Upravená -3- Osvobozená (Avengers)

21.kapitola - Kurt jedna a Kurt dva

Sjednala jsem nám plán na tento den docela dobře, ačkoliv jsem pokaždé vyslechla dvě stě milion připomínek, proč bychom se neměli hýbat z místa. Nejprve jsme šli do centra Avengers, kde se právě nachází Kurt číslo jedna - ten starší. Mladý je samozřejmě u matky v Xavierově institutu. 

Dvacet minut poté, co jsem Buckymu vymluvila díru do hlavy jsme se konečně hnuli z místa. Slabost z Asgardu nepřestávala, ale nebyla natolik silná jako předtím, sice se mi spát chtělo, ale kolena se mi nepodlamovala.

„Kolik si toho hodláš brát?" zabručel když se podíval na moji tašku.

Pravda, je veliká.

Problém je v tom, že neumím balit.

Takže jsem to v poslední době vychytala tak, že si seberu všechno, narvu celou tašku pak je procento možnosti zapomenutí daleko menší, než předtím. Neříkám, že je to nejlepší možnost, ale pro mě docela jediná. 

Buď si sbalím všechno nebo nic.

„V klidu kovboji," vystřelila Ava ze svého pokoje a dala mi vlněný svetr, který ani není můj.

Dává ho všem, když odchází pryč na delší dobu. Bere to jako jemné objetí, když přítel není nablízku a je to snad to nejhezčí gesto, které jsem zatím na téhle zemi zažila. Ani jsem nemohla říct děkuji, jak mi z toho bylo do breku.

„Slyšeli jsme o Jean," hlesl Ernie," to je hrozné."

„Jsou ještě děsivější věci," odpověděla jsem mu, jeden z nás byl dvakrát sbit a obě jeho verze jsou mimo."

Ernie se zamračil.

„Znáš Kurta, Kurta Wagnera? Syna Mystique?"

Toho se moc nechytal, ale jakmile jsem jej popsala - vysoká celkem štíhlá a lehce svalnatá postava, zářivé žluté oči, dlouhý modrý ocas s prapodivným koncem, který bych přisoudila tvaru šipky, dlouhé protáhlé uši se zakončením jaký mají elfové. Zkrátka jsem se nechala unést a popsala i jeho bílé zuby.

Dlouho to byl jediný přítel, kterého jsem měla. 

První, komu se dalo bezmezně věřit.

„Už vím," popadl se za hlavu," to jsi mohla říct hned!"

Začal se smát, když mu došlo, že nepoznal právě jeho. 

„Ty ses s ním znala?" zeptala se Ava a usadila se na mé posteli.

 „S tím starším docela dost dobře," vynechala jsem svoji připomínku, že i mladší se na mě zubil podobně jako jeho starší verze.

Věděli o mě oba, protože oba vidí skrze čas a dimenze. Ačkoliv ani jeden neřekl, jak jsme se vlastně poznali. Starší Kurt mi neustále povídal, že je to tajné a že je to vlastně jedno, protože na tom momentálně nezáleží. Samozřejmě, mě taková odpověď nestačila, ale on mi jinou nikdy neposkytl.

Mladý se zásadně drže stranou po boku matky, kde věděl, že jej nekonfrontuji. Jak bych něco takového vysvětlila své kamarádce, jeho matce? 

Navíc mě pokaždé děsilo, jak se usmíval.

 Nevím, zdali jsem si tu představu nevnutila, ale něco mi prostě říkalo, ať s tím za Raven nechodím.

„Kde je Leslie?" všimla jsem si, že stále chybí.

„Napsala, že letos nepřijede," pokrčila Ava svá útlá ramínka," má něco doma, nechtěla se o tom rozepisovat - zkrátka to teď vypadá, že má co dělat, aby rodiče dala do kupy. Někomu půjčili a daný člověk tvrdí, že si oni půjčili od něj a chce další peníze, žene se to přes soud."