Když mě hlídá démon

Homosexuální stalker?

,Ááááááááá," ozvalo se za oknem a v mžiku oka v místnosti stála již známá osoba s červenými vlasy.

Rozbil mi okno.

,,Sebastiane! Jak jsi mi to mohl udělat?!" ječel a dožadoval se Sebastianovy pozornosti.

Sebastian se mnou navázal dlouhý oční kontakt s velmi frustrovaným výrazem. Ten můj byl plný teroru jak z mého znamení, tak z dalšího homosexuálního vetřelce.

,,Co tu ten teplouš dělá?" zeptala jsem se Sebastiana.

,,Odsuzuješ ho, protože se s ním nemůžeš vykousnout?" odvětil mi nerudně.

Překřížila jsem ruce na prsou a zle jsem se na něj podívala.

,,I přes fakt, že Sebastian je ten nejúžasnější úkaz na této planetě, nejsem homosexuál. Dokážu ocenit i dívky," řekl rozplývaje se nad Sebastianovou figurou, která se napřahovala svícnem. ,,Ale tobě pořád nemohu přijít na kloub," zašklebil se a já měla co dělat, abych potlačila své sadistické potřeby.

Sebastian se uchechtl, ale jakmile se setkal s mým pohledem, úsměv mu spadl. Přetáhl Grella svícnem po hlavě a ten se skácel k zemi.

,,Tak co tu dělá...," zeptala jsem se dunivým mumlavým tónem.

,,Pravidelně okolo osmé hodiny stojí za jedním z našich oken a dívá se na mě."

Řekl by to, jako by to byla běžná věc, která by sloužila k zahnání nudy stejně tak jako zpěv či kreslení. 

,,Stalking není normální, Sebastiane. Proč ti to nevadí?"

,,Neřekl jsem, že mi to nevadí," odvětil mi a kopl do Grella, který ležel na zemi a zasněně se díval do stropu.

Chvilku do něj ještě kopal, aby zahnal nečisté homoerotické myšlenky z jeho červené hlavy, ale zdálo se, že to nemá žádný efekt. Sebastian tedy popadl můj šatník, který měl něco přes 100 kilo vzhledem k oblečení, které v něm bylo uchováno, a hodil ho po Grellovi, jako by to navážilo vůbec nic.

,,To bylo moje oblečeni...," povzdechla jsem si. ,,Proč ho prostě nevykopneš ven?" zeptala jsem se ho.

,,Pomůže se mi dostat na vrchol," řekl mi.

,,Právě jsi na něj hodil stokilový šatník."

,,Máš pravdu. pomůže mi zítra. Dobrou noc, slečno," řekl a odešel z místnosti.

Já se dívala na nepořádek z rozlámaných trámů, třísek, hřebíků a rozházeného oblečení, pod nímž byla kreatura, která mi bez patřičného oprávnění vnikla do domu znásilnit mi komorníka. Zívla jsem a lehla si do postele, ve které jsem během okamžiku usnula. 

Vzbudil mě divný pocit, že se na mě někdo dívá. Chtěla jsem rozsvítit lampičku, ale pak jsem si uvědomila, že mi ji Sebastian rozbil stejně jako svícen a můj šatník. Musela jsem tedy počkat, až se mé oči rozkoukají po tmě, aby mě přivítal nehezký obraz Grella, který na mě cenil své tesáky. Poskočila jsem dozadu, až jsem se praštila hlavou o zeď.

,,Co máš s mým miláčkem?" ptal se velmi nepříjemným a nebezpečným tónem.

,,V-Vůbec nic," odvětila jsem pravdivě, ale on mi stejně nevěřil.

,,Lžeš mi, ženštino, vy máte tendenci lhát!"

,,SEBASTIA-" přitlačil mi ruku na má ústa, abych byla zticha. Z pod ní se ozývaly jen tlumené zvuky.

Do místnosti vzápětí vběhl Sebastian a Grella ze mě skopl. Následně ho vzal za vlasy a odtáhl ho bůhvíkam, každopádně už se celou noc neobjevil a já tak mohla v klidu spát. Byla jsem tak vyčerpaná, že mě nenechaly vzhůru ani myšlenky na nebezpečí.

Ráno mě vzbudily Sebastianovy kroky blížící se do mého pokoje.

,,Slečno, sehnal jsem vám nové oblečení," řekl a já si mezitím třela oči.

,,Mohl jsi to prostě přebrat z těch třísek...," řekla jsem a podívala jsem se na místo, kde včera ležela hromada dřevotřísky. 

,,KDE TO JE."

,,Spálil jsem to," odvětil mi.

,,PROČ JSI SPÁLIL MÉ OBLEČENÍ, SEBASTIANE?" 

Nic mi neříkal a hodil po mně jednu z tašek, které měl u sebe. Já se do ní unaveně podívala a vytáhla něco opravdu děsivého.

,,Sebastiane, to je korzet, to nemůžu nosit ven... Navíc to potřebuje důkladné prozkoušení, jestli mi to vůbec bude přes boky a prsa, jak jsi sakra věděl, jakou mám velikost?"

Najednou jsem si všimla krejčovského metru, který ležel vedle mého polštáře.

,,To snad ne...," povzdechla jsem si.

Sebastian pokrčil rameny a pokynul, abych se dívala dál.

,,Podvazky a punčochy? Sebastiane! Proč mi kupuješ takové věci! To se nosí do postele, ne ven!" vyjela jsem po něm.

,,Co si pamatuji, tak dříve to bylo hodně populární."

,,Kolik že ti je?" zeptala jsem se a položila hlavu do dlaně.

,,Od minulého století jsem to přestal počítat," zamyslel se.

Zakývala jsem hlavou a konečně jsem chápala, oč tu běží. Díky tomuto faktu jsem se bála otevřít zbývajících 5 tašek, které měl u sebe. On se následně otočil a se všemi taškami šel pryč.

,,Kam to jdeš?" zeptala jsem se ho.

,,Jdu to spálit, slečno." odvětil mi.

,,Ne, vrať se, chci to vidět všechno," řekla jsem a on snad poprvé udělal, oč jsem ho žádala.

,,Ale jestli tam uvidím bič, tak tě přivážu k psí boudě," zasmála jsem se.

Prohrabala jsem další tašku, kde byly klasické džíny a mikina. 

,,Sebastiane...," došlo mi, že si ze mě jen střílel.

,,Ano, udělal jsem si z tebe legraci, slečno, snad mě za to neztrestáte," usmál se. ,,Chceš, abych první tašku vrátil?"

Z úsměvu se mi vytvořil perverzní úšklebek. ,,Není třeba..."