Když mě hlídá démon

Nový vychovatel

Zrovna jsem o letních prázdninách seděla u mého počítače a projížděla novinky ze světa, když mě najednou matka zavolala neobvyklým tónem dolů. Byl moc přeslazený a milý, než jak na mě volala obvykle. Musela to být past na to, abych s ní šla něco zařídit, nebo dokonce za Ni něco zařídit, nebo tam zkrátka měla nějakou důležitou návštěvu. Tak či onak se mi dolů vůbec nechtělo, takže jsem její rozkaz ignorovala a dělala, že neslyším, jak to obvykle dělávám.

,,Karo Collinsová, dolů!" zakřičela, až mi z toho ztuhla krev v žilách.

Rozhodla jsem se tedy uposlechnout její rozkazy, než by mě a zároveň naší návštěvu, či nástrahu sežrala vzteky.

,,Už jdu!" zabručela jsem a mířila do schodech dolů.

Zarazila jsem se na schodech, když jsem uviděla neznámého muže v černém. Začala jsem opět couvat po schodech nahoru, protože jsem si myslela, že to je její milenec. A co si budeme nalhávat, ona si vždycky vybírala hodně divná individua o několik desítek let mladší než ona.

,,Karo, já tě vidím," zkřížila ruce matka a navázala se mnou oční kontakt.

Já si tiše zanadávala a pak pokračovala v chůzi dolů do haly, kde stála matka spolu se záhadným cizincem.

,,Brý den," pozdravila jsem otráveně a onen podivín se uklonil.

,,Trochu slušnosti, ne?" pokárala mě matka.

,,Pardon" zamumlala jsem.

,,Tohle je tvůj opatrovatel... Něco jako chůva...," usmála se. ,,Bude se o tebe starat, když budu pryč."

,,Je mi patnáct!" naštvala jsem se.

Vždycky se ke mně chovala a zacházela se mnou jako s malým dítětem, což mě iritovalo. Nemohla jsem dělat snad nic, co by dělali moji vrstevníci.

,,Paní Collinsová se o vás jednoduše bojí. Takhle mladá slečna by neměla být bez dozoru," usmál se podivín.

Já se na něj znechuceně podívala. Na ten jeho prazvláštní úsměv. Nezdál se být falešný, ale nebyl ani něco, na co by se rádo koukalo.

,,Jmenuje se Sebastian Michaelis a jeho hodnocení jako vychovatel je výborné," opět se usmála.

,,Takže to není žádný tvůj frajeris?" nadzvedla jsem jedno obočí.

,,Kdepak!" podívala se na mě, jako by mě chtěla praštit a já si neodpustila si uchechtnout. ,,Vybírala jsem podle toho, aby se líbil tobě!" zasmála se.

Já se začervenala a podívala se na Sebastiana, který se usmíval. Zahanbená jsem se opět podívala na svou matku a dělala, že se nic nestalo.

,,Ty zase někam jedeš?" smutné jsem se zadívala do matčiných očí.

,,Na pár týdnů do Španělska," řekla.

Já si povzdechla a věnovala Sebastianovi nenávistný pohled. Matka se v ten moment otočila, aby ho provedla po domě, ale v ten moment, když se nedívala mi Sebastian daroval pohled, ze kterého mě zamrazilo. Jeho úsměv byl stejně podivný jako předtím, ale už jeho očí vyzařovalo něco více, než radost z nové práce a zdvořilost. Jeho oči byly hnědé, až rudé. Spíše tedy rudé, takovou barvu jsem v životě neviděla. Něco se mi na něm prostě nezdálo, ale nechtěla jsem být za nevychovaného fracka, kdybych řekla, že tu s takovým divným člověkem nehodlám pobývat pod jednou střechou.

Byla to spíš taková vila než dům, takže provázení trvalo déle, než bych očekávala. Chodila jsem s nimi a dívala se na Sebastiana. Ten chlap mě upřímně děsil. Bylo mu něco okolo dvaceti, metr devadesát, sako, delší rovné černé vlasy. Vypadal přesně jako z nějakého historického románu. I to oblečení by souhlasilo. Ale má matka byla moc perfekcionalista. Dokonce ani mého nejlepšího přítele, Nathana, nechtěla moc pouštět dovnitř. Vybírala si jen ty "hvězdy" ve svém oboru a bylo jí jedno, kolik zaplatí.

Potom, co mu vše ukázala jsem se jí zeptala, kdy odjíždí. Překvapilo mě, že už zítra, protože mi nic neřekla, ale můj údiv jsem si nechala pro sebe. Chovala se vážně zvláštně, dokonce se i rozbrečela, což nikdy předtím nedělala. Navíc Španělsko od Anglie není tak daleko, jako třeba Austrálie, kde byla minule. Několikrát mě objala, políbila, a její chování bylo vážně podivné, až děsivé.