Když mě hlídá démon

(Ne tak) ticho před bouří

Umyla jsem se, vylezla z vany, vzala si svůj huňatý župan a chtěla jít za Sebastianem, ale zjistila jsem, že není nikde v domě. Zmátlo mě to. Prohledala jsem celé dolní i horní patro, dokonce jsem se odhodlala projít i zahradu. Měla jsem v sobě tolik nevyřčených otázek a frustrovalo mě, že je mohu položit leda tak posekané trávě. Napadlo mě, že má zase nějaké sezení, či společensko-politickou akci, ale to většinou bývá ráno a ne v osm hodin večerních.

Znovu jsem tedy vstoupila za práh mého domu a povzdechla jsem si. Přemýšlela jsem nad tím, jak mohu být ještě naživu, když je Sebastian neustále pryč. Šla jsem směrem do mé jídelny, kde jsem si sáhla do lednice pro tvarohovou tyčinku, sedla si na židli a tupě zírala do zdi- snad jsem čekala na jeho zázračné zjevení. 

,,Jistě mě teď hledá," ozval se hlas vycházející z vchodových dveří, ke kterým jsem byla otočená zády.

Vždy jsem k nim otočená zády. Taková zásadní a nebezpečná chyba.

Otočila jsem hlavu, abych spatřila Claudeho v tom jeho formálním oblečku s vyzývavým úšklebkem na tváři. Opíral se levou stranou těla o futra a pravou rukou přidržoval dveře. Nevypadal, jako by hodlal jíti dál. Mlčky tam stál a čekal. Já mezitím přežvykovala mou tvarohovou tyčinku a naprosto nezaujatým pohledem pozorovala jeho pohupování.

Spolkla jsem sousto.

,,Co jsi provedl mé matce?" zeptala jsem se.

,,Nikdy jsi nevypadala, jako by tě její osudy zajímaly... Spíše než lítost tě pohání morálka... Že?" řekl a konečně udělal první krok vpřed, směrem ku mně.

,,Nikdy se o mě nestarala. Její kariéra jí byla bližší," řekla jsem monotónně a snědla poslední sousto tyčinky.

,,Nikdy dítě nechtěla... Když tě čekala, byl to pro ní šok."

,,Jestli mi řekneš, že jsi můj fotr, půjdu se zastřelit," nadlehčila jsem situaci, ale v hloubi mně jsem měla nepříjemný pocit- co kdyby.

Claude se zasmál. Díky Bohu. 

,,Ale milovala tě, vážně ano...  Nebyla to sice ideální matka, ideální žena, ale tebe měla ráda."

Odmlčeli jsme se.

,,Politik bys měl být ty... Vždy odpovíš na otázku, ale ne na tu, na jakou se tě lidé ptají," řekla jsem mu a šla vyhodit obal od tyčinky, kterou jsem dojedla.

,,Se Sebastianem jsme měli vždy neshody. Vážně ho naštvalo, když ho tvá matka odmítla kvůli MNĚ," pousmál se. ,,Já jí to neopětoval a teď je na mě Sebby zasednutý jako maniak. Bojím se, že to skončí smrtí jednoho z nás..." podíval se na mě a skousl si ret.

Jistě myslel na to, jak mě naposledy zneuctí. 

,,Já od toho dávám ruce pryč," odbyla jsem ho.

Claude se o krok přiblížil, ale já nechtěla projevovat žádné známky emocí. Byla jsem manipulována jak z jedné, tak z druhé strany. Nevěděla jsem, co je správné.

,,Proč mě za tebou poslal se znamením na krku? Proč tě nešel zabít sám?" zeptala jsem se a on sklopil pohled.

,,Nevím, jestli jsou mé dedukce správné, a nechci tě nijak ran-" přirazila jsem ho vší silou ke zdi, což moc velká síla nebyla, ale udělalo to ten správný zvuk.

,,Mluv, roháči," řekla jsem chladně, když jsem ho oběma rukama držela za košili.

,,Nebudu nic tajit, docela mě to vzrušilo," řekl a já se od něj následovně odtrhla.

,,Myslím, že mu ji připomínáš a chtěl, aby ses už nikdy nevrátila," odpověděl téměř okamžitě potom, co jsem se pustila jeho košile. 

,,Prosím, pojď ke mně ještě blíž," vybízel mě, ale já se dožadovala víc odpovědí.

,,Proč mi styk s tebou dnes vyloženě zakázal?" 

,,Styk?" nadzvedl jedno obočí a usmál se. ,,Nebudu tě už provokovat... Možná si uvědomil, že tvou smrt si jeho drahá polovička přála opravdu ze všeho nejméně, nebo ho zastavila otcovská láska, kterou si k tobě během těch X let vytvořil," tohle mi možná stačilo.

Šla jsem k němu blíž a podívala jsem se do jeho baziliščích očí. Chytila jsem ho za jeho stuhu, kterou měl kolem krku a přitáhla si ho více k sobě. Jeho zmatení ho činilo vcelku krotkým.

,,Měl bys začít nosit motýlka," pošeptala jsem mu do ucha.

Chytl mě za tváře a přirazil si mě ke svým rtům. Jeho ruce rychle změnily polohu a sjely mi na boky, které si důkladně mapoval. Stále jsem měla župan, pod kterým ale nic dalšího nebylo. Zatáhl mi za mašli, která držela huňatou pokrývku těla v jednom celku a župan se rozevřel.

,,Asi bys měl přidat, než si tě najde tvá smrt," usmála jsem se.

,,Za tohle se vyplatí bojovat...,"vzal mě za stehna a vyzdvihl mě, přičemž mě líbal. ,,Nic nevysvětluj, vím, kde máš pokoj," mrkl na mě.