Upravená -3- Osvobozená (Avengers)

4.kapitola - Zítra

Zase bouchnul dveřmi na chodbě tak, až jsem vyskočila ze své kůže.

Ernie není tichý člověk, nikdy nebyl a já byla ráda, protože za celý život jsem poznala dostatek lidí, kteří by se k vám přikradli ve spánku, bez jediného zvuku a rychlý konec by bylo něco, co byste si z duše přáli. 

Sice se pokaždé leknu, alespoň nejsem nervózní celé hodiny před tím, než vstane - abych se ujistila, že je pryč a určitá vzdálenost od mého domu je bezpečná.

Vylézám z postele automaticky, ještě v pyžamu se s ním jdu domluvit ohledně toho, kdy chce platit nájem.

„Dobré ráno," zavírám za sebou dveře tiše, ačkoliv to není potřeba.

„Dobré," ozývá se od linky, když zalévá své cereálie mlékem," nestáváš nějak brzy?"

Oči mi sklouznou k hodinám hned vedle dveří, nakrčím nos - je jen šest hodin, to bych sice spát mohla, ale vzhledem k včerejší akci si nemyslím, že dokážu spát déle. Charlesovi sušenky a čaj už na mě čekají.

Jeho rozčepýřené černé vlasy mi připomínají animovaného hrdinu Asche, ale takhle vypadá jen po ránu. Vlasy si do práce sváže gumičkou, chodí tak i po domě. 

Znechuceně se dostávám k ledničce a jdu po svém jídle, kdy zahlédnu jen čistý bílý jogurt a kus jablka. Moje práce není tak práce jako spíš uklízení svých stop, občas se mi stane, že si seženu práci, ale nikdy tam dlouho nevydržím. V dnešní době jsou lidé až příliš dychtiví po společnosti, to mě dokáže dobře odradit.

„Můžeš si vzít ode mě a strhnout mi to z platby," směje se mi, jako by tušil, že jsem zase zapomněla něco koupit.

„To je dobrý," směji se tomu pokusu,"nemusíš mi to platit hned, dohodli jsme se, že týden počkám, jestli potřebuješ další týden, tak mi to nevadí."

Už ořezávám půlku jablka tak, aby vypadalo alespoň trochu čerstvěji.

„Nebude potřeba," ťuká lžičkou do své zelené keramické misky," už by měly přijít, firma má poslední dobou problémy s posíláním výplat. Minulý měsíc nezaplatili polovině oddělení včas. Myslím, že to půjde do kytek."

„Práci určitě seženeš, i když třeba o tuhle přijdeš," stojím u pultu a dívám se na něj, abych jej přesvědčila, že to myslím vážně.

Ernie tvrdí, že lidé, kteří lžou nejsou schopni se vám zpříma podívat do očí. 

Nechtěla jsem mu to vyvracet, přeci jen, je mu teprve dvacet dva, nějakou tu naivitu si ještě může ponechat. Každopádně dobrého lháře nedokáže odhalit, když jsem mu vyprávěla, jak mi nedávno umřel pes, tak se skoro rozplakal.

Ačkoliv v tom příběhu kousek pravdy byl, moje sousedka v minulém místě bydliště mi nechávala na hlídání svého psa Maxe, byl úžasný, ale jakmile bylo město prozrazeno a Logan se po mě ptal, musela jsem sbalit kufry.

Ten pes mi doopravdy chybí.

Dokonce jsem uvažovala, že se vrátím a psa ukradnu - ale ta paní jej miluje a je sama, docela sama. 

Byla bych vážně bezcitná, kdybych jí sebrala toho psa.

Ernie se zastavil nad snídaní a začal se v tom trochu rýpat, to znamenalo jediné - on si není jistý tím, že by mohl získat další práci nějak lehce. Vážně se bojí, že bude muset do jiného města a zase hledat lidi, u kterých by mohl bydlet.

Barva jeho tváře se začala měnit na bílou, což potvrzovalo moji teorii - nechce se vrátit domů s tím, že to nezvládl. Je dva roky pryč a jeho rodiče jej brali nejspíš jako přítěž. Kdyby se vrátil, tak bude veřejně linčován - obrazně řečeno.