MUHAHAHA.
Ano, předem říkám, že jsem tohle vůbec neplánovala, ale včera jsem jen tak ležela ve vaně a přemýšlela nad touhle povídkou a přišlo mi líto, že nemá epilog a ukončila jsem ji bez něj, takže jsem si sedla k noťasu a za dvě hodinky ho celý napsala.
Je to trošku delší, ale tak snad nevadí. Já upřímně jsem ráda, že jsem to takhle napsala.
No a teď už jděte číst a vychutnejte si konečný konec!
3 roky poté, co Bella odjela do Ameriky jako aupair.
„Protože dnes odpoledne chceme jít na pouliční průvod i s dětma, vypadá to, že máš padla.“ Usmála se na mě Lissa a zohnula se pro blonďatou holčičku sedící na zemi a radostně si hrající se svým růžovým koníkem.
„Vážně, to je super, protože jsem se tam chtěla jít s Destiny také podívat.“ Nepředstírala jsem nepopsatelnou radost a byla vděčná, že můžu mít alespoň nějaké volno.
„Tak to se tam asi potkáme.“ Přikývla a vydala se do kuchyně.
Dneska je čtvrtého července, den, který oslavuje celá Amerika jako Den nezávislosti a já jsem ráda, že ho nepropásnu, protože předešlé dva roky jsem tohle volno nedostala a musela hlídat děti až do večera, protože si Lissa s Edwardem chtěli udělat pěkný den jen sami pro sebe. Tentokrát mi to díkybohu vyšlo a já konečně uvidím co to je slavit čtvrtého července v Americe. Byla jsem hodně natěšená a nevěděla, co očekávat. Ano, četla jsem o tom dnu samozřejmě miliony článků na internetu, ale tohle se musí zažít. Z internetových stránek tu atmosféru prostě nevykouzlíte.
Když jsem se vrátila zpět z mých myšlenek do reality, obývák i kuchyně už byla prázdná, protože Lissa byla dneska nějaká už od rána nápomocná a nabídla se, že půjde nakoupit a vezme s sebou i malou Sally, takže mi na starost zbyla jen o tři roky starší Melissa, která stále spokojeně seděla u televize, s mísou plnou nakrájeného melounu na klíně a zaujatě pozorovala pohádky, které v téhle rodině některé dny jedou od rána až do večera. Tohle se asi v žádné zemi nezmění.
Vzala jsem si tedy z mého pokoje notebook a šla si sednout k Mell k televizi.
„Co dávají?“ Zeptala jsem se, mezitím co se mi načítal FaceTime.
„Spongeboba.“ Odpověděla zhypnotizovaně a dál pozorovala na obrazovce houbu smažící jídlo pod vodou.
Tohle těm dětem musí naprosto vymývat jejich mozky.
Jen jsem zakroutila hlavou a klikla na Destininino jméno v seznamu, když se mi ani ne za 10 sekund objevila přes celou obrazovku notebooku.
„Tak co? Dostala jsi volno?“ Vyhrkla jsem okamžitě, až se na mě Mell děsivě podívala. Na to, že měla pět let, byla docela dost chytrá. Někdy až moc. Přišla mi jako takový malý dospělák.
„Jop, takže jdeme spolu slavit čtvrtého července!“ Zapištěla a já zatleskala, protože to bylo poprvé, co jsme obě dostaly volno v tenhle den.
„Myslím, že s náma půjde i Tim a Chloe.“ Dodala ještě. Tim a Chloe jsou takový zamilovaný páreček, který jsme potkaly před rokem na jednom z bazénových večírků. Asi nejlepší lidi tady. Jsou tak o tři roky starší, ale myslí je jim stejně, jako nám.
„Bude větší zábava.“ Pokrčila jsem rameny a opřela se o sedadlo pohovky.
„Takže ve dvě u nás?“ Navrhla jsem, protože jsem bydlela k průvodu blíže, takže bylo logické, aby Destiny dojela k nám.
