Upravená -3- Osvobozená (Avengers)

12.kapitola - Shledání

Léčení.

Bohyně Eir je bohyně léčení nebo valkýra, vyberte si. Většinou je vyobrazovaná jako rudovlasá žena v krásných starých šatech.

 Prý žije kdesi na hoře léčení, je jednou z devíti dívek, které tam jsou a právě v léčení vyniká nad ostatními. Víc jsem o ní nedokázala zjistit, informace jsou útržkovité a nesmyslné.

Přesto to je dost na to, abych si utvořila obrázek.

„Máš tu vůbec něco, co se dá použít?" křičí na mě Ava z další místnosti.

Teprve až její hlášení o tom, že můj šatník je zcela nepoužitelný, mě donutí dostat se ze stavu přemýšlení, ve kterém jsem již celý den. Aileen a Thobias by měli už být na místě, cítím to, nemusím se ptát nebo se jít podívat.

Tím spíš se mi nechce k nim přibližovat.

Vyškrabu se pomocí veškeré své síly z gauče, kam jsem perfektně zapadla. Ava si stále prohlíží skříň, tentokrát už nekřičí jen si tiše skládá určité kousky tam a jiné onam.

 Pohled na moji výplatní pásku mi řekl, že by bylo fajn si zase zajít někam do práce - jistě, Charles hlídá své ovečky, stále mi posílá peníze, ale já je obratně posílám zpět.

Nechci žít z něčí milosti, ani z Charlesovi.

„A pak, že něco na ten večírek nenajdeš," povytáhnu obočí.

„Znáš to, chce to příliš mnoho hrabání," otočí se na mě a usměje se," nezbývá mi nic jiného, než hrabat a hrabat."

Ignorovala jsem její neustálou péči o to, jak se oblékám. Když naposledy našla šaty, které jsem si koupila čistě z radosti a také proto, že v mé době by to byl geniální kousek - zdvihla nad tím nos, že se to dneska nenosí.

Což je blbost, viděla jsem spoustu lidí takto oblečených.

„Doufám, že to potom zase zahrabeš tam, kde to být má," nedokážu se dívat dlouze na ten nepořádek, který díky ní vznikl.

Holky chtějí jít na večírek ke svým známým, pozvali dokonce mě a Ernieho, což bylo pro nás oba docela nezvyk.

 Ernie okamžitě souhlasil a já musela slíbit, že přijdu, protože Ernie by tam byl určitě sám na ocet.

Náš malý spolubydlící se bojí, aby tam nebyl sám. Když jsem tuhle výmluvu slyšela, i když podle něj je to sakra dobrý důvod, chtěla jsem se smát. Pětadvacetiletý člověk a bojí se, že by si ho někdo na večírku všiml. 

Jsou povinné masky, dokonce doporučené oblečení, když si tohle na sebe kdokoliv vezme, tak nemá nikdo šanci uhádnout, kdo ten naproti němu je.

Ernie se vyhrabal ze svého pokoje, aby se dostal do kuchyně pro další šálek kávy, právě hledá práci a vzhledem k tomu, že se usmívá, tak asi našel to, co si přál.

 Jen na mě tiše mrkne, nalije si kávu do hrnku a zase odplachtí do svého království.

Normální.

Tohle je normální.

„Avo, ten večírek - na jaké téma vlastně je?" vynořil se opět zpoza dveří se šálkem v ruce.

„Superhrdinové," vykřikla nadšeně," ani nevíte, jak dlouho mi trvalo je přesvědčit, že to bude dobré téma. Dokonce přijde Tony Stark!"

Ošila jsem se.

Ernie se začal usmívat jako kdyby něco věděl, což vlastně byla pravda, s tímto pacholkovitým úsměškem se na mě znovu podíval a pozdvihl hrníček.