A MÁME TU NOVOROČNÍ DÍL WEEY HEEY!
„A co ty a Louis?“ Mrkla jsem po Emě očkem a položila další krabici plnou třásní a ostatních věcí do kufru auta.
„Co my?“ Řekla s nezájmem a já protočila očima.
„Na té párty to vypadalo dost přesvědčivě.“ Vlastně jsme tohle ani nechtěla z úst vypustit, protože jsem čekala Emiinu přehnanou reakci a to, že budu seřvána.
„Nevím.“ Odsekla a já se zastavila v pohybu. Tohle bylo nějaké divné.
„Vy jste o tom spolu dneska nemluvili?“ Zeptala jsem se, ale odpovědi jsem se nedočkala. Úspěšně moji otázku totiž ignorovala a dál skládala krabice do kufru.
„Emo, víš...“ Nadechla jsem se.
„Jo.“
„Co jo?“ Nechápavě jsem se na ni podívala a popravila si patku.
„Přišel za mnou v noci, když jsi byla bůhví kde a mluvili jsme o tom.“ Zastavila se taktéž v pohybu. Na tváři měla nečitelný výraz. Vůbec jsem z něj nedokázala poznat jakékoliv emoce.
„A?“
„Líbali jsme se znovu. Kupodivu za střízliva.“ Sklopila pohled a mnou projel pocit štěstí. Já věděla, že mezi nimi něco je.
„No a jaký jsi z toho měla pocit?“ Zazpívala jsem nadšeně.
„To právě netuším.“ Zvedla pohled zpět a skousla si ret.
„Tak jinak. Cítila jsi při tom něco?“ Složila jsem si ruce v bok. Chvilku se na mě dívala a nic neříkala.
„No..“ Odmlčela se. „Bylo to takové zvláštní, ale nevím.“ Vzdychla. „Nejsem si jistá, jestli tohle vážně chci.“
„Sama víš, jaký je Louis úžasný kluk a ty úžasná holka a všichni vidíme, jak jste se v posledních pár dnes sblížili, takže dávám na to, že se do konce toho týdne dáte dohromady, bez žádného ale.“ Dokončila jsem svou řeč, mezitím co se Ema rozesmála.
„Bello, ty jsi stejně strašná manipulátorka.“ Rozesmála se ještě víc a já s ní.
„Tak děkuju.“ Sehnula jsem se pro poslední krabici a mohlo se vyrazit směr kulturní dům.
Poté, co jsme všechny krabice přesunuly do budovy, abychom zítra hned ráno mohli začít s přípravami a výzdobou, jsme se rozhodli si zajet do vedlejšího města, ano, do města, kde jsme byli na párty, do kavárny na čaj a kafé.
Mezitím, co si zašla Ema na záchod, já zatím objednala jeden zelený čaj a jedno Latte.
„Jak jsi věděla, že piju Latte?“ Dosedla Ema na svou židli a podívala se na již přinesenou kávu.
„Já myslela, že Latte má rád každý.“ Rozesmála jsem se a podívala se ven z okna. Lidé chodili po náměstí s úsměvy na tvářích. Slunce zářilo a obloha byla bez mráčků. Chystalo se k pravému poledni.
„Zůstala bych tu i na oběd, ale myslím, že už babička začala vařit.“ Povzdechla si a usrkla si nápoje.
„Taky se mi moc nechce zpět. Jsme tam hrozně odtržení od civilizace. Vážně na to já, jako holka z Londýna, nejsem zvyklá.“ Pousmála jsem se. „Ale líbí se mi tu.“
Zrovna, když jsem chtěla navázat konverzaci o plánované soutěži, se k nám přiřítila dívka menší štíhlé postavy.
„Bello, Emo!“ Obě dvě jsme zároveň zvedli pohled do vzduchu a spatřili usměvavou Mayu.
„Už jsem vás dlouho neviděla, děvčata.“
„No my tebe taky ne.“ Rozesmála se Ema a zvedla se, aby ji mohla obejmout a to samé jsem udělala i já. Její parfém úžasně voněl po jahodách.
„Něco nového? Jaká byla párty?“ Stála pořád na tom samém místě. Myslím, že spěchala, jinak by si k nám sedla.
„Jo, skvělá.“ Sykla jsem a podívala se na Emu, která se jen tišše usmála.
„Proč jsi vlastně nepřišla?“ Přerušila jsem trapné ticho, které zničehonic nastalo.
„Je mi patnáct.“ Rozesmála se a já se v duchu plácla do čela. No jasně, že je jí patnáct, ikdyž na to vůbec nevypadá. Kdybych ji neznala, typla bych jí tak 17 nebo 18, protože vypadala fakt vyspěle. Až na tu výšku no, protože byla opravdu malá.
„Každopádně doufám, že se zítra uvidíme na přípravách soutěže, protože to bude vážně velké.“ Zaculila se.
„Maya má celou akci na starost.“ Objasnila mi Ema a já jen přikývla.
„Nejsi moc mladá na organizování takovýhle akcí?“ Rýpla jsem si, ale byla jsem ráda, že to Maya vzala dobře, protože se zasmála.
„Jsem, ale mám to jako úkol do školy.“ Znovu jsem přikývla.
„Jednou ze mě bude vedoucí firmy.“ Zasnila se a my s Emou se rozesmáli. Ta holka byla vážně úžasná.
„A teď se jdu vrátit zpět k nakupování. Ráda jsem vás viděla.“ Zamávala nám, otočila se a odkráčela pryč. „Zatím.“
Ve městě jsme zůstali ještě asi hodinu, kvůli zařizování nějakých věcí, ale nakonec jsme nasedli do auta a jeli zpět na farmu.
„Jsme doma!“ Zvolala Ema do domu a položila klíčky od auta na šatník, mezitím co jsem se snažila dostat z conversek.
To co jsme viděli, když jsme došli nás totálně pohřbilo hluboko pod zem, protože takový bordel, jako byl v kuchyni v tu chvíli, ještě nikdo nikdy neviděl.
„No to si z nás děláte prdel, ne?!“ Rozkřikla se Ema po všech.
Samozřejmě celá banda lítala po kuchyni, každý dělal něco jiného a celkově už to ani větší zmatek nemohl být.
„Já jim říkal, ať tu nedělají takový bordel.“ Rozhodil Liam rukama a opřel se o linku, aby se uklidnil.
„Panebože Nialle, co to sakra je?“ Přešla jsem k němu a podívala se na pánvičku, o co se to tam pokouší.
„To jsou Horanovy vajíčka!“ Objasnil mi a já se vyděsila.
„Počkej.. nejsou to tvoje pravé.. že ne..“ V tu chvíli se začali všichni smát a Niall chytl dvakrát větší záchvat smíchu.
„Neboj, fakt nejsou.“ Uklidnil mě nakonec a utřel si ukáplou slzu.
„Vy jste byli vždycky jiní.“ Zakroutila jsem hlavou a v hlavě se sama sebe ptala, s kým se to vůbec bavím.
♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦
Omlouvám se, že tenhle díl byl takový o ničem a krátký, ale 27. a 28. díl jsou zatím mé nejoblíbenější díly, jaké jsem kdy napsala, takže se alespoň máte na příště na co těšit ^^
Každopádně Vám chci popřát Šťastný Nový Rok, hodně úspěchů v něm a ať je ještě lepší než ten předchozí! ♥
Plus moc děkuji za překonání 7k reads na Campingu 2 a za překonání 10k reads na Campingu 1.
Jsem ráda, že se vám povídka líbí a že komentujete a hvězdičkujete:)
Mám s ní ještě hodně plánů, takže se těšte! Anett
