Když mě hlídá démon

,,Už to není hra"

Nathan se na mě podíval jako by měl každou sekundu omdlít ale zároveň měl jeho pohled ironický nádech.

,,Právě jsme viděli okřídlenýho chlapa, kterej mi silou mysli vystřelil zbraň z ruky a nakonec zmizel někde v podělaný atmosféře... Jsem naprosto v pořádku!" 

To co řekl by dávalo smysl.

,,Řekni si, že existuje cosi mezi nebem a zemí... Bude to lepší, než se tím zatěžovat."

,,Jak můžeš být tak klidná?" zeptal se mě.

Já sama to nevěděla. Možná za to mohla má povaha dobrodruha věřící na paranormální věci. Možná za to mohl můj vychovatel, který mohl být potencionální vrah čekaje na vhodnou chvíli mého zabití. Bylo tu moc faktorů, které by vysvětlovaly mou klidnost, nebo spíše zvyklost.

,,Dáš si něco k jídlu?" zeptala jsem se ho a rozhlédla se kolem sebe, abych určila správný směr do města.

,,Děláš si ze mě prdel? Tobě je to fakt-" Nathan si povzdechl a zjevně si uvědomil, že tato debata nemá smysl.

Ve městě jsme si dali pizzu a dále se o tom incidentu nebavili. Hodlala jsem se o tom bavit pouze s jediným člověkem a to byl Sebastian, jelikož byl první a také poslední podezřelý, kdo za to všechno může.

,,Sebastiane!" okřikla jsem ho, když jsem vstoupila do obývacího pokoje, kde si zrovna dával šálek čaje.

Sebastian se s kontrastním klidem v jeho planoucích očí otočil a podíval se na mě.

,,Ano, slečno?" otázal se s přidrzlým podtónem.

,,Právě jsem se procházela s přítelem venku a přepadl nás okřídlenej chlap, kterej tě prokazatelně znal"" chrlila jsem ze sebe, jako by mi scházela poslední minuta života a já si tu zlost prostě musela vybít.

,,Nemáte úžeh? Venku je docela teplo," zeptal se, jako by si myslel, že blouzním. Byla to čistá provokace, ale to by nebyl Sebastian, kdyby tu otázku nepoložil.

Já se na něj zle podívala.

,,S největší pravděpodobností to byl Ash, největší grázl v širokém okolí," řekl.

,,Ale... Není to anděl, nebo něco takovýho?" nechápala jsem.

,,Snad nevěříte na takové věci, slečno."

Sebastian už nic víc neříkal, jen si usrkl svého čaje a věnoval se zase sám sobě. 

,,Půjdu si lehnout...," řekla jsem zmateně a mířila do svého pokoje v horním patře.

Lehla jsem si do postele a hleděla do stropu. V hlavě jsem si přehrávala vše, co se stalo plus chování Sebastiana které bylo více než podezřelé. Samozřejmě, že mi něco tají, to už vím od začátku. Ale zdá se být ještě tajemnější, než jsem si myslela.

Snad na to nevěřím? Samozřejmě, že jsem na to NEVĚŘILA... Ale co máte dělat, když se před vámi, přímo před vašima očima, zjeví jakási biblická postava, o které jistě víte, že je skutečná. Nebyly to žádné bludy, nejsem blázen. Nikdo si ze mě nemohl vystřelit. Byly to prostě čáry a kreatura, která nebyla člověk.

Najednou se otevřely dveře a já se trochu lekla. Stál v nich Sebastian a svým pohledem se ptal, jestli může dál.

,,Co je?" zeptala jsem se ho.

On se vplížil do místnosti jako kočka a zavřel za sebou dveře.

,,Začnou se dít divnější věci. A hlavně horší," řekl a podíval se na mě se seriózním výrazem.

,,Co? Co se sakra děje?" posadila jsem se.

Sebastian si povzdechl.

,,Už to není hra," řekl a jeho oči zazářily. Nebyla to jen hra světla, jak jsem si vždy myslela. Opravdu mu zazářily. Uskočila jsem.