No a je to tu.
Brečte, smějte se, cokoliv, ale je tady konec a věřte, že je mi z toho hrozně smutno.
Ale užijte si tenhle poslední díl! ♡♡
Tiše jsem koukala do stropu a nevydávala ze sebe ani hlásku. Kolem mě se mísilo ticho s mým a jeho hlubokým oddechováním a já jen tak ležela a přemýšlela.
Dneska byl den, kdy jsme měli odtud odjíždět a mně se absolutně nechtělo, protože jsem věděla, že až dojedeme na farmu, budu si muset začít balit a jet zpátky do Londýna. Odlet do Ameriky se už přibližoval a já věděla, že už není cesty zpět. Buď teď nebo nikdy. Všechno budu muset nechat tady v Británii. Mamku, kamarády, přítele. Cítila jsem se kvůli tomu najednou nějak zvláštně, ale couvat jsem nechtěla. Destiny z toho byla přece tak nadšená a já už jí to pokazit nemohla. Je to jedna z mála věcí, které jsem vždycky chtěla udělat, až vyrostu a teď je to opravdu tady. V hlavě se mi začalo honit mnoho myšlenek, ale já je rychle zahnala, protože bych se nakonec ještě rozhodla, že nikam nejedu a za to bych se pak nesnášela.
Nahnula jsem se přes postel a natáhla se po kalhotkách a podprsence pohozené na zemi. Hluboký nádech se ozval těsně zamnou a já se otočila za sebe. Zayn už se pomalu probouzel, ale nevypadal na to, že by chtěl vstávat, protože se ještě víc nosem zavrtal do zářivě bílého polštáře a rukou položenou pod polštářem si ho ještě blíž přitiskl k obličeji.
Potichu jsem si na sebe natáhla spodní prádlo a Zaynovo tričko, které výrazně vonělo tak, jako vždy.
„Zlato?“ Nahnula jsem se k jeho uchu a projela mu prsty jeho ranní rozcuch.
„Mhm?“ Vydal ze sebe chraplavě a ospale.
„Jdu nám pro snídani, jo?“ Zašeptala jsem a vtiskla mu motýlí polibek na spánek. Jen přikývl a já se rozlámaně zvedla z postele.
Ještě, než jsem odešla, posbírala jsem pohozené mikiny a jeho boxerky a přehodila je přes židli u stolu.
„Dobré ráno.“ Vešla jsem se zívnutím do kuchyně, kde už všichni seděli u jídelního stolu a cpali se toustama.
„Jaká byla noc?“ Uchechtl se Niall okamžitě a já po něm hodila pohled. Přeměřoval si mě od hlavy až k patě tak, jako všichni ostatní. Asi jsem si měla dát nějaké tepláky.
„A víš, že dobrá?“
„A kde je ten náš Kasanova?“ Zeptal se Louis a upil si ze svého hrnku čaje, mezitím co já se vydala ke kuchyňské lince a vytáhla dva prázdné talířky, na které položila dva tousty.
„Ještě spí.“ Odpověděla jsem, mezitím co jsem nalévala džus do skleničky.
„Máte ještě něco v plánu, než odjedem?“ Zeptala se Ema a já se na ně otočila, abych líp slyšela.
„Rozlučkový táborák pro Bellu.“ Odpověděl Louis a přesunul pohled s úsměvem na mě, přičemž jsem se na něj taky usmála.
„To nemusíte.“ Mávla jsem rukou. Vlastně jsem to vůbec nechtěla. Jestli to bude něco emočního, tak to nezvládnu.
„Ale musíme. Tři roky tě neuvidíme, takže to chce pořádnou rozlučku.“ zatřepal Niall v nesouhlasu hlavou a já si povzdechla. Super.
„Do půl hodiny se k vám přidáme.“ Přikývla jsem, chytla do jedné ruky hrdla skleniček a do druhé talířky s tousty a odkráčela pryč z místnosti.
