Upozornění: sexuální obsah!
Pustila bych si při tom Lanu Del Rey - Ride
Dodá to takovou tu atmosféru, hh ^^
--
Probudila jsem se za tichého šepotu těsně u mého ucha a držela se, abych se nenapřáhla a nedala dotyčnému pořádnou ránu. Ale no tak, zítra je přece taky den.
„Bell!“ Zašeptal znovu, přičemž jsem mohla rozeznat toho, kdo se mě snažil okrást o můj spánek.
„Maliku spi, povíš mi to zítra.“ Zamumlala jsem a otočila se na druhou stranu doufajíc, že budu dál od něj.
„Ale tohle je důležité, prosím, prosím!“ Zakňučel a já ucítila, jak se jeho rty lehce dotkly mého ucha. Achjo.
„No tak povídej.“ Povzdechla jsem si a stále držela víčka pevně zavřená.
„Potřebuji, abys semnou někam šla.“ Vydal ze sebe.
„Teď?“
„Jo.“
„Opravdu to nepočká na zítra?“ Zakňučela jsem. Vážně se mi nikam vstávat nechtělo, už jen z toho důvodu, že tam určitě bude zima a tady pod dekou bylo teplo.
„Zítra nebude už čas.“ Naléhal. „Prosím, moc prosím.“
Chvilku jsem jen tak bez odezvy ležela a přemýšlela, jestli spát dál, což byla ta lepší možnost, a nebo vstát a vyhovět mému milovanému příteli.
„Nesnáším tě.“ Zamumlala jsem nakonec a rozlámaně se zvedla do sedu, přitom zamrkala do šera.
Seděl vedle mě s lehkým rozcuchem, rozespalým obličejem a úsměvem na tváři.
„Nekoukej tak, klidně můžu jít zpátky spát.“ Napřáhla jsem k němu ruku a bouchla ho pěstí do ramena.
„Asi by sis měla obléknout něco teplejšího.“ Otočil se za sebe a podal mi zářivě bílou mikinu Adidas, která patřila jemu.
Jen jsem zakroutila nechápavě hlavou a přetáhla si ji přes hlavu, přitom si hodila vlasy přes jedno rameno.
„Jdem?“ Koukl se na mě, mezitím co já zívla a unaveně přikývla.
V tu chvíli se zvedl a já taky. Pocítila jsem ten chlad všude kolem mě a chtěla jít zpátky pod deku. Všichni kolem nás tvrdě spali a já jim tiše záviděla. Je totiž nikdo uprostřed noci nebudil a nechtěl, aby někam šli.
Když si u hlavních dveří začal nazouvat tenisky, nechápavě jsem se zastavila a koukala na něj.
„Na nic se neptej, prostě pojď.“ Protočila jsem očima a zohnula se pro své boty.
Ještě víc jsem se zavrtala do mikiny, když se otevřely hlavní dveře a dovnitř se dostal studený a vlhký vítr z venku. Ještě že už nepršelo.
Jeho ruka našla tu mou a pevně ji stiskla. Jeho dlaně byly vyhřáté, hebké a příjemné. Tiše mě vedl na ním určené místo. Kamínky pod našima nohama tiše křupaly a mně pomalu začalo docházet, kam to jdeme. A taky tam jsme došli. Zavedl mě až k poslední chatce tohoto tábora. K chatce, která byla před rokem naším společným místem.
Se skousnutým rtem jsem pozorovala, jak z kapsy od tepláků vytahuje klíč a následně ním odemyká dveře.
Hned, když jsme vstoupili, se natáhl po vypínači od lampičky a místnost ozářilo tlumené světlo.
Všechno tu vypadalo pořád stejně. Dvě postele byly přisunuty k sobě a i stůl s židlama byl na tom samém místě. Vypadalo to tam, jakoby tam od našeho odjezdu nikdo nepřespal.
