Přeskakovala jsem pohledem ze zmateného Liama na naštvaného Zayna. Nevěděla jsem, jak to rychle vysvětlit, nebo co udělat. Srdce mi zběsile tlouklo a zhluboka jsem dýchala. Tohle bylo doslova v hajzlu. Sakra.
„Prosím, nech mě něco říct, než začneš mluvit.“ Vysoukala jsem ze sebe s knedlíkem v krku a doufala, že se zachvíli nepozvracím.
„Ne, nech něco říct ty mě.“ Řekl úplně bez emocí a v tu chvíli všichni ztichli. Zoufale jsem ho pozorovala. Bylo mi v tu chvíli jedno, co dělá nebo jak se tváři Chris. Skazil všechno, co skazit mohl.
Sklouzla jsem pohledem na Liama, který nechápavě pozoroval Zayna s rukama složenýma na prsou.
Zaynův pohled najednou přešel na osobu vedle mě. Vypadal, jakoby mu měl přímo předevšemi vyškrábat oči.
„Ty hajzle..“ Zasyčel najednou. Všechno se stalo tak rychle. Už jsem jen viděla, jak Zayn chytl Chrise pod krkem a začal mu rozdávat rány.
Odskočila jsem o metr dál a se zatajeným dechem to pozorovala, mezitím co se Liam snažil je od sebe odtrhnout. Zayn i Chris byli úplně opilý, proto se tahle bitka mohla stát dvakrát agresivnější.
„Sakra, tak už se nechte!“ Vyjela jsem na ně a stoupla si mezi ně, přitom Chrise odstrčila dozadu, takže kdyby se nechytil stolku, ležel by už na zemi.
Podívala jsem se mu zhnuseně do očí. Měl je úplně červené a byla v nich vidět bolest. Ze spodního rtu mu tekla krev a na oku se mu začínal rýsovat pěkný monokl.
Poté jsem se otočila za sebe a navázala oční kontakt se Zaynem, kterého držel Liam. Zhluboka dýchal a ze rtu mu taktéž tekla krev. Naštěstí byl bez monoklu. Svaly měl zatnuté a docela mě děsil. Znovu na sebe začali pokřikovat nadávky a já byla ráda, že nejsou moc zranění.
Proč se tohle všechno vůbec muselo stát? A co si vůbec chtěl Chris tímhle dokázat? Nic to pro mě neznamenalo a znamenat nebude.
„Jak jsi mohla?“ Vyrušil mě z přemýšlení jeho hlas a já zatřepala hlavou.
„Musíš mi věřit. O tomhle jsme se už přece bavili.“ Projela jsem si zoufale rukou vlasy a cítila, jak zachviličku začnu brečet. Slzy se mi draly napovrch.
„Dáte si někdo panáka?“ Ozvalo se zamnou a já jen čekala, kdy Zayn znovu vyletí.
„Drž hubu, kreténe!“ Vykřikl na něj a já jen uslyšela, jak se Chris zasmál a pak odešel někam pryč. Typycký on. Všechno je mu jedno a o nic se nestará. S ním už jsem taky skončila.
„Buďte zticha oba!“
„A víš co?“ Rozesmál se opilecky Zayn. Nechápavě jsem se na něj podívala.
„Chris je vlastně úplně stejný jako ty. Snaží se mi sebrat to, na čem mi nejvíce záleží!“ Vykřikl, jakoby mu došly všechny síly a já ztuhla v pohybu.
Vybavila se mi scéna z tábora, když se na pódiu objevila Perrie a tiskla se k Zaynovi. Když mi tehdy lhal, že se s ní rozešel, ale nerozešel a nakonec to stejně ukončil. Pořád k ní něco cítil.
Má tvář se změnila na raněnou a já ucítila, jak se mi slzy spustily po tváři. Snažila jsem si pořád dokola opakovat, že je jen opilý a že tyhle slova nemyslí vážně, ale nešlo to. Právě mé srdce roztrhal na miliony kousků. Tohle bolelo. Hodně.
„Řekni mi prosím, že to nemyslíš vážně.“ Zašeptala jsem celá ubrečená a popotáhla. Ve tváři měl neutrální výraz a nic k tomu nedokázal říct. Tohle nemohl být on. Tahle noc se vůbec neměla stát.
„Aha.“ Sykla jsem. Došli mi slova, úplně. Cítila jsem se najednou tak prázdná a sama. Jakoby mě opustily všechny síly a já chtěla pryč. Někam daleko od všech.
„Bello, neber ho vážně. Je úplně namol.“ Promluvil za celou dobu konečně Liam a obtočil svou ruku kolem Zaynova pasu, aby ho udržel na nohou.
„Ne, to je vpohodě Liame.“ Kývla jsem a utřela si slzy. Přes tohle se dostaneme. A jestli ne, tak to bude v háji.
„Bell, Bello promiň, já..“ Natáhl ke mně ruku Zayn a já udělala krok dozadu. „Nech mě být.“ Sykla jsem.
„Cože?“ Zeptal se překvapeně a já zatřepala hlavou.
„Prostě mě nech na pokoji.“ Vydala jsem ze sebe z posledních sil, otočila se a rozutíkala se pryč. Slzy se mi valily po tvářích a já se procpávala všemi páry a skupinkami tančícími uprostřed tanečního parketu.
Procpala jsem se až k našemu stolu a utřela si tváře.
„Co se stalo?“ Vstoupla si okamžitě Ema, když mě uviděla. Musela jsem vypadat hrozně.
Rozhlédla jsem se kolem. Seděl tam jen Harry s Niallem polospící na sobě.
„Podáš-podáš mi prosímtě tu kabelku.“ Vykoktala jsem ze sebe a sklopila pohled. Neměla jsem chuť jí vysvětlovat co se před pár minutama stalo. Kdyby to věděla, seřvala by mě ještě víc, protože se to přeci jen týká jejího bratra a já na tohle vážně neměla. Dnes už ne. Musela jsem pryč.
Pořád na mě nechápavě koukala a tak jsem se rozhodla vzít si tu kabelku sama.
„Na nic se neptej. Jen potřebuju být chvíli sama.“ Zašeptala jsem a když jsem spozorovala, že k nám táhne Liam Zayna, rozloučila jsem se a rozešla se rychle pryč.
„Počkej a kam jdeš?!“ Křikla na mě Ema, nacož jsem se na ni otočila, pokrčila ramenama a rozběhla se pryč. Potřebovala jsem se vybrečet a být chvíli sama.
Vyběhla jsem do tiché noci a rozhlédla se kolem sebe. Vůbec jsem netušila kam mám jít, ale hlavně daleko odsud. Opřela jsem se o pouliční světlo a zohnula se, abych si sundala podpatky z nohou.
Vzala jsem je do rukou a vydala se po chodníku rovně. Potkala jsem pár opitých a smějících se párů potulujících se všude kolem.
Byla jsem zklamaná, raněná a nevěděla jsem, co bude dál. Nechtělo se mi zpět. Nechtělo se mi zpět na farmu a byla jsem pevně rozhodnuta přespat tuhle noc tady někde v hotelu, sama, daleko od všech.
Po asi deseti minutách cesty jsem si sedla na patník a z kabelky vytáhla mobil. Pět zmeškaných hovorů od Liama a čtyři od Emy plus nějaké smsky. Super.
Vytočila jsem Emino číslo a mobil přiložila k uchu. Chvilku to zvonilo, až to nakonec Ema vzala a bylo tam kupodivu nějak velké ticho.
„Kde jsi?“ Byla její první otázka.
„Emo, ty to tu určitě znáš. Nevíš kde je tu blízko nějaký hotel?“
„Neříkej mi, že zůstaneš přes noc v hotelu.“ Zněla starostlivě.
„Nechci se tam vrátit.“ Nastalo sekundové ticho a já se zhluboka nadechla. „Brzo ti to vysvětlím.“
„Nemám za tebou přijít?“ Zeptala se s obavou.
„Ne, chci být sama. Zítra ti zavolám.“ Odpověděla jsem.
„Dobře. Jestli si při hlavní cestě, jdi pořád rovně a pak narazíš na velkou budovu se svítívým nápisem FLEX HOTEL, tam můžeš zůstat.“ Poradila mi a já se falešně pousmála, ikdyž to nemohla vidět.
„Děkuju.“ Sykla jsem. „Prosím nikomu neříkej, kde jsem, ani Zaynovi. Za žádných okolností.“ Poprosila jsem.
„Dobře, hlavně dej na sebe pozor. Mám tě ráda.“ Sykla do telefonu. „Já tebe.“ Zavěsila jsem a povzdechla si. Konečně jsem měla čas se pořádně vybrečet.
Tak se nám to začíná trošku komplikovat a hádat. A to co? Ano, to se mi líbí ^^ Tak hvězdičkujte a komentujte, co si o tom myslíte ♥
Miluju vás ♥ A děkuju za překonání 4k reads ♥
