Z pohledu Nialla:
Když jsem zamrkal do tmy, povzdechl jsem si, protože jsem věděl, že další dvě hodiny zase neusnu. Super, fakt super.
Projel jsem si prsty vlasy a pomocí rukou se zvedl do sedu. Všude kolem mě se rozprostíralo ticho s občasným dýcháním. Nejistě jsem se zvedl a znovu zastavil v pohybu, když se Harry vedle mě přetočil na druhou stranu.
Co nejtišeji jsem překročil spící Emu na zemi a hned poté Louise, který se okamžitě, když uslyšel vrznutí podlahy, vzbudil. Každý už věděl, že on z nás všech má nejslabší spánek, takže se jen při malinkém zvuku dokáže vzbudit.
„Nialle?“ Houkl a já protočil očima.
„Spi.“ Sykl jsem směrem k němu a překročil ho. Vůbec jsem neměl ponětí, kolik asi tak může být hodin.
„Měl bys taky.“ Na to už jsem neodpověděl a nechal ho spát.
Unaveně jsem se došoural do kuchyně a krev mi ztuhla v žilách, když jsem spatřil černou šmouhu u linky.
„Ježiši.“ Nadechl jsem se a asi tu osobu vylekal, protože se prudce napřímila.
„Nialle?“ Zašeptala vylekaně.
„Ani nevíš, jak jsem se tě lekl.“ Prošel jsem kolem její postavy a začal šmátrat po zapínači od světel na lince, které po pár sekundách ozářily polovinu kuchyně.
Otočil jsem se na ni. Konečně jsem měl šanci si ji celou vklidu prohlédnout. Byla ještě krásnější než před rokem. Vyspěla a rozhodně vypadala sebevědoměji.
„Vůbec jsem neměla šanci s tebou pořádně mluvit.“ Zašeptala do ticha a já se pasem opřel o linku zamnou.
„Jak se máš?“ Vydal jsem ze sebe a spozoroval, jak se zasekla a na tváři se jí vytvořil lehký úsměv.
„Já skvěle a ty?“
„Jo, fajn.“ Přikývl jsem.
„A co škola?“
„Jo, super, tento rok vycházím a chystám se na univerzitu v Kalifornii.“
„Tvůj přítel vypadá fajn.“ Proč jsem to vůbec řekl?
Chvíli mlčela, a pak sklopila pohled k zemi.
„Jo, to on je.“
„Byl toho důvodem?“ Vydal jsem ze sebe bez ostychu. Musel jsem vědět pravdu, buď teď nebo nikdy.
„Nialle,“ zvedla ke mně pohled, „Prosím, teď to neřešme.“
„A kdy, až zase odjedeš a už se nikdy neuvidíme?“ Můj hlas začal přeskakovat na naštvaný.
Mlčela. To jsem mohl vědět.
Rozhodil jsem rukama a zhluboka se nadechl.
„Nefungovalo to, sám to moc dobře víš.“
„Já se snažil. Snažil jsem se, aby to fungovalo.“
„Mohl jsi vědět, že to takhle dřív nebo později dopadne.“
„Ale já tě miloval, ani nevíš jak moc.“ Žádné city, teď ne.
„Vždyť já tebe taky.“ Rozhodila rukama. „Myslíš si, že to všechno, co proběhlo na táboře, byla jen přetvářka?“
Ztichl jsem.
„Proč on a ne já?“
Pro změnu mlčela zase ona.
„Co udělal on a já ne?“
„Byl mi po boku. Každý den.“ Vydala ze sebe a já odvrátil pohled na ledničku.
