Když mě hlídá démon

Nečekaný zachránce

,,Uvolni-" přerušilo ho intenzivní řinčení řetězů motorové pily, které se ozývalo odněkud z korun stromů. 

Věděla jsem přesně, co to je za nástroj, jelikož jsem les navštěvovala často a dřevo se potřebuje vždy. Claude se okamžitě zvedl a nechal mě ležet v trávě mezitím, co se snažil zmapovat situaci. Já se vyděšeně rozhlížela okolo sebe a hlavně nad sebe. Hluk byl čím dál hlasitější, což znamenalo, že maniak s motorovkou se nebezpečně rychle přibližuje. Chtěla jsem od toho sexuálního devianta utéci, ale mohlo se klidně stát, že by mě maniak zastihl a rozčtvrtil.

Hluk náhle ustal. 

Upřímně bych byla radši, kdyby to drnčení pokračovalo, to ticho mě dohánělo k šílenství. Jediné, co jsem mohla slyšet bylo praskání malých tenkých větviček. Já se pomalu odsouvala ke křoví za mnou, do kterého jsem se namáčkla doufajíc, že mne nikdo nepostřehne. Náhle má ústa přikryla čísi ruka a ozval se smyslný šepot, který mi nakázal, ať jsem zticha. Zavál lehounký větřík, ale stačilo to k tomu, abych spatřila vlající dlouhé červené vlasy.

Pustil mě, já byla samozřejmě zticha a čekala jsem, co přijde dál. Motorová pila se opět spustila a já viděla Grella, jak z blízkého stromu (Netušila jsem, jak se tam za tak malou chvíli dostal.) skáče na záda Claudovi a máchá mu před obličejem jeho smrtonosným nástrojem... Tou pilou samozřejmě...

Claude nebyl žádný neschopný idiot- byl vlastně něco jako Sebastian, perverzní Sebastian. Na hrozbu reagoval mrštně a vyhýbal se každému smrtelnému záseku pilou, kterou mu Grell zasadil. Já tam nehybně seděla, ani jsem nedýchala, abych nepřišla ani o jedinou sekundu toho napínavého boje, na kterém ,,záležela má budoucnost" v tom směru, zda budu žárlivostí usmrcena Grellem, nebo chtíčem znásilněna Claudem. Samozřejmě, že jsem mohla utéct... Také, že jsem to po chvilce udělala. Zvedla jsem mou zadnici a běžela pryč, co mi síly stačily. Byla jsem asi v polovině cesty domů, a to už mi síly nestačily. Lehla jsem si do listí a snažila jsem se popadnout dech.

Náhle jsem uslyšela něčí kroky, ale byla jsem příliš unavená, abych se ujistila, že to není další vraždící maniak. Nakonec mi to nedalo a hlavu jsem zvedla. Několik metrů ode mě si to ke mně kráčel Grell s motorovou pilou kompletně pokrytou krví a orgány. To mi zvedlo žaludek a já měla co dělat, abych ten obsah z něj nevyklopila. Okamžitě jsem se zvedla a couvala nepřerušující oční kontakt s červeným nebezpečným homosexuálem.

,,Stůj! Nebudu tě zase někde nahánět!" okřikl mě zrychlujíce tempo.

Jak zrychlil, já zrychlila také, jelikož jsem se nechtěla stát součástí jeho sbírky orgánů na řetězu.

,,Do prdele, já ti neublížím!" zařval a rozběhl se ke mně.

Pokud vám někdo řekne, že vám neublíží, je to hezké. Máte pocit, že vám skutečně nic neudělá. Ale pokud vám to řekne někdo, kdo se vás několikrát snažil zabít, má v ruce motorovou pilu, se kterou už někoho rozřezal, a rozeběhne se za vámi, máte co dělat, abyste neomdleli.

,,POSLAL MĚ SEBASTIAN!" konečně věta, která nezněla úplně mimo. Až ta mě donutila se zastavit.

Stála jsem tam jako solný sloup a stále nepřerušovala oční kontakt. Konečně už stál přímo u mě a já cítila ten zápach smrti a krve.

,,Co se tam stalo?" zeptala jsem se ustaraně.

,,Přeřízl jsem ho," odpověděl, ale záhy se začervenal a usmál se. ,,pilou," dořekl a zahihňal se. ,,Chudáček, nevypadal vůbec špatně. Dal bych si ho jako zákusek před Sebbym." 

,,On je mrtvý?" hrklo ve mně.

,,Samozřejmě, že ne... Je to špinavý démon, ty nemůžeš jen tak zabít... Copak? Ty ho máš ráda, nebo co?" zašklebil se a šťouchl do mě.

,,Nezdál se být zlý... Jen je to trochu sexuální deviant," přešlapovala jsem nervózně.

Přemýšlela jsem nad tím, jaký k tomu idiotovi vlastně mám vztah. Přitahoval mě, vypadal dobře, to jsem neměla problém přiznat... Ale co se týče vnitřních citů, nedokázala jsem říci, zda ho mám ráda, nebo se mi hnusí.

,,Božínku, tobě se líbí," začal se křenit a pošťuchovat mě ještě více.. ,,Víte o tom, že vy ženy jste vážně nevyzpytatelné a... podivné."

Hihňal se a otíral si svou vražednou zbraň. Čistil to velmi důkladně, až kompulzivně. Nemohla jsem si pomoci a místo pily jsem si představila Sebastiana. Pobaveně jsem se uchechtla, ale naštěstí nic nezaznamenal.

,,Jen se o mě zajímal víc než Sebastian...," snažila jsem se potlačit svůj stydlivý červenající se výraz.

,,Tím, že tě zavede do lesa, kde tě chce znásilnit?" věnoval mi zmatený výraz s humorným nádechem.

,,Ne, chci tím říc-" ,,Je to manipulativní hajzl, který chce, aby sis myslela, co si teď myslíš. Nevěř mu nic, drž se od něj dál a hlavně vyžeň z hlavy všechny ty-" uchechtl se. ,,myšlenky na něco pozitivního v tom grázlovi," poplácal mě po hlavě, jako bych byla Pluto a šli jsme směrem domů.

,,Proč chceš ty Sebastiana, když je to také pekelný grázl?" zeptala jsem se ho.

,,Mezi ním a Claudem je značný rozdíl... Claude působí jako něco naprosto dokonalého, ale jeho vnitřek je shnilý. Sebastian působí zle a lhostejně, ale uvnitř je sladký jako karamel," řekl s rozplývajícím se tónem.

Moc dobře jsem věděla, že právě myslí na to, že by tak vážně chutnal a on si ho mohl oblízat jako cukrkandl.

,,Nemají všichni démoni být shnilí?" ptala jsem se.

,,On je nemá rád. Nemá rád cokoli spjato s ďábelskou mocí."

,,Ale sbírá duše jako maniak!" namítala jsem.

,,To protože nemá rád ani většinu lidí," uchechtl se. ,,Povím ti něco, co bych neměl a za co by mi Sebastian udělal to samé, co jsem udělal Claudovi..." řekl mi tiše a naklonil se ke mně. 

Cestou domů mi povídal příběh o Sebastianovi a mé matce- jak se potkali a jak spolu poté soužili. Když jí bylo 25 let a dala se na politickou cestu, potkala Sebastiana, který byl nevýznamný, dá se říci, úředníček v celé hierarchii významných i méně významných politiků. Ve 27 letech byla těhotná a čekala mě. Co mě vyděsilo, tak jsem žádného bratra vlastně nebyla. Neodstěhoval se do Irska, neexistoval. Ten bratr byl Sebastian, tedy vlastně nebyl to bratr, byla to chůva. Jak jsem si ho nemohla pamatovat? Všechny ty věci, které mi po něm zbyly byly Sebastianovy stejně tak jako pokoj, ve kterém dříve žil.

Upadla jsem. Bylo toho na mě moc. Grell mi dal malou pauzu.

Když matka pracovala na své kariéře, Sebastian mě hlídal a prakticky vychovával. I přesto, že matka a on spolu měli dokonale harmonický přátelský vztah, nikdy mezi nimi neproběhlo nic milostného. Byla moc zlomená z toho, že ji můj otec opustil a ona přísahala, že muže už nikdy ani nepolíbí. Už několikrát málem přišla o život, když ji napadla nájemná skupinka vrahů nebo když ji pod vozidlo připevnili bombu. Sebastian jí udělal laskavost, vzal si její duši a umístil ji do experimentální sekce hluboko v podsvětí, kde může v klidu dožít s úplnou rodinou, kterou vždy chtěla. Až dožije, její duše bude opět volná a Sebastianova smlouva vzplane.

Z toho vyprávění mi vytryskly slzy.

,,Sebby jde po stopách tvé matky, dle něj velmi výjimečné ženy..."