Upravená -3- Osvobozená (Avengers)

3.kapitola - Gen X a výzkum Alfa

Zajímalo by mě, jak to nakonec dopadlo s Thobiasem. Jak dlouho ještě žil, než nadešel jeho čas a Aileen nad ním zlomila hůl.

 Něco mi říkalo, že ačkoliv ona byla první, kdo věděl, jak se věci mají, tak se rozhodně neměla nakonec k tomu, aby tohle udělala.

Ukončila řečeno přesněji.

„Co jsi měl s tou rodinou?" nenechávám ho jen tak marnit svůj čas.

Charles se otočil, zmáčkl jakýsi čudlík za sebou a obraz, která visel za jeho hlavou po celou dobu, kdy na něm byla vyobrazena loď v bouři, divoké vlny drtily její příď a celá scenérie vypadala jako by právě zachytila ten nejživější obraz na moři, který umělec dokázal zachytit.

Místo toho nyní civíme na obrazovku.

„Jedná se o projekt Alfa," našel soubory a obrazovka už sloužila jen jako záchytný bod, protože její daleko větší holografický předobraz se ukázala ihned před mýma očima.

Její dvě verze, jedna pro mě a druhá pro Charlese se začaly pohybovat docela rychle, když si Charles uvědomil, že musí jít rovnou k jádru a neplácat se s tím jen tak na vodě, což by běžně udělal.

„Jedná se o výzkum mutantů, kteří dosáhli stavu Alfa nebo-li páté třídy," snažil se mi to překládat, ale jakmile pohlédl na moji zmatenou osobu, došlo mu, že se přes jeho snahu stále neorientuji v tom, co se mi snaží sdělit.

„Udělali jsme přehled o tom, kdo patří do jaké třídy, když se jednalo o to, že každý potřebuje něco jiného - jinou výuku a řád, i vzhledem k tomu, jaké schopnosti má. 

Oficiálně máme pět tříd, ale když jsme porovnali data z posledních let, získáváme informace o tom, že se ještě někteří stále vyjímají z tohoto třídění..."

„Takže existuje i šestá třída?" pousmála jsem se té myšlence.

Šestá.

Jako by pět nebylo dost.

„Ano, nejspíš - každý třída má jednoduchý popis, podle kterého se můžeme řídit, když přijímáme studenty. 

Heria třeba je někde mezi třetí a čtvrtou třídou, ale spíše se řádí k třetí. Ačkoliv je úžasný telepat, jsou tu jiní, kteří prokazují lepší vývin této schopnosti."

„Ten výzkum se týká mutantů a jejich využití?" došlo mi celkem pomalu, o hodně pomaleji, než by mělo.

Charles přikývl.

„Charlie, moje mamka dokázala léčit jen zvířata a táta na sebe zranění přenášel, ani jeden z nich nemohli být pětky nebo šestky," mávnu nad tím rukou," tedy, alespoň to si domýšlím podle toho, kam jsi zařadil Heriu..."

Nechala jsem si vysvětlit, jak se to s třídami má a jak je někdy vážně těžké odhadnout, co kdo je. Spousta dětí nezkouší své limity, děsí je už jen to, že mohou ublížit sobě a někomu jinému. 

To mi moc vysvětlovat nemusel, tuhle stránku věci moje hlava pochopila už dávno, ještě v minulém století, abych byla přesná.

Kdo by nebyl vyděšený, když udělá díru do střechy, která se právě opravila? Jakmile jsem si tuhle situaci představila, tak se mě zmocnil tichý úsměv.

Kolikrát se to asi muselo stát?

Co ty děti potom dělaly, ale hlavně, jak se k tomu postavili rodiče?

Po vyčerpávajícím průvodu základem materiálu o mutantech jsem povolila ve své pozornosti, už jen proto, že celá ta záležitost se stala trochu více složitou, než by kdokoliv zprvu čekal.