Když mě hlídá démon

Šofér

,,Jo, a abych nezapomněl...," podal mi vytrženou stránku z městského plátku.

Chvíli jsem si to zmateně prohlížela. Bylo to snad podruhé, co jsem v ruce držela papírové noviny. Očima jsem jezdila po nápisech, až jsem zpozorovala tučně vytištěný, velkými písmeny psaný, nadpis, že do krajského zastupitelstva byl zvolen nový člen, níže v článku bylo jméno mého komorníka.

,,Jak jsi to ksakru udělal?" nechápavě jsem se mu zadívala do obličeje a noviny položila vedle mě.

,,Jsem pekelně dobrý komorník," odvětil mi nostalgicky.

Teď jsem alespoň věděla, co ta metaforou pokrytá věta znamená. Měl to chlapec vychytané.

,,Víš vůbec, co to obnáší?" ptala jsem se ho.

Lehkomyslně zakýval hlavou a zdálo se, že o to  nejeví žádný větší zájem.

,,Proč bys chtěl dělat něco takového?"

V tento moment se uchechtl.

,,Politika, politici, ti zkorumpovaní červi toužící po slávě a penězích... Jak jinak bych se k nim dostal tak blízko," zdál se naprosto vzrušený, ale nechtěla jsem na to myslet.

,,Jsou to jen lidé, nemůžeš krást jejich duše v tak velkém měřítku..." pohled mi klesl k zemi.

,,Nekradu," vytáhl z kapsy kus úředního papíru. ,,smlouvám."

Já se cítila špatně za veškeré ty ztracené duše, které se ztratí ještě více, i když to jsou většinou vážně jen pijavice, věčnou trýzeň by si za to asi nezasloužili. 

Sebastian ke mně přistoupil, dal mi ruku na rameno a říkal, že já se ničeho bát nemusím, budu chráněna i za jeho nepřítomnosti, ale kým, to už neřekl.

,,Musíš si ale dávat pozor také ty sama... Jsi jediná, která ví, co byla Margaret Collinsová zač. Jsi jediná nedokonalost v téměř perfektní lži. Kdyby ses vyjádřila, mohlo by to zničit velké věci."

,,Co... Co se o mé matce říká a není to pravda?" Byla jsem zmatená.

,,Prostě prozatím mlč, dobře?"

Kývla jsem.

Objal mě. Bylo to zvláštní. Nikdy předtím to neudělal, vlastně se mě skoro nikdy ani fyzicky nedotkl. Poté mi odhrnul vlasy z pravé strany krku a kontroloval znamení. Jeho povzdech prozradil, že značka tam stále je a nehodlá zmizet. Sahal na ni, projížděl po ni prsty, mačkal to, jakoby doufal, že po drobné masáži se to "uzdraví" a zmizí. Naštvaně se zašklebil.

,,Zbav se toho," přikázal mi s přísným tónem i výrazem.

,,Cože? Já?" pobaveně jsem se uchechtla a upřela na něj pohled, který říkal, jestli nespadl z višně.

,,Ano, je to tvá chyba... Do půlnoci, ať to tam není," řekl a otočil se směrem ke dveřím.

,,A jako dáš mi nějaký návod třeba?" zeptala jsem se ho sarkasticky.

,,Žádný není," řekl a odešel z místnosti.

Já se naštvaně natáhla na postel a se zamračeným výrazem civěla do stropu, jako by se měl objevit můj anděl strážný, který by mi poradil či rovnou znamení vypálil. Žádný ale nepřiletí. Jsem přece spřažená s démonem. A Ash je mrtvý.

,,Využij alespoň té šílenosti, co máš na krku! Je to jediné spojení mezi ním a tebou!" ozvalo se zezdola a zabouchly se vchodové dveře. Pravděpodobně šel na schůzi... Náš velký politik.