Postupně jsme začali nosit všechny mé kufry do zadní části auta a vydechli, když byl konec a my mohli vyrazit, protože bylo vážně nesnesitelné horko. Tak co by jsme taky čekali v půlce července.
„Něco pro tebe mám.“ Nahnul se k místu spolujezdce, vytáhl odtud dva kelímky ze Starbucks a jeden mi s úsměvem na tváři podal.
„Bože já tě miluju.“ Vzala jsem si ho k sobě jako zvíře prahnoucí po kořisti a pořádně se napila ledového frappéčka. Trošku větší závislost. Půlku jsem rychlostí blesku vypila a druhou se rozhodla nechat si na cestu.
Ještě jednou jsem překontrolovala, jestli mám všechno a mohlo se vyrazit.
„Louis, Liam a Harry říkali, že už tam budou.“ Seznámil mě s novinkama Zayn, mezitím co jsme jeli po dálnici směr na sever.
„A co Niall?“ Otočila jsem se na něj se zájmem v očích.
„Říkal, že se přidá, ale později.“ Jen jsem chápavě přikývla. Bylo mi ho líto, ale všichni věděli, že tohle jednou nastane.
„Každopádně mě mrzí, že vám nevyšla ta brigáda.“
„Nás taky. Holt se budeme muset spokojit s prácí od Emiiny babičky.“ Vydechla jsem a dál sledovala míjející se krajinu kolem nás.
„A nemyslete si, že tam nebudete nic dělat. Každá pomoc dobrá.“ Přesunula jsem svůj pohled znovu na mého přítele a ukázala na něj prstem.
„S tím jsme smířeni.“ Pousmál se a ukazováčkem levé ruky zapnul rádio, ze kterého se rozezněla písnička „Wake Me Up“ od Aviciiho.
Jen jsem se pousmála a znovu se napila té lahodné tekutiny v podobě frappéčka.
Cesta trvala ještě asi tak čtyři hodiny a půlku cesty jsem prospala, takže mi to zase až tak moc dlouhé nepřišlo. Vždy jsem se probudila, když jsem se zastavili na benzínce kvůli Zaynovi, který do sebe potřeboval nalít nějaké pití. Ať už to byla obyčejná Coca Cola nebo energy drink.
„Vypadá to, že jsme tady.“ Odbočili jsme na nějakou příjezdovou cestu z kamínků a z dálky se tyčila rozlehlá farma, před kterou stály zaparkované tři farmářské auta s otevřeným kufrem. Všude kolem byly stromy a kousek od farmy šla vidět malá kůlna na dříví. Vypadalo to tady skvěle.
Když jsme přijeli blíž, mohli jsme zahlédnout auto, které určitě patřilo některému z kluků a tak jsme tedy zaparkovali hned vedle něj. Okamžitě jsem vystoupila z auta a rozhlédla se kolem, až se mi vytvořil úsměv na tváři při pohledu na Emu, běžící od domu k nám.
Rychle jsem nastavila náruč, do které mi bezmyšlenkovitě vplula a tiskla ji k sobě. Neviděli jsme se od minulého léta, jen přes skype. Jo, měli jsme možnost se kdykoliv sejít nebo prostě za sebou dojet, ale nešlo to. Škola, rodina, povinnosti. Prostě to nešlo.
Konečně jsem si ji mohla prohlédnout zblízka. Na vlasech měla udělané ombré z světle žluté do hnědé a celá mi přišla taková jiná. Myslím vzhledově. Tak vyspělejší a krásnější.
„Strašně moc ti to sluší.“ Polichotila mi a vytáhla koutky do obrovského úsměvu.
„Děkuju, tobě taky.“ Poděkovala jsem a nemohla uvěřit tomu, že jsme se opravdu sešli.
„Rád tě vidím, Emo.“ Objevil se vedle mě Zayn a okamžitě se s Emou přivítal objetím, pak se vrátil zpět ke mně a obtočil levou ruku kolem mého boku.
„Jak vidím, hrdličky pořád spolu.“ Prohrábla si vlasy.
„Měli by jsme zaklepat na dřevo.“ Koukla jsem se na Zayna, který se podíval na mě a věnoval mi lehký polibek na tvář.
„No každopádně jdu pro kluky, ať vám jdou pomoct se zavazadly.“ Otočila se na patě a rozběhla se zpátky k hlavnímu domu, který stál uprostřed celé farmy. Byl natřen do bílé barvy se sytě červenou střechou a okna zdobily květináče s barevnými květinami. Určitě to bude vypadat úžasně i zevnitř. Vypadá to, že je Emiina babička dáma jak se patří.
Za pár minut už se u nás objevil Liam s Louisem a Harrym, kteří mě nejprve všichni poobjímali a pak se dali do práce s našimi zavazadly, které jsme dovnitř dostali vcelku rychle. Kluci vypadali pořád stejně jako minulý rok. Možná Harry mi přišel zase o kousek víc přitažlivější a sebevědomější, než tehdy, ale to je asi tak všechno.
„Babi a dědo, takže tohle je Bella a Zayn.“ Představila nás Ema, když se v předsíni objevila postarší paní s pánem. Oba vypadali velmi mile. Možná to bylo tím úsměvem na tváři, který měli.
„Moc nás těší. Můžete mi říkat Harriet a jemu Georgy.“ Kývla k nám a my se jen usmáli. Měla příjemný hlas a když se chytla s jejím mužem kolem pasu, věděli jsme, že to je určitě úžasná a milující se rodina.
„Takže už jste konečně všichni?“ Ozval se Georg svým hlubokým hlasem, mezitím co do místnosti vstoupil Liam s posledním zavazadlem.
„Nene, ještě jeden, ale ten nevím kdy...“
„Přijede za pár dní.“ Odkašlal Zayn a oba prarodiče přikývli.
„Tak na co čekáš Emo, jdi jim ukázat jejich pokoje.“ Pobídla ji její babička a všichni se znovu sehnuli pro naše zavazadla, které byly nutné dostat se do prvního patra do schodů, kam se už vydala Ema.
„Takže Liam bude mít pokoj spolu s Louisem a hned vedle nich Zayn s Harrym a později i Niallem. No a pak mám pokoj já, kde budu spát s Bellou.“ Vysvětlovala po cestě Ema, aby tomu všichni rozuměli.
„Problém je, že je nahoře jen jedna koupelna a holky si ji zamlouvají ráno jako první!“ Vysypala ze sebe, anižby stačil někdo zareagovat.
„Počkej cože? To je nefér.“ Ozval se okamžitě Harry a hodil po ní zoufalý pohled.
„Ne není. Vás je víc, takže by to strašně dlouho trvalo.“ Ohradila se na něj.
„Ale vždyť to příjde úplně nastej..“
„No a co jsme holky máme přednost!“ Vyletěla a já se pousmála nad tím, jak Harry okamžitě zmlkl a radši už nic neříkal. Chudák.
Konečně jsme se dobelhali tam, kam jsme chtěli. Emiin pokoj. Bylo to tu nádherné. Stěny byli vymalovány do nebesky modré a strop a podlaha byly v bílé barvě. Světlo do pokoje pronikalo velkým čtvercovitým oknem taktéž v bílé barvě, které se ukrývalo za velkými závěsy až po zem. V rohu místnosti byla obrovská bílá skříň se zrcadlem a hned vedle ní psací stůl s lampičkou a notebookem. A tu nejhlavnější část pokoje zabírala obrovská postel s modrými peřinami a miliony polštářů. A nakonec hned nad postelí visela v bílém rámečku větší fotka celé jejich rodiny. Viděla jsem tam Emu, její mamku, bratra, prarodiče, ale taky další děti, pravděpodobně její bratrance a sestřenice s jejich rodiči. Byla to nádherná fotka, protože se na ní všichni smáli a celkově fotka působila hodně vesele a šťastně.
„Tak mi jdeme ukázat pokoj Zaynovi.“ Sebrali se všichni kluci a opustili nás, takže jsme tu zůstali jen my dvě.
„Minulý rok jsme to tu rekonstruovali.“ Promluvila, když si všimla, jak na celý pokoj koukám s rozšířenými zorničkami.
„Je krásný.“ To bylo to jediné, co jsem na něj mohla říct. Vypadal jako ty z weheartit. Hrozně moc se mi líbil.
V tu chvíli jsem se dala do vybalování. Ema se mi ty haldy oblečení snažila pomoct přenášet do skříně a já se smála, když zakopla o jednu tašku a sletěla se všemi těmi věcmi na tu tvrdou zem a všichni se nasáčkovali do našeho pokoje, s tím, jestli jsme vpohodě.
„A žeby mi někdo třeba pomohl.“ Začala mávat rukou nad hlavou a hrabat se z kopky oblečení.
„Promiň, ale..“ Nadechl se Louis a znovu chytl záchvat smíchu jako všichni ostatní, až jsem se musela smát i já a to jsem taky dostala od Emy pěkně vražedný pohled. Ach jo.
