Když mě hlídá démon

Další den

Ten večer už Sebastian spal v našem domě. Měl pokoj hned vedle toho mého, což mě znervózňovalo. Nenechalo mě to usnout. Stále jsem si v mysli představovala těm jeho až ďábelský úsměv, ty jeho žhnoucí oči. Ale možná to byla jen představivost patnáctileté holky, která se nebavila s ostatními lidmi, kromě jejího nejlepšího přítele, Nathana.

Celou noc jsem se převalovala ze strany na stranu, ale pak jsem Jednoduše vypla z vyčerpání a usnula jsem.

,,Vstávejte, slečno, snídaně je na stole," vzbudil mě mužský Hlas.

Otevřela jsem oči a spatřila jsem tvář Sebastiana nebezpečné Blízko té mé. Lekla jsem se, rukou ho odstrčila pryč a převalila jsem se na druhou stranu postele, kde jsem na něj vyděšeně zírala.

,,Omlouvám se, slečno, že jsem vás vylekal."

,,Tohle už nikdy nedělej...," řekla jsem udýchaně.

,,Spolehněte se," uklonil se.

Vstala jsem z postele, ale hned jak jsem to udělala mi Sebastian začal svlékat tričko.

,,Co to... Kurva děláš!" odstrčila jsem ho.

,,Převlékám vás, slečno," věnoval mi upřímný pohled. ,,A mimochodem. Na dámu se nesluší mluvit takto."

,,Tak neschopná nejsem... Umím se převlíknout sama...," zabručela jsem.

,,Tak to bylo hodně divný...," řekla jsem si pro sebe.

Když jsem se převlékla, šla jsem dolů do jídelny. Cítila jsem vůni něčeho sladkého. Už podle toho jsem usoudila, že to bude dobré. Zrychlila jsem tempo a vběhla do jídelny. Na stole bylo několik talířů a misek. V miskách byly různé druhy ovoce, vločky a v jedné byl jogurt, na talířích toasty a vejce. Dále tam byl čaj na podšálku. Byla to snídaně snad pro 3 lidi.

Otočila jsem se a nevěřícně se podívala na Sebastiana, který se usmíval.

,,To... Ty?" zeptala jsem se.

,,Co bych to byl za služebníka, kdybych to nedokázal," usmál se.

,,D-Děkuji?" zakoktala jsem se a následně se vrhla ke stolu k tomu všemu voňavému a velice dobře vypadajícímu jídlu. Když jsem si dávala první sousto do úst, zadívala jsem se na Sebastiana, který tam jen tak stál a díval se na mě.

,,Ty si nedáš?" zeptala jsem se.

,,Jídlo mnou pro někoho speciálně připravené zásadně nejím," usmál se.

,,Ale já to všechno nesním...,"

,,Já jsem již jedl," řekl.

Mávla jsem rukou a hned jsem se do toho pustila bez použití příboru, který ležel rovnoměrně na čistém ubrousku. Sebastian se usmál.

,,Kde je matka?" zeptala jsem se ho.

,,Již odjela," odpověděl.

Já přestala žvýkat a smutně jsem se podívala do stolu.

,,Poslyš... Proč mluvíš tak... Vznešeně?" zeptala jsem se s plnými ústy a můj pohled se upřel na Sebastianovy rudé oči.

,,Jsem dobrý v dělání své práce... Ale pokud si přejete, mluvit tak přestanu."

Následoval opět ten jeho podivný úsměv, což mě donutilo opět sklopit hlavu k talíři s jídlem.

,,Co hodláte dnes dělat?" zeptal se.

,,Tak... Asi se půjdu ven projít s přítelem," odvětila jsem a otřela si ústa ubrouskem, který ležel po mé pravici.

,,Nemám vás nechávat samotnou," řekl.

,,Nebudu sama... Bude se mnou Nathan přece...," zamumlala jsem.

,,Rozkaz vaší matky zněl, že vás nemám nechávat samotnou. Vaše sídlo je známé, vy také, mohlo by se vám něco stát, někdo vás oloupit, či hůře, zabít," věnoval mi přísný pohled.

,,Tak ty asi budeš těžký oříšek...," řekla jsem si pro sebe.

,,Jsem jen pekelně dobrý komorník," usmál se, až mi po těle vyrašila husí kůže.

,,Ve dvě hodiny mám sraz s Nathanem...," zabručela jsem.

,,Já jsem připravený."

,,Nenenene.... Ty nikam nejdeš...," vstala jsem.

,,Dostal jsem za úkol vás nespustit z očí,"

,,Dojedla jste, slečno?" zeptal se zdvořile.

,,Jo...," oodfrkla jsem a mířila do koupelny.

Když jsem si dala rychlou sprchu, hodila jsem přes sebe ručník, na hlavu turban a šla jsem se obléknout do svého pokoje.

Přemýšlela jsem, jak se nepozorovaně dostat přes Sebastiana k Nathanovi, aniž by to viděl. Náhle se ozvalo zaklepání.

,,Slečno?"

,,No?"

,,Chcete s něčím pomoci?"