Upravená -3- Osvobozená (Avengers)

30.kapitola - Jedeme za tebou

Aileen. 

Nemohla jsem, nemohla jsem tomu zabránit. Tohle se nemělo stát, slyšela jsem jen málo z toho, co se stalo a stačilo mi to. Bezmoc. Ano, pokud se mě někdy příště někdo zeptá čeho se bojím, řeknu to na jistotu. Bezmoci. 

Sebrali ji, sebral ji - jedna jediná osoba a Kurt nestihl podat dostatečný výkon. Vím, že Fénix potřebuje svůj čas, když se rozdělil mezi nás, nevím, jak se k němu dostal Kurt...

Proč mě to vůbec zajímá?

Kurt se ani neotočil na patě, neohlédl se, zdali někdo z nich vůbec spí. Pod těmi těžkými víčky jsem si znovu dovolila zaplakat. 

Jak dlouho tohle ještě potrvá? Proč nás Jean vyřadila ze hry? Hlasité sirény se rozezněly budovou a moje hlava praská docela lehce pod návalem tak ničivého zvuku.

Všichni vybíhají ven.

Ještě to částečně cítím.

Thobiasi.

Snažím se k němu promluvit, ale z jeho hlavy nejde víc než výkřik. Když už nemůže křičet reálně, tak jeho vědomí v tom stále pokračuje. Zavalí mě další vlna bezmoci. Ztratila jsem je oba. Oba. Chlad, který mi projel tělem semnou sice otřásl, ale nic víc nedokázal.

Jean to udělala.

Jean s tím musí mít něco společného.

Sirény křičí tak, až slyším pískání v uších. Pochybuji, že by se někdo namáhal přijít sem, pro nás, i kdyby vážně hrozilo nebezpečí. 

Je to tak, lidé myslí především na sebe, nemohu jim to mít za zlé. Je to realita žití, něco uvnitř nás, co se v situacích nebezpečí probouzí... čekala jsem, že něco takového nás dostane na nohy.

Aileen? 

Christie..já, já nevím kde jsem, někam jedeme..

Automaticky se mi otevřely obě oči. Slyším ji, slyším ji docela jasně. Aileen je naživu, zatím s ní nic neudělali - když mi poví, kde je, tak ji najdou. Žaludek se mi smrskl na velikost jedné docela malinkaté rozinky. Kdo je tady telepat? Charles. 

Ten je mi k ničemu.

To bude dobré Aileen.

Snažím se ji utěšit, to je moje povinnost. Rychle, přemýšlej... Bože, ty seš pitomá! Nazlobila se na sebe. Fénix, Fénix je přeci silný telepat, také díky tomu dokáže s Aileen mluvit, musí využít toho, co jí to spojení dalo.

Sebrala sebe samu z toho příšerného bytí v nehybném těle, které se čas od času pohnulo pod silou křeče, které nemohlo utéct. Nebolelo to, dokonce se nestalo ani nic nepříjemného, zkrátka se vypnula jedna její stránka a ona se pro jednou nemusela bát. 

Sebrala jsem veškerou svoji sílu, smířila se s tím, že Fénix existuje a plně jej vpustila jako hostitel do mého těla.

Do tváří se mi nahrnula krev, konečně jsem dokázala pohnout krkem a rukami, protáhla jsem se. I když jsem se chtěla dostat k nim přes schopnosti Fénixe trochu jinak, stejně jsem byla ráda za to, že se něco událo.

Mohu se hýbat.

To je také dobrá cesta.

Aileen jdu pro tebe.

Já vím, já vím...nejsi sama.

Vyhoupla jsem se do sedu, na prvních pár vteřin se mi zatočila hlava, ale ne tak, abych raději spadla znovu do postele.