády po celé zemi?“ Zatřepala jsem s úsměvem nevřícně hlavou.
„Když jsi na turné, najdeš si víc kamarádů, než předpokládáš.“ Uchechtl se, sundal si bejsku, projel si rukou vlasy a pak si ji znovu nasadil na zadnější část hlavy.
Jen jsem ironicky přikývla, jakože to chápu a on po mně hodil zežmuchlaný ubrousek s tím jeho „Heej!“ Nesnášel, když jsem tohle dělala a byla to jedna z věcí, která ho dokázala upřímně naštvat.
„Co teď?“ Opřela jsem se s výdechem a pozorovala prázdné talířky před náma.
„Netuším.“ Pokrčil rameny a já se zvedla, chňapla do jedné ruky kelímek ještě s půlkou Coly a do druhé jeho ruku, čímž ho vytáhla nahoru.
Ruku v ruce jsme vyšli ven z fastfoodu do toho šíleného horka, jaké dnes bylo. Nějakým způsobem jsem si tohle počasí užívala a děkovala za něj, protože jsem jinak byla zvyklá na upršený a šedý Londýn.
„Znáš tohle město?“ Otočila jsem hlavu na něj, mezitím co si už nasazoval černé Raybany a já na tom byla stejně.
„Vůbec.“ Rozesmál se a já protočila očima. „Super.“
„V tom autě se mi vážně nechce sedět.“ Opřela jsem se čelem o jeho odhalené rameno.
„Tak se půjdem projít.“ Pustil mou ruku a obtočil ji kolem mých ramen a přitiskl si mě k sobě.
„Hlavně si pamatuj, kama jsme šli.“
Nakonec jsme se rozešli chodníkem kolem obchodů. Vypadalo to jako malé město, takže když jsme přišli na náměstí, skoro nikdo tu nebyl, jen pár lidí a dětí. Koupili jsme si oba velkou zmrzlinu v kornoutku a pak se ruku v ruce rozběhli do parku, který byl hned vedle náměstí.
Uprostřed něj se nacházela malá kašna, a protože byl park prázdný, tak jsme oba do ní vlezli a začali v ní tančit. Vody v ní bylo maximálně po kolena a příjemně chladila. Z jedné strany vytékala z úst sochy pána voda a my se kolem toho honili jako střelení a smáli se na celé kolo.
Nakonec jsme oba skončili s promočenými nátělníky, ale to nám bylo jedno, protože bylo takové horko a slunce tak šíleně svítilo, že bylo jasné, že zachviličku uschneme.
