Upravená -3- Osvobozená (Avengers)

31.kapitola - Temný Fénix

Cesta. Bylo to poprvé, co jsem si připadala jako bych znovu padala z vysoké budovy, abych se mohla dostat někam jinam. Tohle bylo jiné, ale z části docela podobné. 

Nečekala jsem to, Fénix to nepopsal dost dobře na to, abych si byla jistá, co se stane. 

Moje tělo zvládalo nápor studeného vzduchu velmi dobře, ačkoliv se dalo čekat pár omrzlin - rychlost byla příliš rychlá. Aileen se neozývala, ani nemusela. Moje oči je viděly jako bych byla v tom autě s nimi. Nevím jak to Fénix dokázal, ani jsem to v tu chvíli nepotřebovala vědět. Hlavní je, že to funguje.

Auto dojelo ke staré továrně. 

Dobře.

Pak během jedné vteřiny mě napadlo něco, co by nepodporovalo teorie týkající se Země a jejího vlivu na nás. Přenesla jsem se na místo, odkud mě oni neviděli, ale já měla docela přehled. Ještě se mi chvějí ruce...

Během chvíle továrnu obklopila rudá záře, která byla viditelná, což byl krok zpátky od toho, co jsem viděla Fénixe provést. Já jsem byla vně, takže bylo jasné, že se musím dostat skrz tu záležitost. 

To nezvládneme.

Sevřela jsem pěsti.

Zvládneme.

Slyšela jsem jakoby Fénix zatřepotal křídly. Nelíbí se mu to, mě ostatně také ne, ale k čemu mi to je, když tam kdesi uvnitř je moje sestra s psychopaty. Najednou bylo jedno, co provedla a jaké to mělo následky - hlavní bylo, aby byla živá.

***

„Vítám vás," zaslechla Aileen hlas dosti podobný Jeaninému, ale byla si jistá, že to nebyla ona, kdo promluvil.

Zlehka otevřela oči a nechala je otevřené, ačkoliv ji bolely. Před nimi stála docela stejná Jean, jakou znala a která ležela vedle ní na zemi. Tahle vypadala ale jinak, ne tak, ne tak lidsky, jak by se dalo jednoduše říct. Na její tváři tančily černé 

„Vítáš?" zvedla Aileen hlavu a pousmála se nad volbou slov," byly jsme uneseny."

Odvětila klidně, jak jinak také, když se sotva držela na nohou, což naštěstí nyní nemusela zkoušet. Její tělo se sesunulo svoji vahou, takže si opřela s menší ránou tvář o podlahu. Ani netušila, zdali ji to bolelo. 

Asi ne, jinak by přece křičela ne? 

A nebylo to jedno?

Temná.

Konečně jí došlo jaký je rozdíl mezi tou, která je s ní na zemi a tou, která je sem nechala přivézt. Ta jedna je normální, docela normální - slyší její zrychlený tep a je jí líto, že ji nedokáže uklidnit. Sama cítí takový klid jako nikdy, mohla by se v jeho množství dokonce koupat.

Podlaha jí studí do tváří, ten mráz jí probouzí dost na to, aby byla schopná dávat pozor. Temná si jí prohlíží jako nový kousek - čeho? Jídla? Šperku? Nedokázala to rozpoznat, v podstatě za to byla ráda, protože temná Jean ji naháněla trochu strach.

Je z ní cítit zima, tma... nějaké neurčito, chladno a nedobro. 

„Dlouho tu nepobudete," usmála se na ně," ty rozhodně ne."

Aileen by na ni plivla kdyby měla jen trochu síly navíc.

Nač si ale důležitý kousek něčeho takového nechat pro tuhle osobu, která si nezaslouží ani její pozornost? Posunula se trochu, aby si netlačila na žebra, která jí začínala bolet. Co to ten Fénix udělal, že se nemůže pohnout?