Když mě hlídá démon

Nová image

Podala jsem mu bývalé bratrovy věci. Černé tričko, koženou vestu, černé kalhoty s páskem plus nějaké ty doplňky. Až jsem se divila, co jsem všechno vyhrabala z té jeho nepřehledné černé hromady ve skříni.

Vzal si to do rukou a stále se na mě nechápavě díval.

,,Půjdu za dveře, řekni mi, až se převlékneš," usmála jsem se a šla směrem ke dveřím.

,,Slečno, ale... Toto oblečení nosím pracovně již řadu let a-" ,,Neodmlouvej a svlíkej se," řekla jsem má poslední slova, než jsem za sebou zabouchla dveře.

Snad ani ne za minutu mě zavolal do místnosti, a tak jsem vešla. Vážně byl už oděn, podivila jsem se, jaký to je rychlík, ale jakmile se na mě otočil, spadla mi čelist, ani jsem se neobtěžovala můj údiv zakrýt, když jsem se dívala na tu goth dokonalost přede mnou.

,,Jak vypadám?" usmál se.

,,E-Eh... Na chodbě máme zrcadlo," otočila jsem se a vedla jsem ho k zrcadlu.

On se na sebe chvíli díval a pak se podíval na mě.

,,Jste spokojená, slečno?" zeptal se.

Jeho černé vlasy k tomu outfitu dokonale ladily. Jeho údajné tetování už mi nepřipadalo tak zvláštní stejně jako jeho černé nehty. Všechno k sobě tak dokonale sedělo. Jediné, co k sobě nešlo byla jeho povaha, nebo možná ta jeho laskavost a zdvořilost, poslušnost, až tedy na tu neslýchanou drzost, byly jen přetvářky. Všechno to totiž tak dokonale sedělo, že jeho světlé stránky nemohly být pravé. Ty jeho rudé oči, které plály jak ty největší ohniska se na mě upíraly, jeho rty, do kterých by se každý chtěl něžně zakousnout.

,,Slečno?!" zacloumal se mnou.

,,Oooh, muj Bože... Jsem tady!" vyrušil mě z mého transu a já zpanikařila.

,,Děje se něco?" zeptal se.

,,Né! Vůbec nic!" nahodila jsem nervózní úsměv.

,,Chcete sklenici vody?" zeptal se.

Zakývala jsem hlavou a on okamžitě šel splnit svůj úkol. Já si sedla na podlahu a přemýšlela jsem o tom všem.

,,Karo... Je o 12 let starší než ty proboha, seber se," říkala jsem si sama pro sebe.

,,Říkala jste něco, slečno?" ozvalo se z kuchyně.

Jak to mohl slyšet?  Byl ve vedlejší místnosti a já jsem skoro šeptala. Má vážně výborný sluch, nebo vážně není to, co si všichni myslíme. 

,,Nic," odpověděla jsem.

Po chvíli mi donesl tu slíbenou sklenici vody a já se napila a i trochu uklidnila.

,,Může dnes tvůj přítel přijít?" zeptala jsem se ho.

,,Vážně to chcete?" povzdechl si.

,,Jistě," kývla jsem.

Sebastian se zdál docela přemluvený, a tak jsme šli z domu po mé velké zahradě.

,,Sedněte si do altánku, hned budu zpět," řekl.

Já uposlechla a mířila jsem do altánku, kde jsem si sedla do křesla a přemýšlela, jakého podivína přitáhne. Celkem jsem se divila, že to bude už dnes, protože se nedomlouvali. Možná bydlel poblíž a teď pro něj jen došel. Neměnilo to nic na tom, že jsem byla zvědavá, koho přivede.

,,Slečno," ozvalo se za mnou.

Otočila jsem se a spatřila Sebastiana s dalším mužem. Byl to jistě ten podivín. Vypadal podivně dobře. Byl oděn v bílé košili, přes kterou měl černou vestu, k tomu měl normálně černé kalhoty. Za ním vlál jeho červený kabát. Co na něm bylo nejzvláštnější a zároveň i docela atraktivní byly jeho dlouhé rudé vlasy. Měl červené brýle a zelené oči. Rozhodně normálně nevypadal, ale nevypadal nesympaticky. 

,,Ahoj," pozdravil docela stydlivě. 

Jeho hlas byl ale vskutku roztomilý. Možná jsem si začala uvědomovat, proč se s ním Sebastian nechtěl stýkat. Nevypadal totiž jako někdo, kdo by byl heterosexuální. Nad tou myšlenkou jsem se musela pousmát.