Upravená -3- Osvobozená (Avengers)

9.kapitola - Kurtova připomínka

Vstala jsem a po paměti došla do kuchyně. Jasně, už ani neusnu. Moje nálada je momentálně nepopsatelná, zkrátka se cítím ironicky nadnesená nad tím, jak příšerně jsem naštvaná a uražená. Nevyznám se v takové prazvláštní definici, ani nevím, zdali se v tom nějaká způsobem vyznat chci.

Cítím, že mi Charles už od začátku neříká pravdu.

A je mi z toho smutno.

Není tohle k smíchu?

V rohu kuchyně se cosi pohne a já vypísknu jako malá holka.

„Zdravím," zazněl do tmy nepříjemný hlas.

V té vteřině, kdy mi došlo, kdo to je a co tu nejspíš dělá, ovládla jsem jeho tělo a přiměla jej, aby si klekl na kolena a hlavu směřoval na mě. Došla jsem ke světlu, které míří na sporák, aby se lépe vidělo na to, jak se jídlo vaří a takové mírné osvětlení stačilo.

„CO tady děláš Jamesi?" zakládám si ruce na hrudi.

Přibral na váze, konečně vypadá jako zdravý člověk. Až na tu hlavu, tu má nejspíš pořád docela k ničemu - jinak by mu došlo, co se bude dít, když přijde sem. 

Černé vlasy má svázané do copu.

Prakticky vypadá jako parodie na Katniss Evergreen.

„Chtěl jsem tě přivítat mezi živými," začne se smát jako blázen," víš, jaké úžasné zjištění to bylo? Aileen je už roky zavřená a ty si tady klidně sedíš na zadku a neděláš nic proto, aby se z toho ona dostala. Při tom zrovna tobě zrovna by to ani netrvalo dlouho."

Nechala jsem ho v té pozici, abych se nemusela bát, že po někom půjde - nebudu ho nahánět a taky nebudu dělat, že se o něho nemůžu postarat. 

Můžu mu kdykoliv zlomit vaz a já chci, aby si to celou dobu uvědomoval.

„Aileen udělala něco, co se neodpouští," sedla jsem si ke stolu a napila se vody, kterou jsem si nalila do sklenice," neměla to dělat, nemůžu za to, co udělala."

Moje sestra se provinila, to se lidem stává, že udělají něco, na co nemohou být pyšní. Znám to, vlastně jsem jeden z těch lidí, co takovéhle boty dělají pořád, ale ne takové, jaké dělá ona. Hydra ji zavřela do svého vězení, když se snažila zabít Wrena a další, co vedou společnost.

Zaútočila na ně prakticky sama.

Když si uvědomila, že něco není správně.

Je dospělá, musí řešit své věci rozumně, nemůže spoléhat na to, že se o ni někdo postará. 

„Nedokážeš jí odpustit, že se nezbavila Thobiase?" skoro mi plivne na podlahu, ale já jej donutím ten plivanec s velikou nechutí spolknout.

„To bylo na ní," pokrčím rameny," to semnou nemá už nic společného."

Je naštvaný, chtěl mi vynadat, abych se cítila špatně a šla pro ni. Nepůjdu pro někoho, kdo se nechal stáhnout k původním praktikám. Já jsem taky tu holku zabila - tenkrát, takže bych neměla říkat, že se provinila Aileen když zabila Wrena a ředitele Hydry přivedla na vozíček.

Popravdě jsem zhnusená tou nedodělanou prací.

A už příliš stará na to, abych za ní pořád chodila jako za malou.

Ona to zvládne.

Umřít přeci nemůže.

„Ona si pro mě taky nepřišla," odpověděla jsem konečně popravdě a usmála se nad tím blaženým pocitem, že to nemusím skrývat," nepřišla si pro mě a nechala mě tam pět let. Věděla přesně, co se bude dít a nechala mě tam."