Z pohledu Belly:
Přišlo mi, jakobych pořád jen spala a neustále se znovu probouzela do snů. Nevěděla jsem, jestli je den nebo noc a ani mě to nezajímalo.
Lehké světlo prostupovalo oknem do obýváku a já přivřela oči. Ležela jsem tu sama, na polštářích, které tu včera ani nebyly, zabalená v dece. Niall.
V žaludku mi nepříjemně zakručelo a já se zvedla z pohovky. Všude kolem bylo ticho, jen z kuchyně se ozývaly zvuky, jakoby si někdo chystal snídani.
Nejistě jsem se potichu vydala do druhé místnosti.
„D-dobré ráno..“ Jeho tělo se zastavilo v pohybu a jeho oči našly ty moje. Sakra.
„Dobré.“ Nejistě jsem odpověděla a nevěděla, co dělat. Měla jsem hlad, ale lednička byla vedle něj a všechny ostatní věci také.
„Chceš něco k jídlu?“ Zeptal se zaraženě a jeho ruka pořád visela ve vzduchu i s chlebem. Jeho havraní vlasy byly v ranním rozcuchu a oči měl ještě rozespalé.
„To je dobrý.“ Kývla jsem a pomalu se rozešla směrem k němu, což ho trošku uvolnilo, ale když zjistil, že jen procházím, tak sklopil pohled.
„Bello.“ Otočil se zamnou rychle a chytl mě za loket.
„Zayne.“ Nadechla jsem se a otočila se čelem k němu.
„Chybíš mi.“ Zašeptal a na tváři měl zoufalý výraz.
Nic jsem neříkala a pozorovala, jak se nejistě přesouvá blíž ke mně a jeho ruka sjíždí z mého loktu až k mému zápěstí a lehce mi ho masíruje.
Znovu jsem vydechla a podívala se do stropu a zpět na něj.
„Zayne já..“ Odmlčela jsem se.
„Prosím.“ Ach jo.
„Jen mi dej chvíli čas.“ Vysoukala jsem ze sebe a odtáhla se od něj.
„Ale..“ Chtěl něco namítnout.
„Dobré ráno, mládeži.“ Přerušil ho najednou mužský hlas a já si odkašlala.
„Dobré, Georgi.“ Přesunula jsem svůj pohled na postaršího pána v županu a pousmála se.
„Ranní ptáčata dál doskáčou, tak doufám, že to dnes bude fungovat.“ Ukázal na nás a já si projela rukou vlasy.
„Budeme se snažit.“ Sykla jsem a nejistě se podívala na Zayna, který měl na tváři kamenný výraz.
„Dáte si s námi snídani?“ Zeptal se a pak své hnědé oči přesunul na mě. Nešlo z nich nic vyčíst.
„Moc rád. Vypadá to, že ostatní ještě jen tak nevstanou.“ Zívl, otočil se a odešel k jídelnímu stolu i s novinama.
Jen jsem přikývla, ikdyž to už nemohl vidět a se skousnutým rtem, se znovu otočila na Zayna, který mě zamyšleně pozoroval.
Trapně jsem sklopila pohled a přešla k lednici. Nesnášela jsem tuhle situaci mezi náma, ale jinak to nešlo. Musela jsem nejdřív přijít na to, jak tohle všechno vyřešit.
Pochvilce, když kupodivu vstala většina nájemníků, jsme si posedali ke stolu a začali se bavit o tom, co se dnes musí stihnout a co se bude dít v následujících týdnech, protože budou vesnické slavnosti, pouť a nějaká soutěž nebo co. Chvilkama jsem byla myšlenkama úplně jinde, ale pár vět jsem zachytila.
Bezeslova jsem se přehrabovala vidličkou ve vajíčkách a chvilkama zvedala pohled na ostatní. Vždycky, když jsem se podívala na něj, sledoval mě, ale když viděl, že se na něj dívám, sklopil pohled do talířku.
